Famous

10.Famous- "Never in your wildest dreams"

Byla jsem zmatená, neuvědomovala jsem si co se děje, cítila jsem jeho teplý dech na mém krku, moje hruď se pohybovala nahoru a dolů v pravidelném tempu a moje zápěstí pevně svíral ten jehož tvář byla od té mojí jen pár milimetrů. 

"Justine," vzdechla jsem. Stále jsem se snažila popadnout dech, ale nemělo to cenu. 

"Ty nevíš co jsi se mnou  kurva udělala, nevíš co teď prožívám za peklo, vypadni prosím z mého života, ubližuješ mi a ani o tom nevíš," cekl přes zaťaté zuby s nalomeným hlasem a díval se mi stále do očí. Byla jsem nalepená na zdi, s Justinem jsme jeli tělo na tělo, takže na mě byl přilepený snad více než já na té zdi. Divím se, ale že jsem tam neudělala díru, protože jsem se snažila jít od něj co nejdál. Pevně svíral mé zápěstí jednou rukou a druhou měl na zdi zaťatou v pěst.  

"O čem to mluvíš? Víš co jsem prožívala já? Víš to snad, že si tady hraješ na chudáčka??" vyjela jsem po něm. Co si sakra myslí? 

"Nevím co prožíváš ty, ale vím, že to co prožívám já je peklo, peklo na téhle zasrané zemi, všude samé očekávání ode mě, každý po mě něco chce, přetvářka a já na to prostě nemám." Povolil jeho zmáčknutí mé ruky, což mi dalo prostor, abych mu mohla vyklouznout. Vypadal zlomeně. Nevím možná co on prožívá a chápu, že to nemá jednoduché, ale není sám kdo to nemá v životě lehké. 

Až teď mi nějak došlo, že jsem u něj v tourbusu a je to tu luxusnější než náš dům. No jo, celebrity si žijí jinak. 

Justin mě lehce vzal za ruku a táhl mě někam kde je postel. Posadil se na ni, zavřel dveře a já si sedla za ním do tureckého sedu. Srdce mi pořád bilo jak pomatené, moje nohy byly omámené jeho dokonalostí, takže jsem byla ráda, že jsem se udržela a ještě raději když jsem si mohla sednout. 

"Nechci tohle už zažívat. Snažím se tě ignorovat, ale nejde to když jdeš na meet and greet, nejde to když mě hledáš v hotelu, nejde to prostě. Nemůžu na tebe přestat myslet, nevím čím to je, nevím co se to v tom klubu, a hlavně potom, stalo, nechápu to. Mám Selenu, kterou nadevše miluji a nechci být od ní, ale když jsem na tour...Všechno..." naprosto se mu zlomil hlas, který měl v průběhu jeho proslovu už tak zlomený. Nevěděla jsem co na to říct, jen jsem tupě seděla a zírala na něj jak se snaží potlačit slzy, které se mu už derou na okraj očí. 

"Justine..." neměla jsem slov. Svoji ruku jsem jemným a pomalým  pohybem položila na tu jeho a přejela po jeho tetováních čímž jsem mu způsobila husí kůži, to mě donutilo se usmát. 

"Nevíš celou pravdu, nikdy vědět nebudeš a nechci aby jsi ji věděla, ale jenom chci aby jsi věděla o mě jednu věc, kterou nikdo jiný neví," zhluboka se nadechl a podíval se mi do očí  "nesnáším svůj život." vydechl a šlo vidět, že se mu trošku ulevilo. Bylo mi jasné, že z něj vyleze něco takového i když jsem potají doufala, že to bude něco s tím, že se do mě zamiloval nebo tak něco. 

"Jsi jediná kdo to ví a kdo to vědět bude, kdybych věděl před pár lety, že se to všechno takhle vymkne kontrole tak bych přestal a dál si zpíval v obýváku a žil si normální život plný pravých přátel, život bez toho aniž bych měl průšvih z toho, že si jednou zapálím, život ve kterém bych si mohl zajít do klubu aniž by o tom věděl celý svět, který mě zavrhne. Někdy jsem tak na dně, že přemýšlím kam bych mohl zmizet, co udělat aby mě už nikdo neřešil, ale pak přijdu na to, že mám nejlepší fanoušky na světě. Neznám sice každého, ale naše poutu je nejvíc co v životě mám. Jsou součást rodiny. Oni jsou rodina. A když vidím, že mě opouští tak to bolí. Bolí to strašně moc." 

Při části o jeho beliebers ty slzy už neudržel. Stekla jedna, stekla druhá a už to jeho. Jeho nakřápnutý hlas zněl úplně jinak, ale pořád perfektně. Dobře, stačí toho vychvalování toho jak je Justin dokonalý, takže tuhle část budu přeskakovat. 

