Opaky Se Přitahují ❤ (Dokončeno)

Život je dar, přijmi ho.

Tohle, ale není konec. Bohužel se toho bude ještě dít hodně. Hodně překážek, které budem muset zdolat.

Ve škole se objevila nová parta. Byli to ti kluci před, kterýma mě zachránil Lucas. Ty nám tu scházeli. Vážně mi moc chyběli.

Hned co vstoupili do školy, tak si mě všimli. Lucas si jejich pohledu hned všiml a to ho naštvalo. "Klid Lucasi" řekla jsem. Teď neni na rvačku vůbec čas.

Musela jsem na hodinu a tak jsem zamávala Lucasovi a běžela jsem pryč. Lucas to skoro ani nepostřehl.

O hodině jsem se nemohla učit, protože jsem zjistila, že ten ježek je ve stejný třídě jako já! Pořád se na mě díval a i když jsem ho vraždila pohledem, nepomohlo to.

Jeho úsměv! Je sice pěkný, ale mě lezl na nervy. Po hodině jsem chtěla odejít co nejrychleji a nejdál od něj, ale chytl mě za zápěstí a nechtěl mě pustit. "Kampak?" ušklebil se. Vytrhla jsem se mu. "To tě nemusí zajímat" a pokračovala jsem v cestě.

Někdo mě chytl za zápěstí. S pomyšlením, že je to zas ten otrava jsem se otočila a chystala se mu vrazit, ale uhnul a ruku mi chytl. Byl to Lucas. "Tak ty se chceš prát?" ušklíbl se. "Ne. Jen jsem si myslela, že si ten otrava." odpověděla jsem a v tom se jeho úškleb změnil na naštvaný výraz.

Šli jsme na oběd, kde se k nám přidali Jane a Josh. Byli jsme teď všichni přátele. Něco jako parta. Lucas se choval jinak. Byl přátelský jak jsem chtěla.

Po škole jsme všichni vyšli ven. Máme skoro stejnou cestu. Před námi se objevila parta těch otravů. Ježek si nás hned všiml. "Je ahoj Lucasi" provokoval. "Chceš snad něco Davisi?" ptal se rovnou. "Jasně. Tu kočku za tebou" koukl na mě. V tom mě uplně rozzuřil.

Chystala jsem se jít mu rozbít tlamu, ale Lucas mě zastavil a dal mi ruku kolem krku. Víc si mě přitáhl a usmál se "ta už je zadaná" řekl klidně. V tom se Davis nejspíš dost naštval. "Už se mi to povedlo několikrát. Takže by sis měl dávat pozor" usmál se. Lucas se, ale usmívat nechtěl.

I když jsem nevěděla o čem mluví, nelíbilo se mi to. Davis se naposledy zákeřně usmál a pak s ostatními odešel. "O čem to mluvil?" ptala jsem se. "To nemusíš vědět" odpověděl a pokračoval dál.

Od toho dne je se mnou Lucas častěji. Po hodině už stojí u mojí třídy. Ráno chodí se mnou do školy. A po škole mě doprovází domů. O víkendech je pořád se mnou. Nevím, co s nim je.