Famous

6.Famous- "I'm still thinking about him"

Pocit radosti, štěstí. Motýlci v břiše a úsměv na rtech, který se snažím zakrýt. Ano tak přesně se cítím po jízdě autem s mým idolem, hrdinou, zachráncem, mým vším. Nejvíc bolí to ho vidět s někým jiným. Strašně moc to bolí, ale když vidím, že je s ní šťastný tak mu to přeji. 

Šla jsem cestou, kde jsem si byla na 100% jista, že mě nechytne žádný fotograf nebo někdo podobný a snažila jsem si co nejvíce zakrývat svoji usměvavou tvář, kdyby náhodou něco. Celou cestu jsem měla plnou hlavu Justina, nevím jak se to všechno stalo, ale nedokážu na něj přestat myslet a když jsem ho po celou dobu měla imaginárně vedle sebe, nemohla jsem si odpustit úsměv. Ten pocit, když si jen představím, že by vedle mě teď byl, držel za ruku, usmíval se, opět měl svoji chvilku kdy by se mi svěřil a všechno by mi řekl. Ano, sny. Všechno tohle je jen jeden velký sen, jeden velký nesplnitelný sen.  

Došla jsem domů a šla si dát rychle sprchu, ve které jsem strávila minimálně půl hodiny přemýšlením o Justinovi. Ten jeho úsměv, bylo skvělé ho vidět takhle a ne jako zamračeného Justina Brblu Biebera. 

Vylezla jsem ze sprchového koutu a vzala si ručník, co jsem měla přehozený přes okraj vany, usušila se a hodila na sebe šedé tepláky a bílé tílko. Neměla jsem už v plánu dneska nikam jít tak jsem si jen vyfoukala vlasy fénem a dala do obyčejného drdolu. 

Šla jsem do pokoje, kde jsem si vzala knížku a sedla k oknu. Miluji tohle místo přeplněné polštáři, dekami a plyšáky. Prostě jen sedím u okna, nic mě neruší, mám tu svůj klid. 

Otevřela jsem knihu na založené stránce a pustila se do čtení, jenže během pár minut jsem zjistila, že vlastně nečtu, ale dívám se z okna na stromy a přemýšlím o Justinovi. Zase. Knihu jsem zavřela, protože v tomhle stavu se opravdu soustředit nemůžu. Šla jsem dolů si udělat kávu a sedla si do obýváku k televizi. Projela jsem snad všechny kanály a nikde nic, tak jsem to nechala na nějakém nezáživném filmu, ve kterém nebyla jediná scénka, která by mě zaujala. Seděla jsem, ani jsem nepostřehla, že běží reklama, a hleděla někam do blba. Pořád mi běhal hlavou Justin. 

Přejela jsem si bříšky prstu po rtech při vzpomínce na to jak se jeho rty dotýkal  těch mých. Kousla jsem se do rtu abych zakryla úsměv, když jsem si vzpomněla jak se mi svěřoval, jak mě zachránil, jak mě obránil a to ani nevěděl kdo jsem. Tohle by pro mě neudělal jen tak někdo, ani lidi co mě nejspíš znají. A pak je tu Justin, který tohle ani dělat nemusel a udělal to aniž by věděl do čeho jde. 

Musela jsem asi usnout, protože ráno mě probudilo vyzvánění mého mobilu, který málem spadl ze stolu díky vibracím. Rychle jsem ho chytla než spadne a ani se nepodívala kdo volá. 

"Ano?" Musela jsem znít vtipně, protože já a můj hlas po ránu...Nebudu se vyjadřovat.

"Paige? Puso? Můžu se dneska stavit?" Austin. Neměla jsem na něj dnes náladu a proto jsem se vymluvila na to, že se necítím dobře. Díky Bohu za to, že to pochopil, protože jindy mívá narážky jako, že se mi udělá líp, když přijde a podobně. Nesedělo mi to na něj, ale nechala jsem to být a konečně se podívala kolik je hodin.  

8:53

A nechce mi někdo příště zavolat ještě dřív? K čemu ti lidi mají mozky? Snad je napadne, že většina lidí v tuhle dobu o prázdninách ještě spí, ne? Naneštěstí už se mi usnout nepodařilo a tak jsem uklidila hrnek od večerní kávy a udělala si čaj. I když čaje moc nepiji, nějak mi vážně začalo být zle, tak jsem si ho udělala. 

Jen tak sedím s čajem na pohovce, zapnuté MTV a já se přistihla jak opět myslím na Justina a už toho mám vážně po krk. Jak mi mohl takhle uvíznout v hlavě? Jak a kdy se to stalo? A také  hlavní otázkou je-proč se to vůbec stalo? 

