FOUR [CZ] L.S.

Night Changes

věnováno: ProsteNik za její úžasné komentáře

Harry

"Louis Tomlinson a Harry Styles ať se okamžitě dostaví na vychovatelnu." ozvalo se z domovního rozhlasu.

"Cože?" zvedl jsem se z postele. "Co po nás můžou chtít?" otočil jsem se na Nialla.

"Nevím... Je pět hodin, to je divný...." zamračil se.

"Jdeš?" otevřely se dveře našeho pokoje, za nimi Louis.

"Jasně." zamumlal jsem nejistě a při odchodu jsem ještě stihl hodit po Niallovi zoufalý pohled.

Nechci s ním být sám. Celý týden se na mě pomalu ani nepodíval, tak proč teď začínat? Navíc si ani nemáme co říct. Co jsem komu provedl?

"Chlapci, máte tento týden službu." řekla nám vychovatelka. "A jelikož tady máme, jak víte, málo kluků a je potřeba odnosit a odvézt staré palandy, tak je to na vás. Louis už má řidičský průkaz a všechno ti ukáže a vysvětlí." otočila se na mě.

Od čeho je tady sakra školník? To to nemůže udělat on a nechat mě v klidu žít?

Podíval jsem se na Tomlinsona, který taky nevypadal zrovna nadšeně. No co, když musíme, tak se nedá nic dělat.

"Dobře." přikývl jsem. "Stihneme to do večeře?"

"To pochybuji." zavrtěla hlavou. "Napíšu vám vycházky do půl desáté a večeři vám schovám, stejně je dneska studená."

*****

"Nejedeš moc rychle?" ozval jsem se podrážděně, když Tomlinson přejel smykem už asi pátou zatáčku.

"Copak, bojíš se?" posmíval se mi.

"Celkem jo, když jedu s takovým idiotem." zamumlal jsem si pro sebe, ale on to nepochybně slyšel, protože otráveně mlaskl.

Palandy už jsme odvezli a já se celkem těšil, až se vrátíme na intr, protože jsem s ním opravdu nechtěl trávit víc času, než je nutné. On měl ale očividně jiné plány.

"Kam jedeš?" vyhrkl jsem, když přejel ceduli s názvem města, kde jsme bydleli a pokračoval po hlavní.

"No tak, přece nepojedeme už zpátky, když máme vycházku do půl desátý. Chci se trochu projet." odpověděl nezaujatě, s očima přilepenýma k vozovce.

Ztichl jsem a víc se zabořil do sedačky. Měl jsem plnou hlavu pochybností a nevěděl, co od něj čekat. Hodiny na autorádiu ukazovaly 18:30, takže jsem byl odsouzený k tomu, strávit s ním další tři hodiny. Super.

Jel celkem klidně na to, jak se předtím řítil. Byl jsem mu za to vděčný, nesnáším, když někdo jezdí zbytečně rychle. Za nějakou chvíli zastavil Tomlinson u lesa a vystoupil.

"Chystáš se mě zavraždit?" ušklíbl jsem se.

"Vypadám na to?" zeptal se a začal něco lovit v náprsní kapse.

"No, s tou koženou bundou...." vystoupil jsem za ním.

"Dáš si?" podal mi otevřenou krabičku cigaret.

"Díky, nekouřím."

"Ale notak. Nebuď srab." zasmál se a jednu z cigaret mi vložil do úst. "Musíš se nadechnout, až to zapálím." škrtl zapalovačem a já se okamžitě rozkašlal.

"Dej to sem, prosím tě." smál se mi a sám si z cigarety popotáhl. Z té stejné, co jsem měl v puse já! Co se stalo s jeho ostychem k mé osobě? Najednou se mě neštítí?

"Já to chci ještě zkusit." ozval jsem se po chvíli ticha. Nechtěl jsem, aby mě měl za blbce.

"Nějak tady rebeluješ, nezdá se ti?" škádlil mě, ale odlepil se od stromu, o který byl opřený a stoupnul si za mě.

"C-co to děláš?" zeptal jsem se roztřeseně a srdce mi začalo bít jako šílené.

"Učím tě kouřit." odpověděl klidně. Já jsem ale v klidu nebyl. Z jeho blízkosti se mi málem podlomila kolena. Stačilo pár doteků a má bariéra, kterou jsem si celý týden tak pracně stavěl, se rozpadla na tisíc kousků.

Louis se na mě zezadu natiskl a líně mi podal cigaretu k mým rtům. Pomalu jsem je otevřel a on mi ji mezi ně vložil.

"Pomalu se nadechni." instruktoval mě. "Musíš se nadechnout sem." prsty přejel od lemu kalhot na mou hruď, kam poklepal rukou.

Snažil jsem se soustředit jen na vdechování nikotinu, tak jsem radši zavřel oči, aby mě Louis tolik nerozrušoval.

Nadechl jsem se a přesto, že jsem se snažil, opět jsem se akorát rozkašlal. Zklamaně a naštvaně jsem sklopil hlavu a díval se do země. Nechtěl jsem před ním vypadat jako padavka.

"Tohle nepůjde." ozval se za mnou Louis. "Víš, co? Otoč se ke mně a pootevři pusu."

Udělal jsem, jak řekl, i když značně zmatený. Co to zase vymýšlí?

On sám si popotáhl a místo toho, aby vyfoukl dým do šera, které nás obklopovalo, trochu se vytáhl na špičky a vydechl ho do mých úst.

Lekl jsem se, takže jsem se překvapeně nadechl a cítil, že tentokrát se mi opravdu podařilo nadechnout správně.

"No vidíš, že to jde." odtáhl se.

A já jen zmateně stál a snažil se pochopit, co se právě stalo.

Louis

Pobaveně jsem se koukal na to, jak je ze mě Styles vykolejený. Celý zčervenal a prsty si pohladil místo, kde jsem se ho rty "omylem" dotknul.

'Tak ty budeš snadná oběť, chlapečku. Ale neboj, bude se ti to líbit.' pomyslel jsem si.

Odhodil jsem cigaretu, zašlápl jí a přešel k němu.

Pevně jsem ho chytil za boky, natlačil na nejbližší strom a začal ho vášnivě líbat.

Aloha! Ano, ještě žiju.

Tak, co myslíte? Nechá se náš chudinka svést nebo Louisovi odolá a on tak prohraje sázku? Chci vědět váš názor!

Děkuji, že tu se mnou i přes mé opravdu nepravidelné přidávání jste.

Love you, M.

P.S. Líbí se vám nový cover?