Kluk Který mi změnil život

"Jake Anderson je idiot!„

Louis tomlinson

"Crrrrr,crrrrr„ zazvonil mi budík.Vzbudil jsem se a promnul si oči. Konečně po prázdninách. Ani si neumíte představit jak jsem se těšil do školy. Zašel jsem do koupelny udělat ranní higienu. Trvalo mi to tak deset minut. Zašel jsem ke skříni s oblečením. Vůbec jsem nevěděl co na sebe. Nesmí to být moc mimoňské. I když já mám všechno ve skříni mimoňské. Celý pokoj mám mimoňský. Mám tam obrovskou knihovnu asi tak s 90 knížkama. potom klávesy a mikrofon. Moc rád zpívám ale nerad zpívám před lidma. Jediní lidi před kterými zpívám je moje rodina, učitelka zpěvu a Niall. Jinak před nikým. Všichni mi sice říkaj že zpívám božsky ale já si to nemyslim. Nakonec jsem si vybral černé tričko šedivou mikinu a černé uplé džíny. Bylo to asi jediné oblečení ve kterým jsem nevypadal až tak jako "šprt„. I když co si budem nalhávat já jsem šprt. Docela mě to štve ale aspoň mám budoucnost co se týče vysoké školy
. Snad. Dlouho jsem přemýšlel jestli si vzít čočky nebo brýle. Nakonec jsem si vybral brýle. Čočky nesnáším radši si nasadim brýle a neřeším to. Došel jsem k mímu stolu s učením naházel nebo spíš naskládal všechno učení do tašky a šel do kuchyně. V tom mi začal zvonit mobil. Na displeji svítilo jméno Niall. Zvedl jsem to a slyšel jeho zvonivý a někdy otravný hlas. "Ahoj hele jsem před tvým barákem můžu dovnitř?„ zašel jsem k oknu a uviděl toho blonďatého blázna jak na mě zběsile mává.musel jsem se při tom pohledu zasmát. Zašel jsem ke dveřím do našeho bytu a stiskl tlačítko který odemyká vchodové dveře do baráku. "Tak pojď„.odpověděl jsem. Za pár vteřin tu byl."čau ty šprte, tak co jak se těšíš do školy?„ jeho narážku už jsem ani moc neřešil. Často mě takhle oslovoval a tak už jsem si na to zvykl. "Jo,jo Těšim se„ odpověděl jsem a všiml si jeho ůšklebku. "A kde máš bráchu?„ zeptal se a já jsem zůstal stát jako opařený. "A kurva„ zaklel jsem. Vzpomněl jsem si jak mi babička celej tejden kladla na srdce abych ho šel prvního vzbudit. Rozběhl jsem se do jeho pokoje. Samozřejmě ještě spal. Napadlo mě že ho vzbudím tím nejhorším způsobem. Zlechtám ho.
Pomalu jsem k němu přicupital a začal hledat jeho citlivé místo. Chvilku to trvalo ale nakonec jsem ho našel. Bylo to na noze. Začal jsem ho tam lechtat. Zayn se začal zběsile vrtět a vylítl z postele. "Louisi můžeš mi říct co to děláš?„
Smál jsem se jak idiot a křičel na celý byt. "Budíček!„ zayn to nejdříve nechápal, ale po pár vteřinách pochopil a začal se smát taky. Měl jsem ho rád, hlavně proto že bral téměř vše s humorem. Došli jsme dolů za Niallem. Chtěl jsem se nasnídat ale zjistil jsem že nemáme čas. Zayn se šel rychle oblíct. Když přišel rychle jsem zamkl. A běželi jsme na zastávku. Stihli jsme to jen tak tak. Nastoupili jsme do autobusu. Zayn si sednul před nás a my jsme ho s Niallem začali provokovat. Rozcuchávali jsme mu vlasy, štípali ho do tváří a spoustu dalších věcí. Zaynovi to nejdříve přišlo vtipný a začal nás taky provokovat ale po chvíli mu to začalo vadit a začal nás prosit ať toho necháme. Jenže my jsme takoví provokatéři a dělali to furt. Zaynovi po chvíli došla trpělivost a začal na nás řvát. "Vy jste snad hluchý já vás slušně poprosim aby jste toho nechali ale né tady páni provokatéři to budou dělat furt, kreténi, debilové, nenávidim vás!„ všichni se na nás otočili a dívali se nechápavím pohledem. "Tak sorry Kamo nemusíš hned tak křičet.„ omluvil se Niall. Po chvíli jsme se zase se zaynem normálně bavili jako by nic. Po chvíli jsme dorazili ke škole. Vystoupili jsme z autobusu a zamířili přes školní dvůr rovnou k hlavním dveřím. Po cestě jsme míjeli místní flákače kteří tam stáli a kouřili jednu cigaretu za druhou. Občas nějaké holce nadzvedli sukni nebo ji štípli do zadku. Jenom jsem protočil panenkama a šel dál. V tom mě zastavil jake Anderson (místní flákač) a nechtěl mě pustit dál. "Copak Tomlinsone máš něco za problém?„ Nevěděl jsem co mám odpovědět."n-ne o-omlouvám se„ odpověděl jsem mu koktavím hlasem." to máš štěstí, dávej si na mě bacha.„ zašklebil se a nezapoměl mě schodit na zem."radši pojď„ řekli niall s zaynem a zvedli mě.
"Á tak šprti se bojí„ křičel Jake a všichni se smáli."Je to debil loui neber to vážně„ snažil se mě uklidnit. A v tomhle jsem musel s Niallem souhlasit "Jake Anderson je idiot.„

Ahoj,toto je můj první příběh. No teda není úplně první. Psala jsem ještě dva příběhy ale ty byly úplně na nic. Tak a na tomhle příběhu si dávám záležet. Takže snad to nějak vypadá. Dneska je to jenom asi nějakých 800 slov ale čekejte delší díly. No nic doufám že se vám tento příběh bude líbit a že to bude aspoň někdo číst. Tak a už vás nebudu nudit svím kecáním.Zatím se s vámi loučí vaše tajemná,neobjevená spisovatelka 14.