Zvonil mi budík. Naštvaně jsem do něj praštil, aby byl konečně zticha. (jako každý školní den) Zvedl jsem se z postele a šel jsem do koupelny. Vyčistil sem si zuby, opláchl si obličej a nakonec se učesal. Vyšel jsem z koupelny a šel na sebe hodit ňáky oblečení. Samozdřejmě, že černý. Černá je už celý tři měsíce moje nejoblíbenější barva.
Šel jsem po schodech dolů nasnídat se. Jako každý ráno tam už seděla moje mamka a ségra. Ano čtete dobře mám mladší sestru. Je je jí 15 let a jmenuje se Lucy. A jelikož je jenom o dva roky je strašně otravná.
"Dobrý ráno Eriku" pozdraví me mamka.
"Dobrý" odpovím s nezájmem. Když si sednu ke stolu tak se akorát zvedne Lucy.
"Už si dojedla?" zeptám se.
"Neee stavám jenom, abych ti udělala osobní prostor" zasměje se.
"No tak Lucy, nech toho po ránu" řekne otráveně mamka. Lucy se zašklebí a běží nahoru.
Nasnídám se a vložím všechno nádobí do myčky. Potom se jdu obout, a když si beru baťoh slyším mamku.
"Eriku! Počkej ještě!" otočím se a čekám. Potom mamka zaječí na Lucy ať de dolů. Lucy seběhne schody a už se cpe ke svým botám.
"Tak. Teď mě na chvíli oba poslouchejte" řekne vážně mamka.
"Vím, že posledních pár týdnů bylo pro nás těžkých. Před chvilkou mi volal šéf a řekl, že pojedu na měsíc do New Yorku. Mám tam důležitou práci. A tu práci potřebuju...kvůli vám. A proto dneska večer přijede vaše milovaná teta Sophie a bude vás hlídat."
Zíráme na mamku s otevřenou pusou. "To jako jedeš beze mě?!" řekne naštvaně Lucy.
"Proč teta Sophie?" zeptam se taky naštvaně.
"Bez řečí! Oba dva!" "Ano, Lucy jedu bez tebe je to pracovní záležitost,a ano teta Sophie,protože na tu je spoleh a je to ma sestra!" "A teď už nechci nic slyšet a běžte do školy!" řekne naštvaně mamka.
Škola. Nesnásmším ji. I po několika mesících na mě všichni zíraj. Fajn, kdyby jen zírali, ale oni zíraj tak, že mě litujou! Děsný...ať už to skončí fakt...
Rázuju si to ke svý skříňce, kdyż na mě znenadání někdo skočí a málem skončím na zemi.
"Čaaauuu Erikuuu" vypískne Bonnie.
Bonnie je moje druhá nejlepší kámoška, a byla to nejlepsí kámoška Ellen...Je to zábavná holka s velkým srdcem. A ke všemu je ještě pěkná takže jí musím často tahat od nákyho hajzla co si na ni dovoluje.
"Čau Bon-Bon" ale neusměju se. Zamračí se na mě. " No tak Eriku..."
"Zvládám to Bon..vážně..sem rád, že ty už seš z toho venku. Važně. Mňe to ale potrvá dýl.." řeknu smutně. Praští mě do ruky. A já se na ní udiveně kouknu. "Nejsem z toho venku. Měla sem jí rada. Pořád mám. A proto, je se mnou pořád." vlídně se usměje a ukaže na svou hruď. Usměju se.
Po cestě domů mám pocit, že mě někdo sleduje. Pořád se otáčím a připadám si jako ňáký pošuk. Nikdo nikde. Možná už mi definitivně hráblo a potřebuju do blazince. Nad touhle myšlenkou se sám sobě zasměju a teď si teda vážně připadám jak cvok.
Už jenom dva bloky a jsem doma. Konečně. Ikdyž...ma přijet teta Sophie...bože proč zrovna já? Jakmile přijede nenechá mě na pokoji kvůli Ellen. Ach jo, budu to muset přežít.
Odemykám dveře, když v tom ucítím na rameni něčí ruku.
"Bonnie nemáš být už..." nedokončím větu, protože když vidím toho kdo tam stojí, nezvládnu to dokončit. Popravdě se mám za blázna.
Otevřu dveře domu a běžím nahoru zavřu se a už mi stékají slzy po tváři.
"Proč...proč...ten člověk...už není..není to možný.."
Jestli chcete vědět koho viděl Erik před domem budete muset pokračovat :D jestli chcete samozdřejmě nikoho nenutím. Snad se vám to zatím líbí :))
ČTEŠ
Stay Alive
Romance#DOKONČENO Miluje ji. Boužel si to uvědomí příliš pozdě. Nechá ji odejít,tentokrát už navždy? Anebo ji to nedovolí,protože ji chce mít u sebe? Dá přednost svým touhám anebo jejímu přáni?
