Kluk Který mi změnil život

Zbohem Liame,lásko mého života.

Liam

"Ale li,Přece ti nikdo nevěřil."

"No a? Ty jsi moje máma.Ta která mě vychovávala.Ta která by měla vědět že bych nebyl nikdy ničeho takového schopen. Člověk který mě zná  nejdéle.Měla jsi stát při mě a důvěřovat mi.Ty jsi mě místo toho odsoudila za něco co jsem neudělal.Proč jsi vůbec tady? Pochybuji že by si se táhla z Wolverhamptonu až do londýna jenom proto aby jsi mě dotáhla zpátky do toho zapadákova."

"Jsi můj syn a já tě vždycky budu milovat.Nechápu proč by jsem sem nemohla přijet jenom kvůli tomu."

"Jo, a co ten kufr?" Poukázal jsem na tu příšerně těžkou věc,která se pořád válela u dveří."Fajn.Když to potřebuješ vědět tak ten není můj.já-já bych potřebovala u tebe ubytovat Luka."
"Cože? Jako toho Luka? Toho kterej mě potopil až na dno? Jseš normální? Co ty s ním máš kurva co společného? Myslel jsem že čeká na trest z křivého obvinění." Začali se mi po tvářích znovu kutálet slzy.Ale byli to slzy bolesti,stráty,utrpení, zlomeného srdce a ještě zbytek lásky,kterou k Lukovi pořád chovám.Ano taky si říkám jak  můžu milovat takového hajzla.Sám nevím.Po pravdě to byl víceméně první člověk v životě kterého jsem dopravdy miloval.Není to sice už tolik silné jako před rokem,ale stále tam ten cit je.A já se bojím že kdyby jsem ho viděl jen na zlomek sekundy,znovu bych do toho spadl.Ale co Loui? Miluji přece jeho ne? Ano další člověk který mi zlomil srdce a ani o tom neví.Mám pocit že Srdce mám na miliony malých střípků a nikdo ho už neslepí."Liame já ti neřekla celou pravdu.Víš když jsi odjel tak se v Lukovi něco zlomilo.Nedá se říkat že by se do tebe hned zamiloval, to ne.Ze začátku ho tě bylo líto,jenže potom toho začal litovat a uvědomovat si že to byla největší chyba v jeho životě.Že mohl mít člověka který ho miloval víc než cokoliv na světě.Ke všemu se přiznal a chtěl aby jsem tě přivedla zpět.Jenže já věděla že se tam už nebudeš chtít zpátky.Jeho otec ho z toho trestu samozřejmě vysekal ale už s ním nechtěl nic mít.No a co mám s Lukem společného? Když jsem se jednou vracela z nákupu tak jsem ho našla na ulici a brečí.Na sobě měl promáčené oblečení a vedle sebe právě tenhle kufr.Vzala jsem ho k nám domů a on mi odvyprávěl tenhle příběh.On se díky tobě změnil Li A jak se říká,nezaslouží si člověk druhou šanci?"  Můj mozek pracoval na 180%.Opravdu se Luke změnil jenom kvůli mě? Co když zase všechny oblbnul? Ale proč by se tedy přiznával? Mám si s ním promluvit? Chci ho vůbec ještě vidět? Znělo to krásně když to máma vyprávěla,ale co když je realita úplně jiná?
"Mami já-" chtěl jsem jí říct tolik věcí ale hlas se mi hned zlomil a já začal nekontrolovatelně brečet.Měl jsem radši odjet z celé Anglie a odletět někam kde by mě nikdo nenašel a já bych měl od všeho klid.Nikdy bych nepotkal Louise a Harryho a už nikdy bych se s nikým nemusel bavit o Lukovi.Jako by se celý svět spikl proti mně. Máma mě objala a líbala do vlasů.Bylo to jako bych znova pocítil ten ztracený mateřský cit.Jako bych byl zase ten malý kluk který si rozbil koleno když jezdil s kamarády na kole.Nebo jako bych byl ten puberťák který brečel když se s ním rozešla první holka. Nebo například ten osmnáctiletý kluk čerstvě po maturitě a brečel kvůli tomu že ho nevzali na první vysokou na kterou poslal přihlášku. Znova jsem pocítil ten pocit bezpečí a naděje že všechno bude dobrý.Bylo to jako bych nabral novou sílu."To bude dobrý Li.Všechno bude dobrý.Hlavně už neplakej,Bude tě bolet hlavička." šeptala mi do ucha uklidňující slova a kolíbala se mnou ze strany na stranu.To bylo jediné co jsem teď potřeboval.Už vím jistě kdo si zaslouží druhou šanci.MÁMA.ale zaslouží si jí i on? To nezjistím když tady budu brečet.Vymanil jsem se z jejího sevření a poutíral poslední slzy."Kde je?" Zahleděl jsem se jí do očí a vyčkával odpověď."Sedí v autě.je před barákem." rychle jsem vyběhl z bytu a bral schody po dvou abych byl už u Luka."Co to sakra dělám" řekl jsem a zastavil se na místě.Přece tam nemůžu jen tak přijít.A co mu vůbec mám říkat? Byl jsem už u otevřených vchodových dveří,ale nedokázal jsem jít dál.Svezl jsem se po nich a slzy se mi znovu spustily."Li?" uslyšel jsem ode dveří slabý hlásek.Nejdřív jsem si myslel že už jsem paranoidní,ale když jsem zvedl pohled,uviděl jsem jeho.Moje srdce jako by vynechávalo údery a můj dech se zrychlil."Lucasi?"
Jeho pohled který byl až do teď mířený k zemi se setkal s mím.Jeho modré oči se vpíjely do těch mých hnědých.Tak moc jsem ho nenáviděl a zároveň miloval.Ani nevím jak dlouho jsme tam tak na sebe koukali,ale určitě to ta půl hodina byla.Kdyby šel někdo ven,nebo naopak dovnitř, musel by si myslet že jsme blázni.Najednou jsem to už nevydržel a cítil neuvěřitelnou touhu ho obejmout. Vstal jsem a pomalu krok po kroku jsem zmenšoval tu vzdálenost mezi námi.Zaznamenal jsem jak se Luke napnul a upřel na mě ten svůj vystrašený pohled.Nejspíš si myslel že ho chci uhodit,ale co pak bych dokázal ublížit něčemu tak krásnému a nevinnému?
Už si ho stačilo jenom vtáhnout do náruče a nikdy nepustit."Li, prosím nebij mě." Snažil si schovat obličej do dlaní.Ach bože,cítil jsem ty známé motýlky v břiše.Odebral jsem mu z tváře jeho dlaně a pohladil ho po ní."Myslíš že bych to dokázal?"  daroval jsem mu úsměv a on mi ho kostrbatě opjetoval.Ale nebyl jsem to já kdo přerušil tu vzdálenost mezi námi.Luke obmotal svoje hubené ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž k jeho tělu.Udělal jsem to samé  a pocítil horkou vlhkost na rameni.Slzy  
Přitiskl jsem si ho co nejvíce a jeho rameno začalo též moknout z mých slz."To bude dobrý Lukey,už tě nikdy neopustím.Už budeme jenom spolu.Slibuji" šeptal jsem mu do ucha a do toho brečel takže to nemohlo znít přesvědčivě,ale to bylo maximum co jsem ze sebe dokázal vydat.Luke se ale najednou odtáhl a znovu mě probodával pohledem."Proč slibuješ něco co nemůžeš splnit."

