Different relationship

Kapitola sedmá: Vysvětlení

Jimin pospíchal za Taehyungem, který nasadil neúprosné tempo a rázoval si to pevným krokem pryč. To mě opravdu tak nesnáší? Bylo mu špatně. Tváře kolem mu přišly tak neznámé. Ne že by nikdy neviděl bělochy, ale jejich přítomnost byla prostě cítit jinak. Zrakem se střetl s jakousi blonďatou dívkou. Chvíli na něj koukala a potom  sklopila oči a pousmála se. Jeho koutky se roztáhly do poloúsměvu. Lidé kolem se zdáli být milí. Ale jazyková bariéra, která byla mezi nimi a jím, nad celou situací vyvstávala jako varovný prst. Bylo mu to nepříjemné.
Poklusem dohnal Taehyunga a srovnal s ním krok. Vůbec se nezdálo, že by ho bral na vědomí, ale ani ho nevyhnal. Jimin mlčel, neměl potřebu v té chvíli nic říct. Prozatím mu stačilo, že ho alespoň nechá jít vedle sebe.

Taehyung přemýšlel, jak uvede celou tuhle situaci a jak zvládne někoho požádat o nocleh. Zvlášť když je ten člověk ani nezná. Cítil se nervózně. Úplně by stačilo, že musel tohle udělat. Ale byl tu ještě Jimin. Celou cestu šel s ním, ale nic neříkal. Taehyung to sám nechápal, ale to ticho mezi nimi najednou nebylo nepříjemné. Přijal ho. Alespoň částečně. Přece jen, měl by s ním teď vycházet. Když konečně jeli výtahem do sedmého patra panelového domu, Jimin se o něj otřel ramenem. Vcelku slabě, jako by si to snad vymyslel. Taehyung potřásl hlavou a ignoroval to. Nevadilo mu, že se ho dotýká, ale nechápal to. A taky ho to rozptylovalo.
"Co to děláš?" zeptal se nevýrazně.
"Jak to myslíš?" Jimin na něj pohlédl a pramínek rudých vlasů mu sklouzl do očí. Proč měl najednou Taehyung takovou touhu odhrnout mu je? Musím mít úchylku na dotýkání se něčích vlasů, tohle není normální.
"Eh, nic. Jen, jsem si chtěl něco vyjasnit. Až na to přijde, budu mluvit já a ty hlavně neříkej žádné nemístné poznámky, rozumíš?" Jimin kývl hlavou a Taehyung se odvrátil. Nemohl se na něj dále dívat. Kdyby se na něj ještě chvíli soustředil, neudržel by se a jeho prsty by se zamotaly do Jiminových vlasů. A to nemohl dopustit.
Jinův kamarád se naštěstí ukázal jako velice chápavý a sdílný člověk. Jmenoval se Han Bin, měl na krátko střižené černé vlasy a milý úsměv. Řekl jim, že když jsou to kamarádi jeho drahého Jina, rád je u sebe nechá jak dlouho budou potřebovat. Taehyung se divil, jak snadně to všechno probíhá. Jediným problémem bylo, že Han Binův byt nebyl větší než myší díra. Sestával z dvou pokojů a kuchyně spojené s jídelnou. Han Binova ložnice byla malinká a druhý pokoj, který měl pro návštěvy, jak jim sám sdělil, nebyl o nic větší. Výsledkem byl směšný fakt. A to že se Jimin s Taehyungem museli dělit o jednu postel.
Nechtěli vypadat jako nevděčníci a tak si nestěžovali. Uvnitř ale oba vřeli. Hlavně Taehyung. Nechápal, proč ho vesmír tak nenávidí, že musel skončit kdesi v cizí zemi v miniaturním bytě a s povinností dělit se o postel s jediným člověkem, kterého momentálně neměl žádnou chuť vidět.
Když večer ulehli na matraci, snažil se se odsunout co nejvíc na kraj, aby se ho nemusel dotýkat, ale nebylo to k ničemu. Ať se snažil jak chtěl, jeho záda byla stále přitisklá na ta Jiminova.
Taehyung si povzdechl a zavřel oči. Rozhodl se, že to bude ignorovat  a prostě se pokusí usnout. Po nějaké době se ovšem ozval hlas.
"Tae?"
"Eh..co potřebuješ?" zabručel Taehyung. Neměl žádnou chuť s ním mluvit, ale na druhou stranu nechtěl být zlý. Uvědomoval si, že to občas celkem přehání.
"Proč ti tak strašně vadím?"
"Notak Jimine.." povzdechl si Taehyung, "fakt teď nemám náladu tohle řešit, chci spát.."
"Nikdy nemáš náladu to řešit."
"Aha? Tak tohle si laskavě odpusť, už jsem to s tebou jednou řešil, ale nebylo to k ničemu, pokud si dobře vzpomínám." Jimin chvíli nic neříkal.
"Za to předtím se omlouvám, přehnal jsem to."
"Tos teda přehnal."
"Já jen.." zamumlal Jimin a Taehyung ucítil, že se na posteli otáčí, takže teď ležel čelem k jeho zádům, "prostě jsem se neovládl. Hrozně mě to vytáčelo. Vím, že jsem udělal chybu, uvědomuju si to, ale tys mi taky ubližoval." Taehyung ztuhl.
"Jak třeba?"
"Taky sis mě ne vždy tolik všímal. Nejspíš za to ani nemůžeš, ale já jsem prostě.. vcelku žárlivý člověk. Jen, mi na tobě dost záleželo. A pořád záleží."
"Jsi strašný pitomec," zamumlal Taehyung. Ale něco se v něm začalo lámat.
