Different relationship

Kapitola osmá: Pabo

Jimin se probudil. Bylo něco kolem sedmé ráno, paprsky už prosvítaly skrz ne moc dobře zatažené rolety a šimraly ho na tváři. Pomalu rozlepil oči a ucítil cosi na své hrudi, to na něm měl Taehyung položenou hlavu a ruku volně přehozenou přes jeho bok. Ten pocit, že se může probouzet vedle člověka, kterého má rád, byl krásnější než cokoli jiného, co kdy zažil. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv a on prsty jemně pohladil to roztomilé stvoření, které se k němu tulilo, po vlasech. Chvíli je nechal tam a namotával si pramínky jeho vlasů na ukazováček. A mezitím nechal své myšlenky, aby se naplno rozběhly. Nutil sám sebe uvažovat, co to provedl. Včera večer. Vážně se na Taeho vrhl a nepřímo mu přiznal, co cítí? Ale co vlastně cítil? Jimin si sám nebyl jistý, ale včerejšího večera si zkrátka nemohl pomoct. Toužil být u Taehyunga blíž. A taky chtěl, aby mu odpustil.
Přestal nad tím bádat a přitiskl si k sobě Taehyunga blíž. Ať je to co je to, tenhle kluk.. zbožňuju ho.
„Jiminnie?" zamumlal Taehyung, kterého Jimin zjevně právě probudil.
„Copak?" zeptal se něžně Jimin a prohlížel si ho. Taehyung pomalu otevřel svá krásná mandlová očka, zamžoural kolem sebe a olízl si spodní ret. Chvíli se koukal kamsi do dálky a pak konečně zaostřil na Jimina. Usmál se.
„Nic.. Já jen přemýšlel, jestli se mi to nezdálo." Jimin se pousmál, naklonil se k němu a dal mu pusu na nos.
„Nezdálo, Tae." Chvilku byli mlčky, Taehyung si položil hlavu zpět na Jiminovu hruď a ruku mu obtočil kolem pasu. „Zlobíš se na mě ještě..?" zeptal se po pár minutách červenovlásek.
„Vypadám no to?" Taehyung se pousmál a vyhoupl se do sedu. „Myslím, že bys to poznal. Kdybych byl stále zhrzený, či něco takového." Podrbal se na hlavě a svým růžovým jazykem si přejel po spodním rtu. Už zase. Proč tohle pořád dělal?
„Tea.. nedělej to už." Taehyung nechápavě zvedl obočí.
„Co tím to myslíš?"
„To s tím jazykem," zamračil se Jimin.
„Ah, proč?" Taehyung se rozesmál a olízl si i vrchní ret.
„Blbče," Jimin se zcela nečekaně a velice rychle zvedl a dřív než si to Taehyung uvědomil, už na něm obkročmo seděl. „Mám pak hroznou chuť udělat tohle." Dlaní ho vzal za krk a pak se k němu pomalu naklonil a políbil ho. „Nesmíš mě takhle provokovat." Taehyung se uculil a prstem mu zastrčil pramínek vlasů za ucho.
„Dobré vědět, že tě to provokuje. Plus pro mě." Jimin se zasmál a slezl z něj.
„Každopádně teď zbytečně nemluvme. Raději utíkej do sprchy a rychle se převleč."
„Proč to?" podivil si Taehyung. Jimin, který zrovna přešel k oknu a vytahoval rolety, k němu otočil hlavu a poslal mu vzdušný polibek.
„Protože tě beru na rande."

