Opaky Se Přitahují ❤ (Dokončeno)

Život je oběť, nabídni ji.

Stála jsem opřená o zábradlí a dívala jsem se na hladinu vody. Bylo vážně pěkně. Josh se taky opřel.

Podíval se na mě a já na něj. Veděla jsem o co se pokusí. Věděla jsem, že o to nestojím. Ne od něj, ale od Lucase.

"Promiň Joshi... Já nemůžu" řekla jsem. "Co? Proč?" ptal se. "Já prostě něco cítím k Lucasovi" cítila jsem se trapně. Josh se na mě podíval velmi překvapeně.

"Vím, že jsem jenom další z jeho fanynek co nemájí šanci, ale stejně to nevzdám" usmála jsem se. Josh se překvapivě taky usmál. "Já vím. A myslím, že se ti to povede dřív, než vůbec čekáš" usmál se.

Josh se díval na kohosi za mnou a tak jsem se otočila. Stál tam Lucas. Cítila jsem se více trapně. Přišel až k nám a zatáhl mě do objetí. "Beru si ji zpět neva?" zeptal se. Josh se usmál a Lucas následně taky.

Lucas mě začal táhnout pryč sotva jsem ho stíhala. "Tak počkej! Co to zase děláš? Stejně tě vůbec nezajímám!" ječela jsem po něm. Z ničeho nic se zastavil a stáhnul mě k sobě a v tom se naše rty spojily.

Překvapeně jsem ho sledovala. Když se odemě odtrhl. "Už chápeš?" díval se mi do očí. Nedokázala jsem promluvit. A tak jsem ho políbila já. A pak objala. Byl překvapený z mého činu.

Doprovodil mě domů, kde mě znovu políbil a rozloučil se se mnou. Nechtěla jsem se s ním rozloučit.

Doma stála mamka se složenýma rukama. "Skus mi říct, že to neni tvůj kluk" ušklíbla se. Musela jsem se usmát. Sama jsem tomu nechtěla vůbec věřit. "Už jo" usmála jsem se.

Šla jsem do pokoje, kde jsem se rozplácla na posteli. Zamilovaně jsem se dívala na strop a představovala jsem si Lucase. Vážně to nebyl sen...

Další den jsem se těšila až ho uvidím, ale nesmím se nechat unést. Ve škole jsem ho potkala hned. Byl sám, ale několik holek kolem. Teď mě to vážně štvalo!

Nejdříve jsem si myslela, že chce, abych žárlila, ale místo toho šel za mnou a políbil mě. Holky měli pusy až na zem. Nakonec radši odešly. Překvapeně jsem se na něj podívala. Byla jsem uplně červená.

"Co tak koukáš? Jsi teď moje holka ne?" ušklíbl se. Musela jsem se usmát. Dala jsem mu krátkou pusu "jasně, že jo" šeptla jsem mu do ucha a šla jsem do třídy.

I když jsem vypadala v klidu, ve vnitř jsem byla v rozpacích. Nejhorší je, že mě bude nenávidět teď polovina holek na škole. Ale co! Je můj.