Stay Alive

Hah...nenech mě se ti smát

~Ellen~

Už mi to tu leze na mozek. Já prostě nemůžu ani v klidu umřít. Lucyin kluk to je snad chyba přírody. Je strašně otravnej, a jenom se přetvařuje. Myslela sem si, že má navíc. Kevin. Ach jo, to snad nebudu ani komentovat. Umřu a hle! Dozvídám se, že mě miloval celý ten čas co se známe. Možný to je, ale je naivní si myslet , že bych s ním něco měla. A teď díky tomu otravuje Erika. Erik, tak ten se změnil za ty tři měsíce. Snažím se, aby byl jako dřív, ale je to těžký. Ano, umřela sem, to ale neznamená, že přestane žít! A do toho je tu ta záležitost s tou ženskou. Nejradši bych skočila ze skály. Ale myslím, že je nemožný umřít po druhé. Tak to ještě odložim.
Teď se budu zabívat tím mým tvrdohlavým tupcem. Já se nevzdám. Budu mu otravovat život klidně až do jeho smrti,mě to problém nedělá.
Může mě vidět jen ten kdo mě opravdu miluje....hezká představa,avšak trošku děsivá. Nikdy by mě nenapadlo, že by to byl Erik. Ani moje rodiče mě nevidí! Ikdyž když se to tak vezme tak oni by asi dostali infarkt. Ale co aspoň by viděli svojí mrtvou dceru. Dali mi první poslední a já se s nima poslední den svého života pohádala. Bože. Já sem káča pitomá! Pohádala jsem se s nima jenom kvůli Eduardovi. Eda. Moje první velká láska. V den mé smrti jsem se s ním rozešla, protože sem zjistila, že mě podvedl. Byli sme spolu přesně 4 roky. Hádali jsme se jen víjmečně. Milovala sem ho. Ale to je jedno. Tím,že nad ním budu přemýšlet stejně nic nezměním. Jsem stejně mrtvá.

"Ellen? Jdu za Bon jdeš se mnou" zeptal se Erik.

"Jasně" usmála sem se na něj.
Přikývl nasouhlas a zvedl se ze židle. Vstala jsem taky a šli jsme dolů,bok po boku.

"Eriku!" pozdravila ho Bonnie a objala ho. Erik to opětoval. No vida. Aspoň něco.

"Tak co si ode mne potřebovala?" zeptal se jí.
Bonnie se zákeřně usmála. Aha! Vím co po něm chce. Naučila sem jí to.

"Za prvé sem tě chtěla vytahnout na vzduch. Za druhé potřebuju si koupit nějaké šaty, protože zítra máme roddinou oslavu."

"Ne" řekl vzdorovitě se Erik.

