FOUR [CZ] L.S.

Stockholm Syndrom

Louis

Harry se vážně z našeho pokoje odstěhoval. Bydlí teď naproti nám, ale z pokoje odchází jen, když se jde najíst nebo jde do školy.

Kdykoliv se k němu přiblížím, tak se mi buď vyhýbá nebo mě ignoruje. Už nevím, co mám dělat. Myslím na něj ve dne, v noci, neumím se soustředit, skoro nejím.... A nejhorší je to, že je to moje chyba. Kdybych tehdy Zayna neposlechl, nemuselo se to stát.... Ale copak jsem mohl vědět, že mi tenhle protivný a drzý prvák tak zamotá hlavu?

Yeah, zamiloval jsem se do něj a teď nemám nejmenší tušení, jak napravit to, co jsem mu udělal.

"Copak?" zasmál se Zayn, když jsem vypustil z plic dlouhé povzdechnutí. "Zase přemýšlíš nad Kudrnkou?"

"Kudrnkou?" natočil jsem se k němu. "Proč mu tak říkáš?"

"No tak kudrnatý je, toho sis nemohl nevšimnout a ovce jsou přece taky pěkně huňaté a kudrnaté." usmál se.

"Co se tím jako snažíš naznačit?" zavrčel jsem a stoupl si před něj.

"Já? Ja nic nenaznačuju. Jen upozorňuju na fakt, ze je hloupý jako ovečka a že všemu věří. To je vše."

"Takhle o Harrym mluvit nebudeš, blbečku!" zasyčel jsem a napřáhl se k němu. On však mojí pěst chytil ještě než dopadla na jeho čelist.

"Ale, ale.... Tady se někdo zamiloval." usmál se sladce a stočil mi ruku tak, aby to bolelo. "Tímhle už stejně svému drahouškovi nepomůžeš. Dneska jsem si o něm popovídal s Eleanor. Zítra o tom, jak jsi ho ošukal, ví celý intr."

"Jsi hrozný ubožák." řekl jsem, a protože jsem měl ještě pořád uvězněnou pěst v jeho sevření, natočil jsem se k jeho obličeji a plivl mu do něj.

Na zlomek vteřiny na mě jen nevěřícně koukal a potom zavrčel: "Tak tohle jsi přehnal."

Zkroutil mi ruku za záda, ale já jsem ho kopl vší silou do holeně a vytrhl se mu.

"Se mnou sis nikdy neměl začínat." procedil mezi zuby a vrhl se na mě. Udělal však stejnou chybu jako já, takže jsem měl tentokrát jeho pěst v dlani já. Chytl jsem ho za límec u trika.

"Ne, Maliku, to ty sis nikdy neměl začínat se mnou."

Harry

"Gemm, já už vážně nevím, co mám dělat." Zakňučel jsem do telefonu.

"Harrry, hlavně se s tím netrap. Vždyť říkáš, že s tebou chce mluvit, tak ho vyslechni. Zkus mu dát ještě šanci.... Třeba ho to vážně mrzí."

"Jenže on mi pořád jen ubližuje. Už jsem se kvůli němu naplakal dost."

"Miluješ ho?"

"J-jo." povzdychl jsem si.

"A on tebe?"

"Nevím, tvrdil to."

"Tak mu uděláme malý test. Ale budeme potřebovat spolupráci Nialla."

"To by neměl být problém. Co máš v plánu?"

Louis

"Ale vy to nechápete, paní vych. On si začal!" přesvědčoval jsem hlavní vychovatelku.

Asi jsme na sebe moc křičeli nebo co, ale oba jsme se Zaynem skončili na koberečku na vrátnici, já s roztrženým rtem a pohmožděnou rukou, on s monklem a bolestmi břicha.

"Kdo koho praštil první? Ty Zayna. Víc vědět nepotřebuju." prohlásila nekompromisně.

"On mě vyprovokoval, není to moje chyba!" bránil jsem se.

"To není pravda, jenom jsem se bránil." ozval se Zayn.

"Drž hubu, blbečku, moc dobře víš, proč jsem tě chtěl praštit!"

"Tomlinsone!" okřikla mě vychovatelka. "Už takhle máte dost velký problém, tak se chovejte slušně."

Potupně jsem sklopil hlavu a hrál si s prsty. Byl jsem vážně nervózní, protože už teď jsem podmínečně vyloučený..

"Tak co s vámi?" posunula si brýle na nose. "Normálně bych volala rodičům a domluvila se s třídní o napomenutí....." otočila se ke mně. "Ale protože tobě by to způsobilo vážný problém, tak snad bude stačit, když budete mít oba dva měsíc službu v klubovnách a jídelně."

Zhluboka jsem si oddechl. Tohle bylo vážně o fous.

"Ale varuju vás, pokud se tohle bude opakovat, už tak shovívavá nebudu."

"Děkujeme." zamumlali jsme oba a odešli.

Neprohodili jsme mezi sebou ani slovo jak večer, tak ráno. V tichosti jsme se odebrali do školy a sedli si každý zvlášť. Byl jsem na něj neskutečně naštvaný s zároveň jsem se bál Eleanor, co všechno může vykecat.

*****
Ze školy jsem se dostal až ve čtyři odpoledne, byl jsem docela unavený, tak mi cesta na intr netrvala moc dlouho. Na vrátnici jsem si vzal klíče od pokoje a vyšlapal schody na naše patro.

Slyšel jsem hlasy na chodbě, ale nevěnoval jsem jim nějak velkou pozornost do té doby, než jsem v jednom z nich poznal Harryho. Zastavil jsem se za rohem tak, aby mě neviděl a zaposlouchal se. Někdo tam byl s ním.

Netušil jsem, kdo tam je s ním, ale očividně se dobře bavili. Nerozuměl jsem slovům, ale trhalo mi srdce, že tam je někdo, kdo se s ním směje a nemůžu to být já. Ale zavinil jsem si to sám. Povzdechl jsem si, prohrábl si rukou vlasy a vykročil zpoza rohu.

To co jsem tam uviděl jsem ale vážně nečekal.

Harry seděl na chodbě, zády ke mně a v jeho klíně byla položená blonďatá hlava.

"Máš krásné oči, Harry." řekl ten člověk a já poznal Niallův irský přízvuk.

"Ty taky, Nii." šeptl Hazz a dal mu polibek na čelo.

To už jsem nevydržel. Snažil jsem se ignorovat slzy, které mi tekly po tvářích a tázavé pohledy Stylese a Horana, rychle odemkl pokoj a zapadl dovnitř.

Sesul jsem se po zavřených dveřích a nechal své tělo otřásat se vzlyky. Frustrovaně jsem si vjel rukou do vlasů a zatahal za ně.

Něco musím udělat.

Nevím co, ale musím ho získat zpátky, protože jinak se zblázním.

Too much again?

Ugh, tak jsem tu po více než dvou týdnech zase. Měla jsem ted velke problémy sama se sebou -psychicky-, takže jsem neměla chuť absolutně na nic a nechtěla jsem, aby to ovlivnilo příběh.

To je taky jeden z důvodů, proč ještě nevyšel první díl Midnight Memories.

Je tu někdo, kdo by mi udělal k MM cover? Samozřejmě vas jako autory označím.

Kdybyste se se mnou někdo chtěl spojit na FB, nebojte si o něj napsat. (Tímto zdravím Monču a Kiki <3)

Za překlepy se omlouvám, mám levou ruku v ortéze a jednou psát neumím.

Love you all, M.