DIARY WITH SECRET MEMORIES

25. chapter x

Omlouvám se, že je kapitola až po týdnu, ale celý týden jsem tu nebyla, neměla jsem jak přidávat :/

Tato kapitola patří mezi mé oblíbené, i když se v ní nic moc nestane:) Všimli jste si, že Zoe nikdy nemluvila o svých rodičích?:D Ano, napravila jsem to a v této kapitole se ledacos vysvětluje:) Snad si ji užijete, jako já:P

HVĚZDIČKY, KOMENTY!:*

Beb. xxxx

22.   12. 2012

Mám hrozný strach z toho, že se Ashtonovi ten dárek nebude líbit.

Ne, myslím to vážně. Bylo těžké pro něj něco takového vybrat, ale .. ale doufám, že si to pořádně užije.

Ashton je právě ve druhém pokoji a volá se svojí mámou. Závidím mu. Moje máma pravděpodobně právě teď sedí někde v psychiatrické léčebně, neví, co je za den nebo rok .. a .. ani si nevzpomene na to, že má dceru.

Ale .. nechci se bavit o ní. Stejně tak se nechci bavit o dopisech, co jsem jí posledních 5 let posílala a ona žádný z nich neotevřela.

Ne, nesmím na ni myslet. Jsou Vánoce! A mám je s kým slavit! A navíc je slavím s úplně úžasným klukem ..

Zoe schovala svůj deník pod polštář, jakmile uslyšela vrznutí dveří a nahodila falešný úsměv.

Potom, co si opět vzpomněla na svou mámu, ji nějak Vánoční nálada přešla. Ale ona věřila, že si to dárkem pro Ashtona vynahradí.

„No, takže .. je skoro půlnoc, co chceš dělat?“

„No, vlastně .. chci ti předat svůj dárek.“

„Zoe, říkal jsem, že ..“

„Je mi fuk, co si říkal. No tak, zvedni se.“ Zasmála se, chytila ho za ruku a dovedla ke dveřím, ve kterých se začala oblékat do zimního oblečení.

„Co to děláš?“

„Můj dárek čeká venku. Pořádně se obleč a počkej na mě.“ Hodila po něm zářivým pohledem Zoe a mezitím, co odběhla, se Ashton teple oblékl. Když přiběhla zpátky s šátkem v ruce, nevěřícně se na ni zadíval.

„To jako vážně?“

„Samozřejmě! Otoč se.“ Nekázala mu, on tak udělal a ona mu přes oči zavázala šátek. Poté už jen cítil její ruku, která ho táhne ven do zimy a nechá ho nastoupit do auta na sedadlo spolujezdce.

„No tak, Zoe. Je to nutné?“

„Ano! Jinak by to nebylo překvapení.“

„Oh, dobře.“

Během asi půl hodiny Zoe s autem zastavila a i přes Ashtonovo mumlání o tom, jak nenávidí překvapení, ho dovedla až doprostřed louky, kde se pořádně nadechla.

„Tak jo. Připravený?“

„Já? Vždy.“

„Dobře.“ Ucítil její prsty ve svých vlasech a užíval si její doteky, které však zmizeli stejně rychle, jako šátek z očí. Trvalo mu pak pouhých pár sekund, než si uvědomil, kde to stojí.

„Opravdu právě stojím na přistávací ploše pro letadla?“

„Opravdu. A tohle je můj dárek.“ Ukázala prstem na helikoptéru před sebou a Ashtonovi div nevypadla spodní čelist.

„Zařídila jsem nám oběma výskok s padákem. Dřív si se zmínil, že by sis přál jednou takto skočit z letadla a mě nenapadlo nic lepš –„