Ellen se mnou byla celý dwn ve škole. Ikdyž ji nikdo jiný neviděl připadalo mi, že nikdy neodešla.. Vím je to divný, ale...TODLE JE DIVNÝ NE?! Slíbil jsem jí, že ji neprozradím, ale bylo to sakra těžký!
Bavil jsem se s ní po cestě domů a všichni na mě koukali jako bych utekl z blazince.! No, ani se jim nedivím..
"Máš sluchátka?" zeptala se mě najednou Ellen.
"Proč?" opáčil jsem.
"Vážně se ptáš proč?" zeptala se pobaveně
"Jo.."
Zakroutila nevěřícně hlavou a protočila oči. "Jestli je maš tak si je dej, protože si všichni okolo myslí, že seš ňákej psychouš"
"Tsss tak to si vyprošuju!" řekl sem "uraženě"
"Bože Riku..,no jak chceš,ale o tobě si to budou myslet ne o mě" vyplázla na mě jazyk
"Tuhle přezdívku sem neslyšel pěkně dlouho" usmál jsem se smutně
Když sme dorazili ke mně šli jsme hmed do pokoje. Naštěstí doma nikdo nebyl.
Z pohledu Ellen~
Sedla jsem si do křesla kde jsem kdysi sedávala. Erik si sedl hned naproti.
"Nechceš něco k jídlu?" zeptal se mě
"N-ne děkuju"
Jenom pokrčil rameny. Myslím, že má tak milion otázek co se stalo, ale nedokáže se mě na to zeptat. Typický Erik. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát.
"Na co myslíš, že se tak culíš?" zeptal se se zájmem
"To máš jedno" vyhla jsem se odpovědi
Pořád na mě, ale koukal. Už jsem to nebydržela, tak jsem se ho zeptala .
"Hele Eriku, tebe nezajmá jak jsem se sem dostala a taak?"
"A-ale už jsi mi to řekla, že mě vidí je-..
"Vím, ale co ostatní věci? Popravdě sama nic nevím, ale...prostě jsem ráda, že si o tom můžu s někým popovídat, ale když ty nechceš.." odvrátila jsem pohled
"Ne!" křikl na mě "Já...chci to vědět..,a-ale..nevěděl jsem jak se tě na to mám zeptat...no...spíš jsem myslel, že je ti to nepříjemný téma.." řekl sklesle
Koukla jsem se na něj a měl slzy v očích.
"Víš přece, že tobě řikám vždycky všechno ty můj malý hlupáčku" usmála sem se a šla jsem si sednout vedle něho
"Dobře. Promiň" usmál se na mě a zamrkal, aby zahnal slzy.
Při pohledu na něj mě píchlo u srdce. Ale ne tak jako vždy, když jsem se na něho dívala dřív. Tohle bylo dost velké píchnutí při kterém se mi zatočila hlava a před očima se mi zabělalo. Padla jsem Erikovi do klína a slyšela jsem z dálky jen jeho vystrašený hlas...
Erik~
V tu chvíli kdy mi padla Ellen do klína se zastavil čas.
"Ellen!!! Ellen!! Prober se! No tak!! Do hajzlu Ellen co je s tebou!"
V tu chvíli mi začaly po tvářích stékat slzy,byl jsem zoufalý,nevěděl jsem co dělat,byla se mnou od rana...a jako kdyby nikdy neodešla...a teď tu njednou zkolabuje?! Co to je?! Objímal jsem jí a nepřestával jsem brečet.
Ellen~
Objevila jsem se v...nevím jak to popsat...bylo to jako nebe.. Počkat! Stojím na mraku a pod sebou mám Zemi?! Co to sakra je! Ňákej vtip? To není vtipný!
"Vylez! No tak! Co se tady děje!? Pusťmě zpátky za Erikem!" křičela jsem
Najednou se přede mnou objevila krásná paní. Byla nádherná. Vysoká,štíhlá vlnité kaštanové vlasy, které se leskly na slunci,tmavě modré oči,vypadaly jako moře. S na sobě měla zlaté šaty pravděpodobně z hedvábí. Byla dokonalost sama.
Zírala jsem na n8 jak na zjevení.
"Ale copak? Ztračila jsi řeč dívenko?" zeptala se mě.
Když promluvila jako by zpívala.
"N-ne" zakoktala jsem se
Dívala se na mě svýma nádhernýma očima a já se v nich topila.
Povzdychla si. "Víš,vím..vlasně nevím jak se cítíš. Ale vím jedno."
dívala se na mě jestli něco neřeknu
"Tvůj přítel-"
"Kamarád" skočila jsem jí do řeči
Myslela jsem, že bude ječet, ale jen se na mě mile usmala.
"Kamarád" zopakovala
"Tvůj kamarád je v nebezpečí,nebo...nedá se ř8ct v nebezpečí, ale ćeká na něj velká zkoiška a on to bez tebe nezvladne." řekla
"Ano, umřela jsi, ale vrátila jsem tě zpátky díky mé magické moci,abys mu pomohla. Už víš, že tě může vidět jen ten kdo tě opravdu ze srdce miluje." usmála se
"Ale,"
Až jeho osud se naplní
jeho láska nadobro zmizí..
On však nikdy nezapomene,
a ona ho bude navždy střežit.
Bude to smutný konec,avšak
pro dobrou věc...se to musí stát
"Promiň zlato,"řekla "Ale proroctví se nedá jen tak zrušit" řekla smutně
"T-takže-e" vzdychla sem
Koukala se na mě mile
"J-já...chci za Erikem musím mu to...musím ho.." Pomůžu mu, ať to stojí co to stojí" řekla jsem pevně
Zářivě se na mě usmála.
"Já vím zlatíčko." A až ho opustíš,budeš tu se mnou a můžeš ho sledovat" usmala se
"Jako vážně?" řekla jsem p4ekvapeně
"Samozdřejmě" řekla sebejistě "A teď už běž a utěš ho" naposled se na mě usmála a potom jako bych padala z velké výšky.
Trvalo to jen chvilku, a když jsem se vzbudila viděla jsem jak se nade mnou krčí brečící Erik.
"Eriku. Už mě můžeš pustit, sem tady s tebou." usmala sem se
"Panebože!! Ellen!!" vykřikl "Všechno mi tentokrát řekni a tohle už nikdy NIKDY nedělej!"
Zasmála jsem se a utřela jsem mu slzy, potom jsem ho obejmula a všechno řekla. Cítila jsem se mbohem líp.
Ale ta báseň mi pořád zněla v hlavě.
Když jsem s ním snažím se na to nemyslet a docela to jde
Erik~
Takhle mě vyděsila naposled už to nikdy nechci zažít,prostě ne.
Ale podle toho co mi řekla odejde nadobro...nevím jak to zvladnu, ale teď je se mnou jen kvůli nějaké "božské" osobě. Jsem ji za to vděčný. Rozloučím se s Ellen. Řádně..
Snad je to dobrý..mě se to docela líbí,aalee neříkam že je to extra :)) kdo chce ať čte nikoho nenutím :D
ČTEŠ
Stay Alive
Romance#DOKONČENO Miluje ji. Boužel si to uvědomí příliš pozdě. Nechá ji odejít,tentokrát už navždy? Anebo ji to nedovolí,protože ji chce mít u sebe? Dá přednost svým touhám anebo jejímu přáni?
