Opaky Se Přitahují ❤ (Dokončeno)

Život je život, žij ho.

Ve škole jsem neviděla Lucase. Bylo mi to divné, protože ještě snad nechyběl. Rozhodla jsem se ho po škole navštívit.

Po škole jsem si zjistila adresu a tak jsem za nim zašla. Zazvonila jsem na zvonek a čekala.

Ve dveřích se objevil Lucas celý zničený. Chvíly jsem ho překvapeně sledovala. Rychle jsem ho odtáhla do postele. Překvapeně se na mě podíval. Vytáhla jsem nějaké léky a udělala jsem jídlo.

"Nepotřebuju tvojí pomoc" řekl přesvědčivě, ale mýlil se. "Víš, že o tebe měli holky ve škole starost?" ignorovala jsem jeho narážku. Vůbec ho to nezajímalo.

Mohlo mi být jasné, že je bezcitnej. Udělala jsem vše potřebné a pak jsem šla pryč, aby si odpočinul. Myslím, že jsem mu tak nevadila jinak by si víc stěžoval.

Šla jsem domů, kde na mě čekala mamka. Dala mi pár rad ohledně horečkách apod. Další den jsem po škole šla zkontrolovat Lucase. Vypadal už lépe a tak jsem udělala polévku a taky bylinkoví čaj.

Polévku měl hned snězenou. A čaj popíjel. Nevyhazoval mě nebo tak něco. "Díky za všechno" poděkoval celkem potichu. Musela jsem se usmát. Nečekala jsem, že mi poděkuje.

Další den byl Lucas už ve škole. Když jsem ho potkala usmál se. Byl jiný. Milejší, anebo se mi to zdá? Myslím, že ne.

Lucas se ke mně připojil při cestě domů. Nebydlel moc daleko ode mě. "Co cítíš k Joshovi?" zeptal se. Jeho otázka mě dost zaskočila. "Jak to myslíš?" nechápala jsem.

"Ale víš" řekl. "Beru ho jako přítele" odpoveděla jsem mu. Na jeho výrazu šlo poznat zklidnění. Nepochopila jsem, ale proč se mě ptal. Zbytek cesty jsme si nějak moc nepovídali.

U domu jsme se rozloučili. Šla jsem domů kde jsem poklidila. Mamka byla zase v práci. Pořád pracuje. Vážně ji obdivuju. To co dokáže ona bych já nezvládala.

Přemýslela jsem o Lucasovi a Joshovi. Měla jsem totiž pocit, že pro mě jsou víc než kamarádi, ale nebyla jsem si jistá. Josh je na mě tak hodnej a je s nim zábava.

A u Lucase si nejsem jistá. Několikrát mě zachránil a tak, ale stejně mě bere jako další jeho fanynku. Ale to se mílí a já mu to dokážu!

Přišla mi SMS od Joshe. Dnes bys nechtěla někam zajít? :D psal. Napsal zrovna v tu pravou chvíly. Jasně, že jo. Odpověděla jsem. Super. Za půl hoďky před tvým barákem. Napsal.

Půl hodiny uběhlo a tak jsem se ještě doupravila. "Ahoj" pozdravila jsem. "Ahoj Stello" opětoval pozdrav. Šli jsme do kina. Pak jsme se procházeli až jsme došli na most. Už se stmívalo a jediný světlo bylo z pouličních lamp.