"Žádné výmluvy ani odmlouvání" vzala Erika za ruku a táhla ho do velkého nákupního střediska. Musela sem se zasmát. Následovala sem je.
Bavila sem se a říkala Erikovi svůj názor na oblečení. Většinou to po mně jen zopakoval. Byla sem ráda, že spolu zase tak skvěle vychází. Vím, že Erik na ní kašlal po tom co sem umřela, ale já ho dokopala k tomu, aby se jí omluvil a zase se s ní bavil.
Já prostě zvládnu cokoliv.
"Půjdu se tu porozhlédnout" sdělila sem Erikovi. Přikývl na souhlas.
Padlo mi do oka několik kousků. Ale zděsila sem se, že když sem chtěla vzít jeden kousek tak mi jen projela ruka. Úlekem sem nadskočila. A zděšeně se koukla jestli to nikdo neviděl. Ale jak by mohl. "Tak to vypadá, že jen v blízkosti Erika cítim dotyk věcí" řekla sem si pro sebe. Chce se mi řvát. Nechápu tuhle situaci. Okolo Erika se nic neděje a já ho mám chránit? Před čím do haje?! Nemůžou mě prostě nechat v klidu umřít, to je pro ně moc náročný úkol. Musí mi nacpat mějaký nesmyslný úkol co vůbec nedává smysl. Nechápu to. Snažím se Erikovi pomoct. A pomohla sem mu. Zase se baví s lidma. Ne tolik, ale přece. Nenosí pořád jenom černou barvu a netváří se jak kdyby měl každou chvilku umřít. Už se zase směje. Ne falešně,ale od srdce.
Naštvaně sem si dupla. V tu ráno sem ucítila malý větřík. Nevím jak, ani proč sem měla pocit jít ven z obchodu na ulici, ale šla sem. Ještě sem se ohlédla abych se ujistila, že to chvilku beze mě zvládnou a šla sem.
Přišla sem před obchoďák a zůstala sem zírat s otevřenou pusou na tu ženskou co sem už viděla. Tentokrát měla dlouhé zlaté šaty,pravděpodobně z hedvábí. Spadaly jí až na zem. Vlasy měla vlnité a kolem lebky měla věnec s hvězdičkama. A její jasné oči hleděly přímo na mě. Vidím ji po druhé v životě a myslím si, že ona vypadá dokonale kdykkoliv.
"Tak," řekla "přišla sem ti to objasnit."
"Co?" zeptala sem se nechápavě.
Povzdechla si.
"Přišla jsem ti dát odpovědi na některé tvé otázky,jinak by ses z toho asi zbláznila" řekla pobaveně.
"Na tom není nic k smíchu" řekla sem trošičku naštvaně.
Koukla na mě povýšeně a zasmála se. "Si jedna z mála,co mi do očí řekne,co má opravdu na srdci"
"Oo tak to mě těší" řekla sem sarkasticky
"Máš jen tři otázky." řekla přísně
"Proč?"
"Nemůžu radit. Je to na lidech co dostali daný úkol,aby se ho ujali. Ne abychom jim radili."
"Mluvíte trochu divně"
"Mohu mluvit v hádankách jestli chceš,dívko"
"Ne to je dobrý" zvedla sem ruce jako že se vzdávám.
"Čekám." založila si ruce na prsou a zavrtala do mě svůj pohled.
"Dobře. Takže. První otázka je...Hmmm..je to těžký" zapřemýšlela sem.
"Už to mám! Proč já?"
"Tuhle otázku jsem tušila." přiznala. Překvapeně jsem zvedla obočí.
"Protože Erik." odpověděla.
"Cože?" řekla sem naprosto nechápavě.
"Tenhle úkol byl udělen tobě,protože byl Erik vyvolen, že má přijít."
"Já to naprosto nechápu" zamračila sem se.
"Nemohu ti dát jasné odpovědi" řekla s úsměvem.
"Bože. Todle není normální" zamrmlala sem.
"Ještě ti zbývají dvě otázky,dívko"
Zamračila sem se a začala sem přemýšlet.
"Až splním úkol,odejdu do nebe?" zeptala sem se napjatě.
"Ano,odejdeš,ale já ti nemohu říci kam se odebere tvá duše"
"Fajn,další mepochopitelná odpověď,ale dobře deme dál."
"Dobře si to promysli" poradila mi.
"Najde si Erik někdy svou lásku?" nevím proč mě napadla zrovna tahle otázka. Ale co. Už sem se zeptala a vzít zpátky to nemůžu.
"Ano."
"První jasná odpověď" zajásala sem.
"No,dívko,najde, ale nebude to jednoduché pro oba. A nakonec mu odejde. Ale dá mu to mnoho. A bude jako dřív,ikdyž trošku jeho duše bude zlomená. To se časem však zpraví."
"Fajn,tak tohle už sem vůbec nepochopila."
Usměje se na mě. "Hodně štěstí dívko" a zmizí.
Ještě chvilku sem zůstala stát na místě. A pak sem se vydala za těma dvěma. Začala sem sw zmát těm odpovědím na mé otázky a na mou situaci.

"Kde si byla" zašeptal na mě Erik.
"Ale bavila sem se s božskou paní"
"A?"
"Mohla sem se zeptat jen na tři otázky a jasný odpovědi se mi nedostalo."
Začal se smát. Naštěstí si Bonnie odběhla na záchod,jinak by si už vážně myslela, že je Erik pošuk.
"Promiň,ale nesmís mě nechat, abych se ti smál"
"Aspoň se zase směješ" odsekla sem mu
Zatvářil se ublíženě,ale hned ho to přešlo a usmíval se.

Dalšíí díl. Teď budu psát dva příběhy naráz a budu se snažit přidávat kapitoly přibližně nastejno :))