DIARY WITH SECRET MEMORIES

34. chapter x

Jemně ji chytil za ruku a vychutnával si tu chvíli. Tu poslední chvíli s ní, to, jak se s ní cítí a nechtěl myslet na to, jak se bude cítit bez ní.

Tak strašně bezmocný a zlomený. Ano, tak se cítil. A věděl, že se tak bude cítit ještě mnohem déle. Ale musel to udělat. Musel to udělat pro ni, aby mohla dále žít. Žít život bez něj.

Byl si jistý, že až se Ashton dostane z nemocnice, zmaluje mu držku tak, že se sem znovu vrátí. A bude mu jedno, co si bude Zoe myslet. A proč? Protože to slíbil. Slíbil, že odejde a už se nevrátí.

„Je mi to tak líto, škoda, že mě nemůžeš slyšet.“ Zašeptal jí s brekem do ucha a líbl na bledé čelo.

„Ale chci, aby si věděla, že tohle dělám pro tebe.“ Jemně se dotkl svým nosem toho jejího a spojil své rty s jejími. Jejich poslední polibek. Poslední polibek a ona si ho nebude pamatovat.

Sakra, vždyť ona o tom, co se tu děje, ani pořádně neví!

Zajímalo ho, co by si pomyslela, kdyby slyšela, co Ashton řekl. Nebo co by udělala, kdyby byla na jeho místě. To samé? Nebo by ho nedokázala opustit?

Věděl, že by udělala to samé.

„Tohle je moje chyba, nemělo to tak dopadnout, TY si neměla potkat toho zkurvenýho Ashtona a já .. já tě nikdy neměl nechat odejít i když sis to přála.“ Ucítil na svých tvářích slzy, ale nestíral je. Před Zoe už nadále nemusel a taky nechtěl.

„Já se pro tebe vrátím. A udělám všechno pro to, abych tě dostal zpátky. Všechno.“

Bylo to naposledy, co jí stiskl ruku. Nechtěj ji pustit, nechtěl odejít, ale miloval ji natolik, že musel. Musel pro ni udělat to nejlepší.

Jejich ruce se rozdělily, dechy oddělily a Zoe nakonec v pokoji zůstala sama. Sama bez milované osoby, která se snažila pro ni udělat vše, a on věděl, že až se proudí (jestli se probudí), Zoe ho za to bude nenávidět. Ale pochopí to. Musí to pochopit. Ona by udělala to samé.

Jakmile zavřel dveře od jejího pokoje, zhroutil se na zem.

Jaký bude? Jaký bude teď život bez ní? Za těch pár měsíců si to nedokázala představit. Vzpomněl si na to, jak do sebe vrazili. Jak ihned poznal její vůni vlasů, i když vypadala jinak. Pořád používala stejný šampón.

Jak se jejich pohledy setkaly. Cítil se tak neskutečně dobře, když uviděl ty její čokoládové oči a věděl, že to takhle neskončí, že ji musí znovu vidět.

Pamatoval si, že jakmile se vrátil domů, hledal ji po celém internetu. A taky ji našel. Svatební šaty.

Rozmluvil Eleanor koupi šatů u jiné značky a zavedl ji za ní jen, aby ji mohl znovu vidět. A stálo to za to.

Vzpomněl si taky na to, jak našel její deník a přečetl si ho. Bylo mu tak strašně do breku, byl na ni tak strašně naštvaný, ale na druhou stranu ji chápal. Prošla si peklem kvůli němu. Už dvakrát.

„Jste v pořádku?“ Všiml si sestry, naklánějící se nad ním a podíval se jí do ustaraných očí.

Měla je stejné jako Zoe. Ale ne úplně stejné. V těchto chyběl ten odstín zelené, který Zoe dodával výjimečnost…

„V pořádku.“ Zabrblal Louis, zvedl se, vytáhl klíčky od auta a utíkal k němu na parkoviště. Věděl, co musí udělat předtím, než odsud nadobro odejde.

**

Chytil sáček do rukou, jemně ho pohladil a položil ho spolu se vzkazem na stolek vedle jeho spící krásky. To jediné tu po něm zbude a doufal, že to Zoe využije.

Bude to jediná věc, která jí ho bude připomínat. Naposledy ji políbil na temeno hlavy a setřel slzu na jejím líci, která mu tam omylem ukápla.

„Navždy.“ Zašeptal, zadíval se na sáček a rychlým krokem opustil její pokoj plný přístrojů a jediného člověka, kterého kdy miloval.

***************************************************************

Nevím, jestli vás to pořád baví, ale mě už vůbec, takže jsem přemýšlela, že to skončím nějakou 40. kapitolou:D No, uvidíme, jak se to nakonec vyvine:)

Co si myslíte, že jí Louis do pokoje přinesl?:)

***************************************************************