FOUR [CZ] L.S.

Spaces

Louis

"Co to kurva bylo?" vyjekl Zayn, když za Harrym zapadly dveře.

Neodpověděl jsem a zavrtěl hlavou. Koukal jsem do prázdna a přemýšlel, co se to teď sakra stalo.

"Louisi, co to děláš? Počkej. Neříkej mi, že....." posměšně si odfrkl.

"Jdi do prdele." zamumlal jsem.
Zayn se na mě podíval a když viděl, že mi po tvářích stékají slzy, začal se nekontrolovatelně smát. "Jdi do prdele!!!" zaječel jsem na něj.

"Fajn, tak já jdu." zasmál se. Vzal si mobil a peněženku a zastavil se, když už sahal na kliku. "Na, tohle ti dlužím." uchechtl se, hodil po mně dvaceti librovou bankovku a zabouchl dveře.

Konečně jsem nechal slzám volný průběh.

Všechno jsem zkazil. Měl jsem se vykašlat na svojí hrdost a nechat Zayna, ať si dělá co chce. Co z toho vlastně má? Proč jsem musel Harryho využít?

Pohled mi padl na bankovku, kterou po mně Zayn hodil. Vzal jsem jí do ruky. Opravdu mi tohle za to stálo? Sevřel jsem jí mezi prsty a napl tak, že se uprostřed natrhla.

"Jsem takový idiot!" vykřikl jsem a papírek, který jsem držel, roztrhl vejpůl.

"Neskutečný debil." vzlykl jsem a začal cupovat bankovku na kousíčky.

"Tohle mi Harry neodpustí." vložil jsem hlavu mezi kolena a nechal své tělo otřásat se vzlyky.

Harry

'Kdo z nás usne první?' přemýšlel jsem, když jsem poslouchal Louisovo vzlyky, které byly slyšet přes zeď.

Já už jsem neplakal. Neměl jsem co. Uvnitř hrudníku jsem cítil bolest, jako kdyby mě do něj někdo praštil a tlak, který mě svíral čím dál tím víc.

S Niallem jsme se dohodli, ze poprosíme vychovatelku o přestěhování. Je tu jeden nevyužitý pokoj, takže by to neměl být problém. Už jsem s Tomlinsonem nechtěl strávit ani jeden den. 

Nechápu, jak mi to mohl udělat. Co by se stalo, kdybych nechvátal ze školy a neslyšel je? Našel bych svou fotku vylepenou na  nástěnce? Ironií je, že jsem spěchal na intr právě kvůli němu. Byl jsem zvědavý, co mi řekne, protože včerejší noc byla neskutečná. Ostatně i dnešní odpoledne i když ne v tom dobrém směru. Tomlinson mi zvládl splnit můj sen i noční můru za pouhých 24 hodin. Za to by si zasloužil medaili.

S povzdechem jsem se zvedl z postele a vyplížil se z pokoje. Nechtěl jsem Nialla vzbudit, taky se mnou měl dneska dost náročný den. Celé odpoledne jsem mu brečel do trika a musel mi přinést i večeři, protože jsem se odmítal vyjít z pokoje.

Zvedl jsem se a zamířil do sprchy. Potřeboval jsem se trochu uvolnit, abych alespoň na chvíli usnul.

Vešel jsem do koupelny a jakmile jsem rozsvítil, automaticky se spustil větrák.

"Sakra." zaklel jsem. Nechtěl jsem někoho vzbudit a už vůbec ne sem přilákat vychovatelku, která měla občas noční kontroly.

Nic jsem neslyšel, takže jsem se svlékl a vešel do sprchy. Hned první kapky vody mi trochu zchladily hlavu a uklidnily mě.

Nemusím si Tomlinsona už vůbec všímat. Když budu v jiném pokoji a na jídlo budu chodit s Niallem, tak nemá možnost se mnou mluvit. Není to přece jediný kluk na celém intru. Co je na něm tak speciálního?

Když jsem se trochu osvěžil, otočil jsem kohoutkem, abych nastavil vodu na horkou.

Co když vůbec není gay? Olizoval se přece s holkou. Vlastně už ten první den, co jsem byl na intru. V klubu říkal, že se s ní rozešel. Co když ani to není pravda? Můžu věřit vůbec něčemu?

Když už byla v koupelně pára z horké vody a zrcadla byla zamlžená, osušil jsem se a o dost klidnější se vydal jít spát. Za dveřmi na mě ale čekalo nemilé překvapení.

"Co tu děláš?" procedil jsem mezi zuby směrem k Louisovi, který seděl u dveří od koupelny.

"Čekám tu na tebe." zachraptěl potichu. Oči měl oteklé od pláče a vypadal vážně unaveně. Už-už mi ho začínalo být líto, ale pak jsem si vzpomněl, co mi udělal a lítost mě rychle přešla.

"Tak to čekej dál, já se s tebou bavit nemám zájem." odsekl jsem.

"Hazz, počkej." vzlykl a chytil mě za ruku. Díky jeho doteku mi naskočila husí kůže. Včera se mě dotýkal stejnými prsty za jiným účelem...

"Nech mě být." vytrhl jsem mu ruku. "Už jsi mi ublížil dost."

"Nech mě ti to vysvětlit, prosím." plakal.

Nesmíš mu podlehnout, Harry, nesmíš.

"Stačí mi to, co jsem slyšel." zavrčel jsem. "A jestli to chceš vědět, tak jsem tu byl tak brzo právě kvůli tobě, protože jsi mi už ráno slíbil vysvětlení, vzpomínáš? Alespoň ses nemusel namáhat." po tváři mi stekla jedná slza, kterou jsem rychle setřel. "Dobrou noc, Louisi." zhasl jsem.

"Harry," zašeptal. "J-já tě asi m-milu-"

"Dobrou noc." skočil jsem mu do řeči a zavřel. Byl jsem rád, že jsem krytý rouškou tmy a že Louis neviděl mou, teď už zase, uslzenou tvář.

Proč sakra chtěl říct, že mě miluje? Nebo jsem se přeslechl? Je to zbytek jeho sázky? Byly ty slzy falešné?

A hlavně, co bude dál?

Čauky mňaky :D Tako co? Jak se vám daří? :D

Ještě jednou se vám omlouvám za včerejší "překvapení", doufám, že jsem nikoho nevzbudila. (Vzbudila?)

Těm, kteří mé chování nechápali a chtěli, jsem nabízela pravdivou odpověď na jakoukoliv otázku, takže, abych vás neošidila, tak se mě můžete na cokoliv v komentářích nebo ve zprávě zeptat. :D

Nebo byste snad chtěli ask? Charakter Ask nebo třeba X faktů o mně?

Co si myslíte o tom, jak se Louis chová?

Mimochodem čeká nás předposlední kapitola, takže možná budete teď muset trochu déle čekat na další kapitolu, protoze začnu pracovat na novém příběhu.

Love you, M.