Nechtěla jsem, aby jsem se zamilovala do osoby, která tak tak ví, že žiji, a i když to ví, tak jsem pořád v jeho obsáhlém seznamu lidí, které zná a já nemám ráda, když nejsem ta hlavní. A pochybuji, že já jsem ta na kterou myslí, než jde spát a když se probouzí. Nejsem jeho střed vesmíru a to mi trhá srdce, protože on mým středem začíná být. 

Začínám být zmatená sama sebou a to je špatně, nikdy jsem do toho nechtěla spadnout. Nikdy. A zrovna Justin. Vždycky jsem milovala jeho písničky, to jak je s nimi sladěný i hlasem a prožívá je, ale nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco takového co mi naprosto změní snad i život. Už od včerejšího večera nedělám nic jiného, než přemýšlení o něm. Měla bych ze sebou něco udělat. Dneska večer si opět vyrazím. 

Na nic jsem nečekala a zavolala Megan, která očividně ještě spala, což jsem poznala podle hlasu, ale ona to nějak zvládne. 

"Co chceš? Vždyť je teprv půl 10 ráno," vyštěkla na mě ospalým hlasem. Musela jsem se zasmát nad tím, když jsem si představila, že takhle nějak jsem zněla já když mi volal Austin. 

"Nechceš dneska večer jít někam zapařit?" 

"To myslíš vážně? Já jsem ráda, že žiju. Promiň, ale někdy jindy, co ty na to?" 

"A co jsi dělala přes noc?" 

"Měla jsem volný barák a byl tu Alex...Všechno ti pak řeknu," cítila jsem úsměv. Proč mi, ale tohle neřekla dřív? Má v plánu mě teď vyměnit za Alexe? 

"Hmm," řekla jsem nezaujatě s dávkou naštvanosti.

"Nebuď naštvaná, Pai," hlesla unaveně hlasem. 

"Užij si spánek a chrápání s Alexem, já se jdu bavit," zavěsila jsem. Panebože, proč jsem to zas udělala? Jsem fakt asi tak vytočená z Justina, že mě naštve každá blbost. Nejhorší je, že tohle se mi stává často. Jsem naštvaná z nějakého důvodu, pak přijde úplně jiný menší důvod a já vybouchnu jako sopka. Nesnáším to na sobě, ale prostě se to vždycky stane a já to nijak neovlivním. Mám skoro celý den na to někoho sehnat, ale koho tak? Sama nepůjdu ani kdyby mi to někdo přikázal. Nemám chuť se opět nechat znásilnit. Nikdo mě nenapadal a tak jsem byla odkázána zůstat doma. Zavolala bych Austinovi, ale to bych se s ním pravděpodobně vyspala a na to nemám náladu. Spíš se potřebuji někomu svěřit. Svěřit svoje pocity k Justinovi, o kterých snad nikdo neví. 

Možná si to zapírám, ale co když ho vážně miluji? Co když ten pocit nezmizí a já zestárnu sama s očekáváním, že přijde. 

Sama sebe se ptám, jak je možné, že se tohle vůbec děje. Že o Justinovi přemýšlím jako o někom kdo se mi líbí, do koho jsem se asi zamilovala a už vůbec nevím jak je možné, že se tohle děje právě mně. Jsem z toho šíleně vedle, přijde mi jako kdyby tohle nebyl můj život. Jako by tohle byla jen náhoda a všechno bylo třeba ve snu. Jakože tohle není realita a já jsem někde v jiném vesmíru, někdo jiný, žiji úplně jiný život. Vím, přemýšlím o takových věcech až moc často, ale zkuste se nad tím někdy zamyslet. Jaké by to bylo kdyby jsi se teď probudil a zjistil , že celých několik let byl jen sen a tobě je zase třeba 10 let. Víš co jsi udělal za chyby, ale hodláš je napravit, nebo se ti to zdálo jako dobrý nápad a uděláš je znovu? Já kdybych měla možnost si svůj život změnit, asi to neudělám. I když jsem udělala několik chyb, dotáhla jsem to tam kde jsem a za to jsem ráda. Bůh ví co by bylo kdybych změnila jednu z těch chyb. Kde bych teď byla a o čem bych přemýšlela. Myslím, že Justin Bieber by to nebyl. Vlastně to, že jsem byla na pokraji zhoucení mě dovedlo do klubu, kde se všechno odehrálo. 

Nikdy nelitujte svých chyb. Nikdy, protože v ten moment se vám to zdálo jako dobrý nápad. 

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala, ale neměla jsem vůbec čas. Možná teď budu přidávat méně, ale jak budu mít volný čas tak určitě něco napíšu a dám to sem:) Tenhle díl je hlavně o pocitech Paige tak doufám, že se bude aspoň trošku líbit. 

Miluju vás x