Famous

4.Famous- "It's just the beginning"

Nacházet se ve velkém do mě úplně sama, hodiny ukazující něco kolem půlnoci a já mám husí kůži, protože i přes všechno to jak miluji horory, když dojde na skutečnou tmu a tenhle čas tak jsem největší strašpytel jakého si dokážete představit. Světla jsem rozsvítila po celém domě, zamkla jsem se v pokojíčku a pustila televizi tak nahlas, že kdyby se ozýval nějaký zvuk tak to ani neuslyším což mi dávalo trošku pocit bezpečí. Schoulená pod dekou v pyžamu s horkým kakaem se šlehačkou a mým oblíbeným filmem Návrh jsem se pořád klepala strachy, že se něco stane.  Ale i přes to všechno moje hlavní myšlenka byla mířená na Justina. Už tak byl na dně, v klubu byl pravděpodobně ze stejného důvodu jako já a k tomu ještě teď ta žaloba. Z toho neplyne nic dobrého ani pro něj ani pro jeho okolí. Neměla by si mě tam policie zavolat náhodou? Neměl by mě někdo aspoň kontaktovat ohledně případu? Nebýt televize tak o tom ani nevím a tohle mi pořád nejde na rozum, proč já, kvůli které se to všechno stalo, bych z toho měla vyváznout nejlíp? Zítra musím zajít na policii a hotovo. Měla bych kontaktovat Justina jenže nemám jak a přeji hodně štěstí tomu komu se podaří kontaktovat celebritu, která si k sobě nikoho nepustí. Každopádně v tuhle noční hodinu už nic nevymyslím. Dopila jsem svoje kakao, všude pozhasínala, i když to pro mě byla stezka odvahy projít celý ten dům, tak jsem to zvládla a zalezla k sobě do postele. Zavřené oči, zachumlaná do deky s myšlenkou, že nechci nic slyšet jsem se snažila marně usnout. Jenže opak byl skutečností, když si někdo snaží nalhávat, že nechce nic slyšet a soustředí se na to ticho ještě víc tak pak něco uslyší a to byl můj případ. Vrzavý zvuk se ozýval z kuchyně a jakmile jsem to slyšela, ztuhla jsem. Nemohla jsem se pohnout, snažila jsem se pořád mít zavřené oči a nevnímat to, ale nešlo to. Aspoň jsem byla zamčená což mě trošku utěšilo, ale když ten zvuk nepřestával tak mi došlo, že to asi nebude jen v mojí hlavě. Opatrně jsem vstala, přeběhla k bráchovi do pokoje,který byl hned vedle mého, vzala jsem baseballovou pálku a co nejvíc potichu jsem scházela schody dolů. Srdce mi tlouklo jako o závod a vsadím se, že to moje vystrašené oddychování taky nebylo nějak tiché. Když jsem sešla schody uviděla jsem postavu. Nedokázala jsem ale rozpoznat jestli jde o kluka, holku nebo něco podobného. Dotyčný o mně nevěděl což mi dávalo náskok, pálkou jsem se pokusila zaútočit , ale dotyčný zareagoval a chytil ji dřív než ho praštila.

"Co blázníš Paige?" zařval. Ten hlas byl povědomí. No jistě, Austin. 

"Austine????" vydechla jsem a rozsvítila světlo. Vážně, přede mnou stál Austin s vystrašeným pohledem. Odhodila jsem pálku na gauč a pořád se snažila popadnout dech.  "Co-c-co tu sakra děláš? Víš kolik je hodin?" dostala jsem ze sebe, když už jsem konečně mohla dýchat pravidelněji. 

"Přišel jsem na návštěvu," šibalsky se usmál. Já vím kam tímhle míří, tenhle jeho pohled znám až moc dobře. Přivinul si moje tělo k jeho a začal mě líbat na krku. I přesto všechno co mi způsobil jsem se poddala a pod jeho polibky párkrát vzdechla. 

"Chybělo ti to, hmm?" zašeptal mi do ucha. Moc dobře ví, že když mi někdo zašeptá do ucha tak mě dostane. Projel mnou neuvěřitelný proud a na kůži mi naskočila husí kůže. Opět mě měl tam kde chtěl. Opět a znova. 

Můj hlas mi říkal, ať neblázním, ale moje tělo se poddávalo samo. Austin mě opřel o zeď a sundal mi tričko, já opakovala po něm a sundala mu to jeho. Ukázalo se, že během těch pár dnů na sobě zamakal a dotýkat se jeho bříška byla lahoda. Nadzvedl mě rukama abych obmotala nohy kolem jeho těla a také jsem tak udělala. Posadil mě na komodu kousek od nás a sundal si i zbytek oblečení, dalo mi to prostor abych si také sundala ten zbytek co na mně zůstal a opět mě z komody postavil na nohy a opřel mě o zeď. Rukama mi držel moje ruce pevně na stěně a pomalu do mě vnikl. Byl to tak úžasný pocit po dlouhé době. Nic se nevyrovná sexu s Austinem.