Stay Alive

Začátek zlého..

~Ellen~

Po včerejšku sem ještě víc zmatenější než před tím. Vůbec nevím co mám dělat,nevím co si mám myslet. Sakra,vždyť já nevím vůbec nic.

~Erik~

Ellen je od včera nějaká divná. No,ne divná,ale spíš zamyšlená. Od rána do večera pořád nad něčím dumá. Nemůžu z ní vypáčit nad čím. No,popravdě sem si dost jistý, že to vím. Řekla mi,že mluvila stou ženskou a,že je zmatenější než před tím . Nemám ji to za zlé,ale nemůže být se mnou a jakoby nebyla,jelikož se strácí v myšlenkách. Děsí mě to. My to společně zvládneme..
"Ellen," otočil sem se na ní. Pravděpodobně mě neslyšela. Hlasitě sem si povzdychl. Zvednul sem se a přešel sem k ní. Stála u okna a dívala se z něj. Uchopil sem její ramena do svých rukou a silně s nimi zatřásl. Vyděšeně se na mě podívala.
"Co to děláš?" vyjekla
"Celou dobu mě ignoruješ..,už mě to nebaví.."řekl sem sklíčeně.
Povzdychla si a vymanila se z mého sevření. Zadívala se mi zpříma do očí. "Chci..aby tohle všechno už skončilo. Nemyslím to zle,ale cítím jak mě to vysiluje," rozhodila rukama "tohle všechno,chození po zemi" svůj pohled neudržela a já viděl slzy. Vzal sem její tvář do svých rukou. Zadíval sem se na ní. "Měla si mi to říct," a vtáhnul sem si jí do náruče. Začla brečet. Ne nahlas ,ale potichu.

Zničeho nic sem na spáncích ucítil palčivou bolest. Zalapal sem po dechu. "Eriku..," slyšel sem Ellen..jak také lapá po dechu. Co to sakra je? Neskutečně to bolí a nemůžu se ani nadechnout,a zdá se,že to samé pociťuje Ellen. Víčka mi začaly klesat. Snažil sem se je udržet,ale nešlo to. Upadl sem do hluboké tmy...

Jedna kratší kapitola :3