Pomalu jsem otevrel oci. Byl jsem ve velke mistnosti. Vsude bylo bilo. Mel jsem vsude obvazy a ruzne naplasti a sadry. I tak to bolelo. Prisel tam nejaky doktor. "Teda chlapce....pekne te zrujnovali. A to jsi skvele staveny." Smutne se usmival doktor. Znovu jsem usnul. Probudil jsem se az o den pozdeji. Bylo kolem me par lidi. Videl jsem rozmazane. Co se vlastne vcera stalo? Kde to jsem? A kdo je tohle? "Chlapce....ahoj." rekl jeden z muzu. "Mame pro tebe navstevu" Co? Koho? Ne...ty dva chlapy ne. Kdyz jsem se rozhledl uvidel jsem znamou tvar. Polodlouhe brunet vlasy a krasna tvar. Míša! Ulevilo se mi. Byl jsem hrozne rad ze ji vidim! Sedla si ke me a ja ji polozil hlavu do klina. Brecela. Byl jsem ted nejstastnejsi na svete. Mel jsem ji u sebe. Odpocival jsem. Zacinal jsem byt stale vice unaveny. Hure se mi dychalo a vse bylo mnohem tezsi. Citil jsem napeti v celem svem tele. Zatehtal jsem. "Ne! SAMARE! NE! Prosim!" Brecela Misa stale vic. Zavrel jsem oci a naposledy vydechl.
