Objevili jsme se v nějaké tmavé místnosti. Všude jenom tma. Nic nevidím.
Šahám rukama všude kolem,protože tu někde musí být Ellen. Najednou se rozsvítí. Zamrkám několikrát očima a hledám kohokoliv po místnosti.
"Hledáš jí?" uslyším zničehonic něčí hlas. Otočím se a vidím Ellen a okolo skupinku kluků. Z toho jeden svírá Ellen,která se sotva drží na svých nohou. "E-ri-ku.." řekne vyčerpaně. "Ellen!" vykřiknu a zvednu se ze země. Chci se za ní rozeběhnout,ale ten co jí svírá ji chytí pod krken a dusí jí. "Dost!!" zaječím bezradně.
Skupinka se rozestoupí a vytvořenou uličkou přichází nějaký muž v hábitu,takže mu nevidím do tváře. "Co chcete?! Ať jí hned pustí!" vyprsknu na něj. Úplně v klidu si sundá kapuci a poté celý hábit,který odhodí na zem. Obratem člen skupinky běží pro plášť. Obrátím svůj pohled na toho muže. Přejede mi z něho mráz po zádech. "Asi chcete vědět proč jste tady."
"Jasně,že jo" vyjedu pi něm. Ale ignoruje mě a dál si mele svoje.
"Jestli nesplníš co chci,umře"
Zasměju se jak nějaký blázen. "Ona už je mrtvá" omluvně se kouknu na Ellen,kterà se usměje.
"Jistě,ale já myslím na dobro"
"To nemůžete má tu úkol.." skočí mi do toho.
"Úkol!" Zasměje se. "Ta ženská,že ano?" Koukne se na nás oba. "Víte,to dělá pořád. Někdo umře a hned se jí hodí a mele, že je vyvolený..Blbost!" Vykřikne na celou místnost. Nadskočím.
"Hustí do vás tyhle blbosti,mluví v hádankách a bůh ví co ještě," "ale něco nevíte." "Ty" ukáže na mě prstem. "Máš schopnosti o kterých nevíš. Brzo se projeví a nebudeš je ovládat,protože si neschopný a máš svojí hlavu!" Zařve mi do ksichtu.
"Co prosím?!" zaječím na něj. Povzdychne si. "Máš moc silnou schponost a ty seš jenom naivní blbeček,kterej to nedokáže ovládat. Proto do doby než se orojeví budete tady. A potom. Si ty schopnosti vemu a vymažu ti paměť a ona zmizí."
Odfrknu si. "Seš vážně tak naivní jak se zdáš nebo prostě blbej?" Zeptám se ho. Zírá na mě. "Vážně si mysliš,že ti sežeru tydle kecy?! Nemůžeš mě tady držet násilím. Mám svůj život a budou mě hledat" řekl sem povýšeně. "Máš pravdu" usmál sem se,že sem vyhrál. On,ale lusknul prsty a ten kluk začal škrtit Ellen. "Nech jí ty parchante!" rozeběhnul sem se k ní,ale ten "šéf" mě praštil takovou silou,že sem odletěl na druhou stranu místnosti.
"Doprdele to bolí!" Zaklel sem.
"Můžeme si tu nechat jí" řekl. "A věř mi,že ina tady dlouho nepřežije. Ale to už sis všimnul" usměje se.
"Parchante." Hlasitě se zasměje.
"Eriku...já.." začne Ellen.
"Holka zavři hubu jinak tě uškrtím"
"Dost už mě to nebaví. Puste je oba dva,ale chlapečku. Budeme tě sledovat a jakmile se projeví schopnosti sou moje. Tu holku pouštìm jenom,abys nedělal potíže" kývne hlavou na toho co drží Ellen.
"Škoda" řekne a pustí Ellen na zem.
"Ellen!"rozeběhnu se k ní a obejmu jí.
"Si v pořádku?"
"Jo"
"Díky bohu" vezmu si jí do náruče a otočím se na toho jejich šéfa.
"Kde je východ?!"
"Dávejte si bacha na ty svý pouta. Abyste se k sobě neměli moc. To by bylo špatný"prohléhne si nás.
"Sledujeme tě" řekne a tleskne. V tu chvíli se objevím zase ve tmě...
"Konečně doma! Hned se cítím líp" řekne s úsměvem Ellen
Jakmile sme dorazili položil sem jí do své postele aby si odpočinula. Hned jak se vzbudila celá jenom zářila. Díky bohu už je v pořádku. Ale hádejte co. Do života se mi nasral další parchant. A ne jenkm jeden ale je jich víc. Nevím jak to bude probíhat dál,prý mám nějakou super silnou schopnost nebo co,ale jedno vím jistě. Nikdy,nikomu už nedivolím sáhnout na Ellen.
ČTEŠ
Stay Alive
Roman d'amour#DOKONČENO Miluje ji. Boužel si to uvědomí příliš pozdě. Nechá ji odejít,tentokrát už navždy? Anebo ji to nedovolí,protože ji chce mít u sebe? Dá přednost svým touhám anebo jejímu přáni?
