FOUR [CZ] L.S.

Ready To Run

Louis
"Kámo, jsem zpátky!" zavolal jsem do pokoje. 

Otevřel jsem dveře a uviděl Zayna, jak leží na posteli a zírá do zdi.

"Stalo se něco?" zeptal jsem se.

"Jo to teda stalo! Víš koho máme na pokoji?" vyšvihl se do sedu a z očí mu sršely blesky.

"Jak na pokoji? Co na pokoji?" zamračil jsem se.

"Přesně tak, jak to říkám. Nastrčili k nám dva prváky." odfrkl si otráveně.

Začala se mi vařit krev v žilách. Otočil jsem se a vrazil do druhého pokoje.

Za dveřmi jsem našel blonďáka a toho otravného kluka, který před tím hledal naše patro a vyrušil nás s El.

"Ty???" procedil jsem mezi zuby.

"Ahoj, přišel ses seznámit? To je milé." zvedl se kudrnáč s pokřiveným úšklebkem z postele.
"Tak to prrr, chlapečku." chytil jsem ho pod límcem. "My nejsme žádní kamarádi. A pokud se nebudeš chovat slušně, tak ti udělám z života peklo." zasyčel jsem mu do obličeje.

"A co, když se tě nebojím?" řekl trochu přiškrceně. Stále jsem ho ještě nepustil.

Co si to ten skrček dovoluje, sakra?

"Tak to můžu rychle změnit!" napřáhl jsem ruku a chystal se ho udeřit.

"Nech ho!" zaječel blonďák a pověsil se mi na ruku.

"Co se tu sakra děje???" zahřměl Zayn.

"Kurva, Louisi, co to děláš?" odtáhl mě od toho spratka. "Já taky nemám radost z toho, že tu jsou, ale to není sakra důvod proto, abys je hned první den zmlátil!" vystrčil mě z pokoje.

"A vy ho taky, do prdele, nemusíte dráždit!" řekl těm dvěma a zabouchl jejich dveře.

Harry

Po té, co se za těma dvěma zavřeli dveře, konečně jsem mohl v klidu vypustit vzduch z plic, o kterém jsem ani nevěděl, že ho zadržuju.

Navenek jsem se sice snažil být silný, ale přece jen jsem z něj respekt. Je sice o půl hlavy menší, ale stisk má dost silný.

Ale já se sebou zametat nenechám! A už vůbec ne první den, co tu jsem.

*****

Zanedlouho nás zavolala vychovatelka na první schůzku. Sedli jsme si na chodbu a ona nám vyprávěla něco o tom, jak se máme na intru chovat, co jsou naše povinnosti, řád a tak...

Byla to strašná nuda. Využil jsme to k tomu, že jsem se alespoň porozhlédl, jaké budu mít spolužáky. Vypadali vcelku v pohodě.

Niall do mě skoro celou dobu strkal a pořád mi něco říkal. Myslím si, že si budeme rozumět, i když je takový ukecaný a hyperaktivní.

Paní vychovatelka nám potom rozdala průkazky. Musíme si na nich vyplňovat, když půjdeme na vycházky- maximálně do 21:00 jednou týdně- a vyplňovat odjezdovky, když budeme odjíždět domů.

Připadal jsem si jako ve vězení.

Po dvou hodinách schůzka konečně skončila.

Šli jsme na večeři.

"Tak málo jídla?" vytřeštil Niall oči na porci, kterou dostal. "Vždyť tady umřu hlady!"

"Ukaž. Já ti klidně něco ze své porce mám." zasmál jsem se a hodil mu na talíř pár mých brambor. "Navíc zítra můžeme zajít do obchodu a něco si koupit."

"Ještě, že tak." oddechl si Niall. "Tak co si myslíš? O vychně, o spolužácích, o spolubydlících?"

"Vychna?" smál jsem se. "To je jako kachna."

"Tak jim tady říkají." odpověděl Niall s plnou pusou.

"Myslím si, že třída bude v klidu. Víc mě štve ten Tomlinson, asi to bude pěkný debi-AU!" chytl jsem se za rameno. Otočil jsem se, abych zjistil, kdo do mě vší silou praštil.

"Promiň, to bylo omylem." usmál se nevinně Tomlinson.

"No jistě." zamumlal jsem a třel si bolavé rameno.

*****

V deset večer nám vyhlásili večerku. Nechtěl jsem mít průšvih hned první den, ale s Niallem jsme se zapovídali, takže jsem si nestihl vyčistit zuby.

Tiše jsem se vyplížil z pokoje a potichu otevřel dveře do koupelny. Čekalo mě tam ale nemilé překvapení.

"Neumíš klepat?" zavrčel Louis, který stál u zrcadla, měl kolem pasu obtočený ručník a čistil si zuby.

"J-já..." zakoktal jsem se.

"No to je výborný. Neumí klepat, neumí se chovat a dokonce neumí ani mluvit." řekl si Louis, spíše pro sebe. "No, co stojíš? Kvůli něčemu jsi sem snad přišel, ne?"

Nechtěl jsem s ním zůstávat v jedne místnosti ani minutu, ale na druhou stranu jsem potřeboval co nejdříve vypadnout. Povzdechl jsem si, položil si kosmetickou taštičku na umyvadlo a vytáhl z ní kartáček, pastu, zubní nit a ústní vodu.

Vymáčkl jsem trochu pasty na kartáček a strčil si ho do pusy. Snažil jsem se na Tomlindona moc nezírat, ale to, že vedle mě stál polonahý mi moc nepomáhalo.

"Nejsi ty teplouš?" prohlédl si mě od hlavy až k patě.

Málem jsem se pastou zadusil. Vyplivl jsem jí do umyvadla a chvíli kašlal, než jsem se mohl zase nadechnout.

Celý rudý jsem se na něj otočil. "Cože? Totiž ne. Nejsem gay!"

"Víš co? Mně je jedno, jestli máš rád ptáky nebo ne. Ale aby měl kluk milion věcí jenom na čištění zubů, to jsem ještě neviděl. Hlavně buď tak laskav a nehoň si nade mnou, to bych opravdu nepřekousnul." sladce se usmál a odešel z koupelny.

V tom jeho úsměvu je ďábel!

Ďábel, který mě bude pronásledovat.

Nenávidím ho!

Já ho tak nenávidím!

*****

První den ve škole byl.... Únavný. Sedli jsme si s Niim do druhé lavice doprostřed. Naše třídní se tvářila tak nějak všelijak a myslím si, že si moc rozumět nebudeme. Za tím jejím falešným úsměvem něco skrývá. Dvakrát týdně máme školu až do čtyř. Rozdala nám nějaké brožurky s zájmovými kroužky, které na téhle škole jsou. Z toho, co jsem se dočetl tu jsou dva pěvecké sbory, dobrovolná skupina, která chodí do hospicu, nějaký improvizační kroužek a dramaťák.

To poslední bylo jediné, co mě zaujalo. Od malička jsem na dramatické kroužky chodil a divadlo a vše kolem něj jsem si zamiloval. Zakroužkoval jsem si ho. Má být každé pondělí hned po škole, což je ideální.

Rozhodl jsem se, že tam hned dnes půjdu. Nialla jsem bohužel nepřemluvil, tak budu muset jít sám.

There's a devil in your smile it's chasing me.

Ano. Jsem si vědoma, ze je tenhle díl dost nezáživný, ale musíme se v ději někam dostat, takže tak.

Pokud by vam nebylo něco jasné -ohledně intru, postav- zeptejte se prosím v komentářích. A nebo mi tam zanechte svůj názor. M.