Louis
Ráno jsem se vzbudil a sáhl po mobilu, abych se podíval kolik je hodin.
09:07????
Zvedl jsem se, ale okamžitě jsem toho zalitoval a spadl zpátky na postel. Hlava mi třeštila a žaludek se mi houpal jako na vodě.
Co se sakra včera dělo???
Ať jsem se snažil sebevíc, nedocházelo mi to. Můj mozek si očividně vzal dovolenou a nechal tady jen tělo, které bylo v dost špatném stavu.
Mávl jsem nad tím rukou, obrátil se na druhou stranu a pokusil se znova usnout.
Niall
"No a pak jsem mu řekl...." vyprávěl jsem Harrymu jednu ze svých historek. "Co je s tebou?" zamával jsem mu rukou před očima.
"Co? Já? Nic!" potřepal hlavou.
"Vypadáš, jako kdybys byl zamilovaný." uchechtnul jsem se, když se Harold zase zakoukal do prázdna a přestal mě vnímat.
"Cože jsi to řekl???" otočil se na mě s šokovaným výrazem.
Na 100% zamilovaný.
"No tak, nenech se prosit...Která je ta šťastná?" škádlil jsem ho.
"Žádná není!" bránil se.
Někdo by ho měl upozornit na to, že má hodně čitelnou řeč těla... Já to ale nebudu.
"No, dobře, dobře..." přestal jsem se s ním naoko hádat. "O čem jsi teda přemýšlel?"
"Ale... Jenom o tom, jestli už je Tomlinson vzhůru..."
Takže Tomlinson, říkáš? Tak to se mu budeme muset podívat na zoubek...
*****
Škola nám končila ve čtyři, ale Tomlinsona jsem za celý den na chodbách ani nezahlédl. Moc jsem nepochopil, proč vlastně zůstal na intru. Nejspíš mu bylo špatně.
Včera jsem se z klubu vrátil, až když Harry spal. Ani si neuvědomuji, kdy odešel... Nejspíš ho to tam moc nebavilo. Měl jsem trochu výčitky svědomí, ale nevypadalo to, že by na mě byl naštvaný, tak jsem to nechal být.
"Konečně konec!" zajásal jsem, když skončila poslední hodina. "Jdeš se mnou do Tesca?" zeptal jsem se Harryho.
"Nezlob se, ale asi ne... Ještě si chci zahrát na klavír."
"Okay, tak se uvidíme na intru."
"Ahoj." rozloučil se se mnou a já se vydal do šatny. Vzal jsem si věci a konečně vyšel ze školy.
Zastavil jsem a zavřel oči, abych se mohl zhluboka nadechnout a vychutnat si čistý vzduch.
"Skvělý pocit, co?" zasmál se někdo vedle mě. Vytřeštil jsem oči a trochu sebou trhnul. Přede mnou stál Zayn a když uviděl mojí reakci začal se dusit smíchem.
"Ha ha ha." protočil jsem očima. "Fakt vtipný, že jsi mě vyděsil." založil jsem si ruce na prsou.
"P-promiň." setřel si Zayn slzy od smíchu. "Kam míříš?"
"Umm, jen tak, do Tesca..." zamumlal jsem.
"Čekáš na někoho?" zeptal se.
"Nope. Harry zůstal na klavíru." pokrčil jsem rameny.
"Tak pojď, půjdem spolu."
Harry
Zasedl jsem ke klavíru a nechal své prsty tančit po klávesách. Hraju na klavír už od páté třídy a neznám lepší antidepresivum než nechat své myšlenky proudit skrz své prsty a nechat se unášet melodií, která vzniká.
Měl jsem v hlavě obrovský guláš a nevěděl jsem, co mám dělat. Vlastně jsem v ní neměl žádný guláš, ale obrovský nápis 'Louis Tomlinson', který mi v ní svítil a když už jsem skoro zapomněl, že tam je, tak začal blikat a nepřestal do té doby, než jsem na všechno ostatní zapomněl a opět podlehl jen jemu.
Prsty tančily po černých a bílých klávesách a já sám sebe přistihl, že hraju píseň 'Crazy in love'.
Zavrtěl jsem nad sebou hlavou a klavír zaklapl. Měl jsem v sobě ještě větší zmatek než předtím.