Víte co je nejhorší? Sedět a dívat se jak vám nejsledovanější celebrita světa, idol náctiletých (i více letých) brečí  do ramene, že svým způsobem nesnáší svůj život (koho by to napadlo?) a vy nevíte co dělat. 

Brečí vám tu, protože nátlak, který na něj média, fanoušci, managment a všichni okolo něj kladou jsou až příliš vysoké a on není robot, on je člověk. On stíhá tour, nahrát album, k tomu ještě rodinu, přátelé, zábavu, fanoušky a všechno další jen a jen kvůli tomu, že to někdo po něm chce. Ale kde jsou věci, které chce on? Kde je odpočinek? Kde je chvilka volna a samota? Neříkám, že mu přeji samotu, ale každý člověk jednou za čas potřebuje oddechnout a odreagovat se od všeho. Neříkám, že ho chápu, protože až takový nátlak neznám, ale neříkám, že ho nechápu, protože znám nátlak od okolí. 

"Já nevím co ti na to říct." nahnula jsem se k němu a pevně ho objala. Přitiskla jsem si ho k sobě jako kdyby to byl můj život a já ho nechtěla opustit. 

"Tohle stačí," usmál se mi do ramena i přes ty slzy, přitiskla jsem si ho k sobě ještě víc. 

"Justine, já už budu muset jít i když bych vážně ráda, ale moc ráda zůstala a dál poslouchala tv-" polibek. Justin mi uprostřed mého povídání jen tak přitiskl jeho super měkké rty na ty moje a mnou projel neuvěřitelný náboj. V břiše jsem cítila neurčitý pocit, na rtech jsem cítila ty jeho, srdce mi bušilo ještě víc než když jsem ho uviděla poprvé. Byla to jen pusa, takže se v mžiku odtrhl. 

"Tohle se nestalo a teď už jdi," vyjel najednou hnusným tónem a hnal mě pryč z té místnůstky a celkově z autobusu. Předtím než jsem mohla vystoupit, pootevřel dveře a podíval se jestli ho někdo z fanoušků nenašel, ale vypadalo to dobře, tak mě popostrčil ze dveří a zavřel aniž bych mohla něco udělat , takže jsem stála jak opařená a hleděla do zavřených dveří jeho tourbusu opět a znova zmatená tím co se stalo. Ten idiot mi nikdy nedá najevo nic tak abych něco pochopila, že? V jedné sekundě mi brečí do ramena, v druhé mi dává pusu a v té další už mě vyhazuje z autobusu. 

Já už na něj vážně nemám hlavu, nervy a ani sílu. Otočila jsem se, stále se zmateným výrazem, a zavolala jsem Megan, která už zuřila. Dala jsem si s ní sraz před vchodem do haly, kam jsem došla během necelých dvou minut jelikož jsem si pamatovala cestu. 

Šla jsem s neutrálním výrazem už a když jsem uviděla Megan, nedala jsem nic najevo. 

"Můžeš mi říct kde jsi byla s Justinem a co jste dělali???" 

"Nemůžu," řekla jsem chladně a vyrazila na cestu. 

"Děláš si srandu, ne?" zastavila mě.

"Nedělám. Jsem unavená, můžeme prosím jít?" řekla jsem trošku unaveně, ale spíš tam šlo o to co se stalo, jenže já to nechci nikomu říct. Bude to takové moje a Justinovo tajemství. Líbí se mi jak to zní a nemám potřebu říct někomu něčí tajemství. 

"Co ty a Luke?" drbla jsem do Megan loktem. 

"Nic," odvětila naštvaně v mžiku. 

"Ale no tak! Já ti vážně nemůžu říct co se dělo. Kdybych mohla tak řeknu, ale nesmím," doprošovala jsem se jí.

"Je fajn," usmála se a dělala jakoby nic. 

Dobře, když ona nechce mluvit tak já nebudu už tuplem. Celou cestu jsme neprohodily ani slovo, došly jsme k ní domů, dala jsem si sprchu stejně jako Megan a zalehla do postele. 

Nikdy, ale vážně nikdy, ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo co se může stát v jeden den a navíc jsem si uvědomila, že ne všechno je perfektní tak jak se zdá na první pohled. Vždy jsem toužila po životě slavných celebrit, mají peníze, slávu, pozornost, ale co když je té pozornosti více než sami chtějí? Co když jim peníze nenahradí staré přátele a důvěru k nim? Co když jim už sláva leze krkem? Podívejte se na to i z jiných úhlů a zjistíte, že občasné chování celebrit má i důvod.  Navíc nevidím rozdíl mezi celebritou a normálním člověkem. Oni jsou jen lidi, kteří mají talent a chtěli se o to podělit, jenže paparazzi jsou holt paparazzi a rádi ničí životy, nervují "celebrity" a tím je dohánějí k šílenství za které je poté soudí celý svět. 

Jak nefér.