Venku bylo krásné slunečné dopoledne. Ve vzduchu byla cítit posekaná tráva a cukrová vata. Okolo dvojice mužů se prodíraly davy lidí, ale nebylo ji zase tolik, aby se v nich ztratili a neměli žádný osobní prostor. Hned jak vyšli ven, Jimin vzal Taehyunga za ruku a i teď- po půl hodině, co se jen tak bezcílně procházeli, měl stále své prsty propletené s jeho.
„Problém je," začal náhle červenovlásek mudrovat, „že jsem v Paříži poprvé. Kdybychom byli v doma v Soulu, hned bych věděl, kam tě vzít, ale takhle je to hodně o náhodě, víš." Vypadalo to, že ho to celkem trápí.
„Ale notak, víš přece, že tohle není něco, co by mi vadilo. Úplně mi stačí, že jsme tady spolu."
„To mě taky," usmál se Jimin, „ale chtěl bych pro tebe udělat něco výjimečného."
„Vím, že je vcelku klišé to teď říct, ale mě přijde výjimečné už jen to, že tu spolu takto jdeme a držíme se za ruce."
„Ty jsi ťunťa," vzdychl Jimin a pohladil Taehyunga po tváři, „víš, že mám na tobě rád snad každou stránku tvé povahy?"
„Nepřeháněj." Taehyung trochu zrudl a tak odvrátil tvář, aby to jeho společník neviděl. „Mám i plno špatných vlastností."
„To není bez důvodu," opáčil Jimin, „a, jsem tak rád, že je to mezi námi zase dobré, ani nevíš jak."
„Já jsem taky rád. Dost mě to tížilo. A taky jsem žárlil." Taehyung si odfoukl vlasy z tváře. Nevěděl, co ho přimělo být tak upřímný, ale nějak se nad tím nezdráhal.
„To já taky," připustil Jimin.
„Na koho prosím tě?" podivil se Taehyung.
„No.. Kook se kolem tebe pořád tak motá.. však víš, prostě mě to občas vytáčelo."
„Je to můj dobrý kamarád. Ale jinak mezi námi nic víc není," ujistil ho Taehyung. I když hned jak to vyslovil, vzpomněl si, jak vedle sebe spali v posteli. Ne že by na tom něco bylo.. ale když o tom teď tak přemýšlel, jako nic by to nejspíš nenazval. Rozhodl se, že se o tom zmiňovat nebude a raději změnil téma hovoru na něco jiného.
Nějakou dobu se ještě procházeli a povídali si, pak Jimin zcela nekontrolovatelně zamířil do jakéhosi nejmenovaného parku, kde si sedli na lavičku, a přitáhl si ho k sobě do objetí.
„Hrozně bych chtěl prasátko," pronesl náhle.
„Cože?" nechápal Taehyung a o kousek se o d něj odtáhl, aby se mu mohl dívat do tváře.
„No, prasátko. Malé, růžové, s rozkošným rypáčkem a malými kopýtky. Vždycky jsem chtěl prasátko."
„Ty pabo," rozesmál se Taehyung, „máš vážně zvláštní choutky." Jimin předstíral, že se urazil a odstrčil ho od sebe.
„Moc se neposmívej, hlupáčku. A neříkej mi pabo, nemám to rád," dodal důrazně.
„Jistě, jen, víš, on jeden Jiminnie pabo by rád malé růžové prasátko s malými kopýtky.." Tae sklonil hlavu a nepřestával se smát.
„Jsi děsný," hrál Jimin dál zhrzeného. „Nechápu, jak se s tebou vůbec můžu bavit."
„Ale no tak, já nic neříkám, náhodou je to neskutečně sladký fetiš, ale i tak mi ta představa prostě přijde zábavná."
„To pořád není ten největší fetiš, jaký mám." Jimin se tajemně ušklíbl. „Mnohem větší úchylku mám na takové malé asijské mimozemšťánky s psíma očima." Taehyung vytřeštil oči.
„Vypadáš teď vcelku děsivě," konstatoval. „Jdi ode mě raději dál."
„To by se ti líbilo," Jimin se uchechtl a skočil na něj. Když oba spadli z lavičky na zem pokrytou igelitovými sáčky a všemožným bordelem, Taehyung věděl, že přesně tohle je to štěstí, které se mu do té doby celý život vyhýbalo.
„Pitomče, určitě teď budu mít špinavý kabát," hraně zavrčel.
„Vyperu ti ho jako správná hospodyňka," pousmál se Jimin a na tvářích se mu udělaly rozkošné ďolíčky. „Takže se nestrachujte, můj pane." Chvíli na sebe koukali a Jimin se na Taehyunga tisknul. Nenechal ho, aby se na něj vyhoupl. Takhle se mu to zamlouvalo víc, to by klidně přiznal.
„Asi tě miluju, ty pabo," zamumlal najednou Tahyung. Jimin se zarazil a zahleděl se mu hluboko do očí.
„Vím, že na nás všichni už teď koukají, co je to za poblblé Korejce, kteří se tu válí po zemi a tak, ale tohle si nemůžu odpustit, omlouvám se." Pak se sehnul a dlouze ho políbil na rty.
Kdo by čekal, že je v tak krásné chvíli vyruší skupinka homofobních kreténu?
Pravděpodobně to bylo vcelku nefér vyrušení, ale to je zjevně nezajímalo. A i kdyby ano, udělali to stejně.
Ať už tak či tak, najenou Taehyunga kdosi táhl za ramena. O dvě sekundy později ho mohutná pracka jednoho z pitomců praštila pěstí do čelisti.
„Dégoutant!" (v češtině znamená "nechutný") zvolal ten, co ho udeřil. Taehyungovi se zamotala hlava.
„Tae!" měl pocit, že na něj Jimin cosi volá, ale přes všechny rány, které dostával, si nebyl jistý.
Netrvalo to dlouho a zhroutil se zpátky na chodník, kde ho pak ti dva pitomci nechali ležet.
Co se dělo s Jiminem, to Taehyung naštěstí neviděl. Kdyby ano, asi by se neudržel a z očí by mu ukápla nejedna slza.