Kluk Který mi změnil život

ach, jak dětinské Harry!

Pozor, tahle kapitola je celkem dost perverzní takže pokud vám je toto nepříjemné tak to nečtěte....no varovala jsem vás ;)

Liam
Sakra,sakra bylo deset minut po zvonění a já běžel chodbou ke své třídě."Tak jo zkusíš toho kluka ignorovat,i když to bude těžké protože on je chodící dokonalost ale sakra jseš jeho učitel a tak se podle toho musíš chovat,bude to sice těžké ale zvládneš to"
Ukončil jsem svůj monolog a otevřel dveře, kde jsem uviděl řvoucí děti které mi nevěnovali nejmenší pozornost."Můžete mi říct proč tady řvete deset minut po zvonění?"rozkřikl jsem se a v tu chvíli všichni zmlkli a rozešli se do lavic.Pohledem jsem zabloudil k 'mému' brunetovi který nervózně těkal jeho očkama po třídě a kousal si ret.okamžitě jsem se vzdal mého příkazu 'nechat ho na pokoji' a nahradil ho novým příkazem'dostat se mu pod kůži'. ano věděl jsem že je to špatné ale v tu dobu jsem netoužil po ničem jiném než po Louisovi.

Louis
Harry mi pohlcoval mysl tak že jsem nedokázal racionálně přemýšlet.Cítil jsem jeho pohled na mé maličkosti, ale já neměl odvahu se otočit.Nakonec jsem se pomalu chtěl začít otáčet když jsem ucítil tlak jako by někdo kopl do mojí židle.Rychle jsem se otočil na Nialla který tupě koukal z okna a vypadal že mě naprosto ignoruje,takže on to být nemohl,Potom to mohl být už jenom jeden člověk,HARRY!Prudce jsem se otočil a uviděl ho jak se houpe na židli a dělá jako by vůbec nevěděl že existuju,'ach,jak dětinské Harry!' uchechtl jsem se pro sebe a otočil se zpátky.Po pár minutách kdy učitel mlel něco o tom že se mu budeme představovat když přečte naše jméno, tak jsem pozorně poslouchal jestli to Harry udělá zase a po chvíli jsem ucítil ten stejnej tlak otřesení židle a já se co nejrychleji otočil na Harryho abych ho chytil při 'činu'. Uviděl jsem jak rychle dává nohu z mojí židle."Můžeš se přestat chovat jak tříleté děcko a nechat mě na pokoji?"Harry se ušklíbl a naklonil se naklonil k mému uchu a začal mi do něho svůdné a nadrženě šeptat: "Louisi,Louisi,pokuď nezavřeš tu svou drzou pusinku a nepřestaneš si kousat ten ret tak si buď.jistej že tě ohnu přes tu lavici a vyšukám ti ten tvůj inteligentní mozek z hlavy a to si chci nechat na jiné místo kde budeme mít soukromí." byl jsem tak v šoku že jsem jenom s otevřenou pusou němně přikývl."no vydíš jaká jsi hodná děvka,jo a být tebou tak si o přestávce jdu na záchody udělat dobře,jestli mi rozumíš jinak je možnost že si toho tvýho 'problému' někdo všimne".dořekl a skousl mi ušní lalůček.rychle jsem se otočil a zadíval se do mého klína,kde se mi rýsoval dost vyditelný 'problém'.ach bože,to se mi fakt postavil jenom z těch jeho nadržených slovíček? Cítil jsem se tak trapně.

Fajn,takže jsem fakt docela naštvaná protože jsem tuhle kapitolu měla napsanou na počítači a tak to jako ze vydám, hdu spát a ráno si všimnu že ta kapitola je nedokončená,takže se jdu na to jdu podívat a zkusit to napsat ještě dvakrát a pokaždé to zmizelo takže jsem to napsala na mobilu tak snad se vám to líbí a no...myslím že se nám to slušně rozjíždí.zatím se s váma loučí vaše sugar14

PS:víte co je za 17 dní? Moje Narozky :D

Ps1:ta písnička v mediích je napristo boží a taky se hodí k tomu co náš pan učitel Payne cítí k Louisovi a Louis k Harrymu.hlavně v tom textu takže pokud neumíte anglicky nebo si ten text nepřeložíte tak to nepochopíte :)