Probudila jsem se v osm ráno. Docela brzo ne? Na mě určitě! Já normálně vstávám kolem jedenáctý. Rozhodla jsem se, že jsi udělám lívance. Mám dost času a nemám co dělat. Seběhla jsem dolů po schodech a vytáhla pánev a různé suroviny.
Když už jsem byla hotová, položila jsem si talíř už s hotovýma lívancema na stůl ke gauči. Zjistila jsem, že jsem jich udělala nějak moc, ale to nevadí, mám hlad. Zapla jsem si k tomu televizi a zrovna běželo The Big Bang Theory. Jupí. Tohle hrozně žeru..když tohle běží v televizi, nikoho nevnímám a nikdo nesmí na mě mluvit.
Kolem půl dvanáctý jsem šla do města na oběd. Doma jsem nic neměla. Nechci nikde vysedávat a tak si jen skočím pro kebab a jdu zase domů zalehnout ke svýmu milovanýmu gauči. Ach..chci už být doma. Pořád jsem z toho včerejška zmatená. Pořádně. Už k němu nic necítím... nic ne? Já nevím,když si včera ke mně přisedl, tak...nevím jsem mimo.
Poté co jsem se vracela už s kebabem v ruce, někdo mi sáhl na rameno. Myslela jsem, že je to Fredo nebo holky a tak jsem se s úsměvem otočila, ale pletla jsem se. Stál tam nějaký kluk s úchyláckým úsměvem na tváři. Jak já říkám : kluk slizák. Strhla jsem mu ruku z mýho ramena a chtěla odejít, ale když jsem se otočila, stáli tam další dva slizáci. Ach ne.
"Co chcete?!?" Vyštěkla jsem a doufala, že mě nechají bejt.
"Hádej prdelko" Nechutně se uculil zrzek za mnou.
"Nechte mě být" Snažila jsem se to říct drsně, ale v polovině věty se mi zlomil hlas. Kruci.
"Na to zapomeň" Přiblížil se ke mě zase ten zrzoun. Asi to to bude jejich kápo, protože furt mluví jen on. Ale to není teď důležitý. Důležitý je, že je půl jedný odpoledne a kolem nás není asi jeden člověk. Bože!! Kde sakra jste lidi?!? Já tu nechci umřít.
Už se ke mě blížili. Tiskli se na mě, ale já najedou sebrala odvahu a zrzkovi vrazila. Jo..vůbec jsem nedomyslela, že tu ještě jsou dva a že to teď bude ještě horší. Fakt super Kate.
"To si posrala" Sykl slizoun kápo a chtěl mě uhodil nazpět, ale někdo ho zastavil. Lépe řečeno ON ho zastavil. Můj blonďatý hrdina zrzka zmlátil tak, že ti dva ostatní slizouni utekly.
"Si v pořádku?" Zeptal se, když už jsme tam byli sami.
"Já ano, ale ty ne." Řekla jsem a očima přejížděla jeho roztržený ret a monokla. Zrzek se totiž že začátku bránil. Nevím co mě to popadlo, ale chytla jsem ho za ruku a táhla ke mně domů.
"Co to děláš?" Vyhrkl zmateně. Chudák, ani se mu nedivím. Nálady se mi střídají jak těhotný ženský.
"Jdu ti ošetřit tu ránu" Řekla jsem rozhodně a bylo mi úplně jedno, jestli chce nebo ne.
U mě jsem ho posadila na gauč a běžela pro lékárničku do koupelny, když jsem se vracela Ross se rozhlížel po obýváku. Přiběhla jsem k němu a vyndala dezinfekci.
"Máš to tady hezký" Smutně se pousmál a já vůbec nechápala proč.
"Děkuju" Šeptla jsem a nanesla trochu dezinfekce na vatovou tyčinku. Když jsem mu ji chtěla nanést na ret, zjistila jsem, že se k němu nemůžu dostat. Nervózně jsem se na něj pousmála a on si mě stáhl na klín. Vykulila jsem na něj oči, protože jsem to nečekala a on se šibalsky uculil. Tohle mi chybělo.
Pomalu jsem mu nanesla dezinfekci na ret a on sykl bolestí a přitom mi stiskl boky. Nechci nic říkat, ale bylo to fakt dost příjemný. Co to kurva melu?!? Vstala jsem z něho a bezeslova jsem doběhla pro pytlík s ledem, protože jeho monokl začíná vypadat čím dál tím hůř. Vložila jsem mu pytlík do ruky a potichu si sedla naproti do malého křesílka.
"Cítím se provinile" Hlesla jsem tiše a sklopila hlavu. Je to pravda. Kdybych nebyla lína a nešla jsem zkratkou, byli by teď všichni v pořádku. Já blbá jsem si ještě říkala, že to bude v pohodě.To teda nebylo!! Fredo mě varoval, že tamtudy nemám nikdy chodit, ale já ho nikdy neposlechla. Proč mě ale zachranil? Byla jsem na něj hnusná a doslova jsem mu zabouchla dveře před obličejem.
"Proč prosimtě?" Odpověděl zmateně. Nebudu si nic nalhávat, cítím se dost trapně.
"Si zraněný, kvůli mě." Doprčic, tak tohle znělo fakt smutně a to jsem nechtěla. Nesmí vidět mojí slabou stránku. Nikdo!! Jsem teď holka, kterou nic netrápí..aspoň se tak snažím působit na lidi. Nechci znovu zažít ten pocit, když tě někdo totálně zlomí a ty se cítíš na dně.
"Kate, nejsem zraněný kvůli tobě. Kdybych ti nechtěl pomoct, tak to nedělam. Byla to moje volba." Uculil se na mě tím jeho okouzlujícím úsměvem a já začala roztávat..a to bylo sakra špatně!!
"Dík" Pípla jsem a měla pořád sklopenou hlavu. Ross se zvedl a než jsem stihla nějak zareagovat prstama mi nadzvedl hlavu a podíval se mi do očí. Druhou rukou mi pohladil po líčku. Bylo mi to příjemný, ale když jsem si uvědomila co dělám odtrhla jsem se.
"Promiň, budu muset jít." Řekl a v jeho očích jsem zahlédla zklamání.
"Fajn" Odpověděla jsem co nejvíc v pohodě.
"Děkuju za ošetření" řekl před tím, než opustil můj dům. Jen jsem kývla a hned co se za ním zavřely dveře jen sebou plácla na pohovku. Tak tohle bylo divný. A moc špatný, protože se bojim, že k němu začínám něco cítit.
Ahoj. Popravdě, tahle část se mi vůbec nelíbí. Je krátká a o ničem, ale nebojte :D V příštím díle to začne být o trochu víc napínavý. :D
Love ya