"Co to zase meleš? proč bych to nemohl splnit?"

"Nenávidíš mě.Nesnášíš mě.Zničil jsem ti život. A ty jsi Liame ten nejůžasnější,nejkrásnější,nejhodnější kluk na světě který si zaslouží někoho lepšího než je Luke Adams. Zbohem Liame,lásko mého života."     Sakra proč mi to dělá?

  vyšel ven na ulici.okamžitě jsem se za ním rozběhl, chytil ho za zápěstí a obrátil ho čelem k sobě. "A ty nechápeš že nechci nikoho lepšího? Že miluju toho nevychovaného,drzého a arogantního Luka Adamse? Potřebuju tě.Jsi jako můj vzduch bez kterého nemohu žít. Luku chci se každý den probouzet vedle tebe a být jenom tvůj. Chci si tě jednoho dne vzít  a založit rodinu.Chci s tebou prožívat strasti i radosti.Chci s tebou zestárnout a umřít po tvém boku. Takže se tě teď ptám,budeš můj životní partner?" 

Takže ahoj,je tady další díl. Fajn dneska s tím nejsem zrovna moc spokojená. Nevím příjde mi takové nezáživné,ale třebe je to jenom můj pocit. Každopádně se blíží škola a já se do ní nehorázně těším.Ano možná si říkáte že jsem divná,ale těším se. Takže si tenhle díl užíjte a loučí se s váma vaše sugar1441