Kluk Který mi změnil život

"Věříš mi?"

Zayn
Probudili mě pohyby vedle sebe a já se otočil.Ach bože,to se Niall jenom převaluje.Hodiny ukazovaly půl deváté a já se rozhodl udělat mé princezně snídani do postele.Opatrně jsem vstal a zavřel za sebou dveře.v kuchyni díky bohu nikdo nebyl a tak jsem mohl v klidu vařit.

Po dosmažení poslední placky lívanců jsem je dal společně s džusem a pár dalšíma věcma na plechový podtác a mířil si to zpátky za svojí láskou.

Pořád spal.Jeho ranní rozcuch,pootevřená ústa a mírně odhalená záda z něj dělali nejpřitažlivější osobu po ránu.Odložil jsem tác s jídlem na stůl a znovu se podíval na tu krásu která ležela vedle mě.Venku začalo pořádně sněžit a já se těšil až budeme s Ninim pobíhat venku.Pomalu jsem ho pohladil po rameni,ale ten jen něco zamručel a otočil se na druhý bok.Přešel jsem tedy k jeho obličeji a políbil ho na ty růžovoučké,jahodové rtíky.Ni se usmál do polibku a začal spolupracovat.Odtáhl jsem se abych ho trochu poškádlil a jídlo jsem mu položil do klína."To je pro mě?" Zeptal se pořád rozespale a překvapeně Niall."Ne.Je to pro nás" ušklíbl jsem se a vzal si lívanec."Aha.Tak-tak děkuji" sklopil pohled a vzal si taky smaženou placku."Prosím tě Nialle pojď sem." usmál jsem se a vtáhl si ho do objetí,ten se okamžitě zavrtal do mojí hrudi a dál spokojeně jedl lívanec.

Po dojezené snídani a společné sprše jsme se oba oblíkli a nějak poupravili."Tak Nialle jdeme"
"Kam?" zeptal se Ni když jsme si čistili zuby."No přece na to bruslení." Usmál jsem se a odešel z koupelny."Ale Zayne já-"
"Š,š,š,š" přerušil jsem ho prstem na rtech."Věříš mi?" zahleděl jsem se mu do očí a vyčkával odpověď.Niall se usmál a přitiskl se mi na rty."Věřím.miluju tě" odpověděl po té co jsme se od sebe odlepili." já tě taky miluju,Takže si vem brusle a vyrážíme" Ten si jenom povzdechl a začal hrabat ve skříni ze které po chvíli vytáhl čistě bílé brusle které neměl ani jednou na sobě.Seběhli jsme dolů kde jsme potkali Niallovo tatu."Kam jdete?"
"Zabruslit si" odpověděl Niall a já si mezi tím obul boty."No-a vrátíte se na oběd?"
"No to asi půjdeme k Zaynovi" zamrkal Niall nevinně a odešli jsme.

Venku pořád dost sněžilo,ale ne tak jako ráno.S Niallem jsme se. rozhodli ještě zajít do Sturbucks kde pracoval Louis a zrovna měl směnu.
Vystáli jsme si frontu a dostali se na řadu."Tak co to bude?" Zeptal se Louis znuděně než k nám zvedl pohled."A, moji oblíbení zákazníci kteří mě nenechají se ani v klidu učit" ušklíbl se a hodil po nás znechucený pohled."
"No tak Louisi už se na nás nezlob,mohl jsi se přidat." snažil se Niall tvářit vážně,ale bylo vidět jak mu cukají koutky.Nakonec jsme se všichni tři rozesmáli a nepřestali dokud nás neokřikli nějací nedočkaví právníci toužící po kofeinu."Takže jako vždy?"
"Jasně" odpověděli jsme naráz s Niallem.

"Jo a mimochodem,dnes vás Harry zve na oběd.Bude vařit." mrkl na nás Loui a podal nám kafe. "Tak mi příjdem" usmál jsem se a vytáhl peněženku."Ale Zee,nemůžeš všechno platit ty" snažil se mě Ni přesvědčit."A ty tu máš peníze?" zeptal jsem se pobaveně a zaplatil kofeinový nápoj. "No-já ale..." zakoktal a já ho vzal za ruku."Tak vidíš"
Vzal jsem kafe a společně jsme vyšli z kavárny.

Když jsme dorazili na stadion,bylo tam celkem dost lidí ostatně jako každý rok v tuhle dobu. Šli jsme na lavičku kde jsme se přezuli a mohli vyrazit na led."lásko co je?" zeptal jsem se když ani po pěti minutách Niall nezvedl."Já se bojím" řekl a měl co dělat aby se nerozbrečel. Sedl jsem si k němu a objal ho kolem ramen."Hele slibuji ti že tě nepustím,nemůžeš spadnout."
"Ale já...co když mě pustíš? Jakou mám záruku že mě nenecháš být?" začínal jsem v tom být trochu zmatený."Mluvíš o bruslení?" zeptal jsem se opatrně a otočil jeho hlavu tak aby mi koukal do očí."Mluvím o všem.Pořád mám strach že v jedné minutě to bude vše nádherné a v té druhé se na mě vykašleš.Jak mám vědět že to neuděláš?"