"Ty taky," oplatil mu to Jimin.
"Stejně nechápu, jak jsi mi to mohl udělat, hrozně jsi mě zklamal," zašeptal. "Myslím, že jsem tě pak začal nenávidět. A pořád tě docela nenávidím."
"Tae.." Jiminova dlaň se dotkla Taehyungovy paže, "nech mě ti to vynhradit."
"Nevím, jestli to jde," odsekl. "A pusť mě." Jakmile to ale vyslovil, ve skutečnosti věděl, že tak úplně nechtěl, aby ho pustil.
"Vážně si to přeješ?"
"Hm.." Taehyung zíral před sebe do tmavého pokoje a cítil, jak mu Jimin ukazováčkem přejíždí po zádech a kreslí mu tam malé kroužky. "Co to do háje děláš, Jimine?"
"Vadí ti to?"
"Vcelku ano." Lež. Jimin mu druhou ruku přesunul na krk a jemně ho hladil.
"Musel ses zbláznit," zašeptal Taehyung. "Nechej mě na pokoji." Dech se mu ale zrychlil a cítil, že se mu potí dlaně.
"Nemůžu.." řekl Jimin skoro omluvně, "já prostě nemůžu, Tae." Taehyung se někde hluboko uvnitř zachvěl. A pak k němu otočil hlavu. Jimin  ho sledoval svýma hlubokýma očima, vlasy se mu vlnily kolem pěkné tváře, ve které měl výraz, jež nešel tak úplně popsat. Taehyung se nadechl a pak se k němu otočil i zbytkem těla.
"Tak mi to tedy vysvětli. Teď máš šanci, poslouchám tě, tak mě přesvědč."
"Vážně chceš moje vysvětlení?" zeptal se Jimin tiše.
"Jinak bych si o něj neříkal." Nějakou dobu na sebe jen hleděli. Pak se Jiminova ruka vysunula opět k Taehyungovu krku, palcem ho pohladil po lince čelisti. Tahyung byl zmatený.
"Jimine.. můžeš mi sakra říct, o co se to pokoušíš? Dej ode mě ty ruce okamžitě pryč, jasný?" Taehyungovi přeskočil hlas a pokusil se od něj trochu odtáhnout. Cítil se tak divně. Co to ten pitomec dělal? Co mu to prováděl?
"Ne," odmítl Jimin, v očích měl pořád ten výraz, který se nedal nijak vyložit. Alespoň Taehyung to nedokázal. "Tady máš moje vysvětlení." V té chvíli se přisunul až těsně k němu a rty ho začal líbat na krku. Taehyung zalapal po dechu a pokusil se ho odstrčit. Jimin se ale nenechal.  Rukama si ho místo toho přitáhl ještě blíž a vyhoupl se nad něj, aby nad ním měl větší kontrolu.
"Tohle je moje moje vysvětlení," šeptal přitom a přesouval své rty na jeho bradu, "a tohle a tohle," to už byl skoro u jeho úst. Tam se ovšem zarazil. Odtáhl se a podíval se vytřeštěnému Taehyungovi do očí. Zírali na sebe. Nebylo jisté, kdo z nich byl touhle situací víc zaskočený, každopádně se to dělo. A oba si uvědomovali, že jim to není nepříjemné, jak by asi čekali.
"Chceš tím říct, že.." Taehyung nechal větu vyznít do ztracena.
"Neodmítej mě v tomto okamžiku, prosím." Jimin na něj pohlédl a pak uhnul očima. "Nechceš to nechat až na později..?" To už se k němu opět sklonil. Těsně nad jeho rty se ale přesně v tom stejném místě opět zastavil. Hleděl mu do očí a čekal na nějakou reakci, cokoli. Taehyung hodnou chvíli setrvával úplně mlčky. Pak zvedl ruku. Několik sekund zaváhal, pak si ho ale dlaní přitáhl za krk blíž k sobě.
"Máš pravdu. Odmítnout tě můžu vždycky, tak proč to dělat teď..?" Jeho hlas byl zastřený a zněl v něm odraz stejného citu, jaký naplňoval samotného Jimina. Tomu se rozostřil pohled a ucítil jak se mu tělem rozlévá úleva. Bylo tohle přijetí..?
Neměl moc čas nad tím uvažovat, už se totiž nedočkavě přitiskl na Taehyungovy rty a lehce ho políbil. Taehyung vydechl a svým tělem se na něj natiskl. Jimin byl tak blízko, ale zároveň to pořád nebylo dost. Překulil se na něj, až se oba dva svalili na zem. Začali se smát a mezitím se stále líbali a jejich končetiny se proplétaly do sebe. Taehyung konečně pochopil, proč Jimina tak nesnášel. Bylo to proto, že jeho city k němu byly ve skutečnosti mnohem silnější než jen přátelské. A jak se říká, mezi láskou a nenávistí je pouze velmi tenká hranice.
Objal ho oběma rukama a přivřel oči. "Jimine.." Když vyslovil jeho jméno, Jimin tiše vydechl. Znovu se k němu sklonil a rukou mu zajel pod tričko.  Prsty mu přejížděl po boku od shora dolů a Taehyung se při každém tom doteku zachvěl. Tenhle kluk.. dostal ho. A reálně bylo dost dobře možné, že se z něj každým okamžikem zblázní.
Zvedl se na loktech a pravou ruku mu zapletl do jeho červených vlasů. Konečně se jich mohl dotýkat, jak si přál. Spokojeně se usmál.
"To tvoje vysvětlení.." zašeptal, "víš, musím uznat, že se mi vlastně docela líbí."