Famous

1.Famous- "Welcome in my life"

Někdy je těžké mě pochopit, jsem náladová a často i sama ze sebou nevyrovnaná, výbušná a to mě nechtějte vidět když se naštvu. Momentálně se cítím hodně frustrovaná  a zmatena svým vlastním životem. Kladu si otázku Co tady vlastně dělám? Proč zrovna já jsem já? A dokážu nad tím přemýšlet celý den a to je zřejmě můj dnešní program, protože moje máti mě vytočila k smrti. Čas od času se jí to povede vážně na výbornou a když se do toho vmotá i můj otec tak já nemám šanci. Jde sice o naprostou kravinu, ale i ty nejmenší blbůstky se dokáží nahromadit a potom zničehonic na vás začnou všechny působit a vy prostě nemáte už sílu to dál v sobě dusit. Já jsem sama kolikrát zaskočena sebou, když se pohádám s někým kvůli naprosté hlouposti, ale když už těch hloupostí bylo víc, nebo když mám špatný den tak by se ode mě měl držet každý prostě dál. 

Vstala jsem ze svojí postele a utřela si slzy, které vyvolala hádka s rodiči. Tentokrát šlo jen o to, že jsem pořádně neumyla nádobí a přešlo to postupně k tomu, že nic nedělám, jsem líná a naprosto k ničemu. Potom se člověk zamyslí sám nad sebou a uvědomí si, že ta všechna bolestivá slova jsou vlastně pravda. 

Zamířila jsem do koupelny, ale musela jsem projít přes bitevní pole alá náš obývák, kde seděla máma. Naštěstí mě ignorovala stejně jako já ji. No jo, kdo by neignoroval dceru, která je naprosto k ničemu. Pustila jsem si nahlas Justina Biebera, který mi jeho muzikou pomáhá se dostat přes podobné chvilky. Hlavně písničky jako je Be Alright nebo moje srdcová One Less Lonely Girl kdy nechám proudit moji představivost, zavřu oči a před sebou mám  imaginárního Justina, který mě vede do velkého křesla a dává mi věneček na hlavu. Vlastně Justina hodně obdivuji ve všem co dělá, nejsem přímo jeho Belieber nebo tak něco, ale vážně moc ho obdivuji a jsem ráda, že dělá takovou muziku jakou dělá, protože bez toho bych pravděpodobně byla ztracena.

Pustila jsem si horkou sprchu a nechala na sebe padat horké kapky vody, které rychle proudili ze sprchy. Naprosto jsem se uvolnila a nechala ze sebe spadnout všechen stres, zavřela oči a představovala si to nejkrásnější místo na světě což mě uklidnilo ještě víc. Musela jsem v té sprše být aspoň tak půl hodiny, protože když jsem začala pořádně vnímat tak jsem si uvědomila, že mi hraje už jiné album. Vypnula jsem tedy sprchu a oblékla se do obyčejných šedých tepláků a volného bílého trička. Vyfoukala jsem si vlasy a dala je do neupraveného drdolu, přišla jsem si jako z nějakého amerického filmu kde ty holky vždycky mají doma pohodu u filmu s dekou a mají tohle oblečení. Škoda, že ony bývají stokrát hezčí. Dala jsem si do mobilu sluchátka, takže mi hudba co předtím řvala přes celý dům snad mi šla jen a jen do uší. Sebrala jsem svoji veškerou odvahu, vyšla z koupelny a rychlím krokem si to namířila na schody, které vedly do mého pokoje, ale máma mě zastavila. 

"Paige..." měla smůlu, pořád jsem měla sluchátka, takže jsem ji skoro neslyšela a dělala, že ji neslyším vůbec.  "Paige!!!" zařvala a vytrhla mi sluchátka z uší takovou rychlostí, že mě to trošku i zabolelo a tak jsem zaskučela od bolesti, aby si uvědomila co dělá. 

"Co chceš?" odsekla jsem a na tváři jsem stále měla svůj nasupený výraz, který ji měl dát znamení, že mě pořád nepřešlo to jak mi řekla, že jsem k ničemu. 

"Nemluv na mě tímhle tónem mladá dámo" zvýšila opět hlas, už to vypadalo, že se mi chce omluvit, ale to bych po ní asi chtěla moc. 

"To je všechno? Chceš po mě jen řvát? Tak na to fakt nemám nervy" řekla jsem poměrně klidným hlasem, dala jsem si sluchátka a odkráčela do pokoje, kde jsem se hned svalila na postel a opět propukla v pláč. Neměla jsem jediný důvod brečet, ale začala mi hrát písnička Nothing Like Us u které brečím ať chci nebo ne.  Ráda bych jednou Justina potkala a poděkovala mu za tohle všechno. Mám jednu jedinou nejlepší kamarádku Megan, které můžu věřit, mám přítele Austina, kterému věřit ani nechci, protože je to strašný idiot co se lepí na každou druhou holku, ale jako zázemí má pořád mě. Náš vztah je  hodně zvláštní, vlastně mě má jen na sex na uklidněnou a já na to abych se mohla pořádně odreagovat, takže si pomáháme navzájem, ale nechodíme spolu. No a pak je tu moje rodina, která mě svým způsobem nesnáší. Pořád mě srovnávají s mým jedenáctiletým bráškou, kterého mám ráda, ale tím co dělají mě spíš přivádí k odporu. Jak můžou srovnávat někoho komu je sedmnáct a někoho komu je jedenáct? Normálně. Jsou to moji rodiče, táta pyšný na svého syna co se týče fotbalu a znechucený ohledně své dcery, která jen příležitostně tančí street dance. Máma znechucená její na kost zlenivělou dcerou a nadšená svým synem když střílí branku.