*****
"Ahoj!" zavolal jsem, když jsem vešel do pokoje. Byl prázdný. Koukl jsem se na hodinky. Čas na večeři ještě nebyl, tak kde může Niall být? Začal jsem si vybalovat tašku a uklízet věci, když se rozrazily dveře.
"Čau, Naile. Kde jsi byl?" zeptal jsem se, skloněný k tašce.
To, že dlouho neodpověděl mě donutilo se otočit. Nesetkal jsem se s jeho laskavýma světle modrýma očima, ale s ledově tmavě šedomodrými. S těmi, které mi celý den nedaly pokoj a v myšlenkách mě neustále pronásledovaly.
Vypadal strašně. Měl kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a zmačkáné tričko. Trochu jsem se ho bál. Rozhodně nepřišel s dobrým úmyslem. Navíc jsme tam byli sami.
Pomalu ke mně přešel. Našlapoval přes špičku, jeho krok byl pomalý a klidný. Byl jako šelma. On je šelma a já jeho kořist, kterou zahnal do rohu a nemusí tak pospíchat, protože ví, že jí tak jak tak sežere. Právě proto si užívá ten pocit nadřazenosti a bezbrannost toho druhého.
Pevně mě chytil za paže a prudce si mě k sobě přitáhl. Vypadal, jako by se rozhodoval, jestli mě má políbit nebo udeřit. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem čelit jeho pohledu, který mi viděl až do hloubky duše a tak jsem raději zavřel oči.
Cítil jsem na tváři jeho zrychlený dech. Zjemnil své sevření a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Jeho rty byly jen centimetry vzdálené od těch mých, cítil jsem je. Trochu jsem ty své pootevřel a čekal, co přijde.
"Dobrý den, chlapci, přišla jsem na kontrolu." ozvalo se z chodby.
Bublina mezi námi praskla a Tomlinson mě odstrčil takovou silou, že jsem zaklopýtal a narazil do zdi za sebou. Ani se na mě neohlédl a odešel z pokoje. Ještě jsem slyšel, jak něco řekl vychovatelce a potom už bylo ticho.
Sesunul jsem se po zdi a schoulil se do klubíčka. Po tvářích mi začaly stékat slzy.
Co to mělo být?? Co jsem mu zase udělal? Proč se ke mně nemůže chovat normálně??
Tlumil jsem své vzlyky, aby mě neslyšel, kdyby byl náhodou vedle. Nechtěl jsem, aby věděl, jak moc na mě působí.
"Harry, jsem zpátky!" vešel do pokoje Niall a zavřel za sebou.
"Harry?" rozhlížel se po pokoji. "Proboha Harry, co se stalo??" vrhl se ke mně hned, jak mě uviděl. "No tak, kamaráde, pověz mi to...."
Zvedl jsem k němu svůj uslzený pohled, ale nebyl jsem schopný ze sebe dostat ani slovo. Jen jsem zavrtěl hlavou a vrhl se mu do náručí.
"Neboj, Hazz, to bude dobré." hladil mě chlácholivě po vlasech. "To se vyřeší."
Má pravdu, musím se vzpamatovat. Všechno bude v pohodě.
Jenže, co když taky ne?
Měla jsem teď delší dobu totální blok a nevěděla, co s tímhle příběhem udělat.
Prosím, namotivujte mě svými komentáři a dokažte mi, že tohle za něco stojí, že o to vy stojíte...
Love you all, M. (tolik mi tohle chybělo)
P.S. Během své 'pauzy' jsem stihla napsat tři jednodilovky (včetně jedné 15+ XD), takže pokud máte zájem, tak tady je odkaz; https://www.wattpad.com/story/70874365?utm_content=share_writing&utm_medium=link&utm_source=android
http://my.w.tt/UiNb/jy3K1V1Let
Další budu psát na přání, takze máte-li nějaké, sem s ním!😃
ČTEŠ
FOUR [CZ] L.S.
Fanfiction... Měl jsem v hlavě obrovský guláš a nevěděl jsem, co mám dělat. Vlastně jsem v ní neměl žádný guláš, ale obrovský nápis 'Louis Tomlinson', který mi v ní svítil a když už jsem skoro zapomněl, že tam je, tak začal blikat a nepřestal do té doby, než...