Thats just beginning

4. Help

Podívala jsem se na Louise, který seděl na pohovce naproti mně, zatímco já jsem seděla na druhé straně na pohovce spolu s Liamem a Joshem. Jakmile viděl, že jsem se na něho podívala, uhnul pohledem. Tak trochu jsem se pro sebe pousmála a dál se věnovala Moně.

________________________________________________________

„No to by snad mělo stačit, bližší informace ti budu dodávat Sarah“ řekla Mona.

„Dobře, snad jsem všemu rozuměla, kdyby něco, ozvu se ti“ řekla jsem a usmála se na ní.

„No a jako poslední ti musím představit tyhle papíry.“ Řekla a začala ze svého kufříku vytahovat svazek papírů, přidělaných svorkou. Nevěděla jsem, co to bude, ale když jsem se rozhlédla po místnosti, nevěstila jsem z toho nic dobrého. Kluci se na mě dívali jakoby smutnými pohledy. Harry dokonce vložil svůj obličej do dlaní a vypadal smutně. Nevěděla jsem, co teď přijde, co mě čeká.

„Tady máš, přečti si to a podepiš to. Můžeš mi to přinést zítra, budu tady celý den“ podala mi papíry a já jsem se zahleděla na to, co jsem měla v ruce. Byla to nějaká smlouva o pobytu v přítomnosti One Direction.

Rozloučila jsem se s klukama a s Monou a chtěla jsem jít s Joshem zpět domů, abych si přečetla, co je vlastně napsáno tak strašného v té smlouvě, že to vzalo i kluky.

„No nic, já se s vámi rozloučím“ řekla jsem a vstala z pohovky.

„Ale kam jdeš?“ vyděšeně se zeptal Harry.

„Chci se trochu zabydlet v mém novém bytě, projít si to tady okolo a tak.“ Odpověděla jsem a darovala mu úsměv.

„Ale prosím tě, vždyť na to budeš mít dva měsíce. Pojďme někam vyrazit, ať se trochu otrkáš, poznáme se a tak, hm?“ pořád mě pobízel, přišel ke mně blíž a zahleděl se mi do očí. Nemohla jsem uhnout pohledem, protože to nešlo. Zadívala jsem se do jeho krásných, zářivých, zelených očí. Když viděl, že na něho koukám, ze široka se usmál a troufnu si říct, že tohle byl ten nejkrásnější úsměv, co jsem kdy viděla. Ale, co to tu plácám! Už zase se nad nimi rozplývám. Mám tu pracovat a né dělat tohle! Sakra Sarah!

„Ne Harry promiň, uvidíme si zítra.“ Dala jsem mu pusu na tvář a chystala se k odchodu.

„Počkej ještě.“ Zvolal Harry. Přišel ke mně a naznačil, že chce, abych mu darovala své objetí. Objala jsem ho a cítila jsem, jak jeho rukou nahmatává mou kabelku a něco do ní dal. Odtáhla jsem se od něho a chtěla jsem se podívat, co to bylo, ale Harry mě zastavil.

„To si nech na horší časy“ usmál se.

Rozloučila jsem se s kluky, všichni mě objali, jako bychom se už nikdy neměli vidět. Abych řekla pravdu, nejlépe jsem se cítila v Niallově objetí. Ne, že by mezi námi něco přeskočilo, nic k němu necítím, prostě mi u něho bylo dobře.

**

„Ehm, co to tam bylo mezi tebou a Harrym?“ zvídavě se ptal Josh, když jsme šli ze studia zpátky domů.

„Co přesně máš na mysli?“ ptala jsem se ho s údivem.

„No jak jste se tam k sobě pořád tisknuli, něco ti strkal do kabelky, co s ním máš?“. „ Hele, takže stop. My jsme se k sobě netisknuli“ přerušila jsem ho. „A když to říkáš, sama nevím, co mi do té kabelky strčil“ odpověděla jsem mu a sáhla si do kabelky. Vytáhla jsem z ní malý papírek a na něm bylo napsáno číslo. Pravděpodobně bylo Harryho.