Mě i Ellen lítaj nervy. Člově jde do školy a za prdelí vidí lidi v kapucích. I ve škole. A doma...to také,akorát sedí na stromě a čumí mi do okna. Proto mám zatáhlé zaclony. Ale pořád mě štve jejich přítomnost. Kvůli nim nemůžu v klidu spát.
Bojím se každého svého pohybu. Co když se projeví a mě odtáhnou zase do té tmavé míatnosti? A zatímco mi seberou schopnosti tak Ellen zmizí? A co když mi vymažou paměť a budu zase tam kde sem skončil? Je mnoho důvodů proč to nechci dovolit,ale nejceňější je důvod zvaný Ellen.
Myslím,že už chápu ten nový cit,který se ve mně probudil. Už ano. A uvědomuji si ho teď mnohem víc než dřív. Chci něco udělat,ale bojím se co na to člověk,kterého miluji. Nevím co udělá a toho se bojím.
"Eriku...co když se ti ty schopnosti brzo projeví a násilím mě od tebe odtáhnou?" zeptala se se strachem v hlase Ellen
"Neboj se. Nedopustím to." usměji se na ni
"Říkali přece,že mám nějakou nebezpečnou...takže se jí bojí. Prostě ji použiju proti nim"
"Ale co když se ti něco stane"řekla zoufale
"Ne,nestane. Slibuju" přikývla.
"Ťuk ťuk. Můžu?" slyšel sem klepat mamku.
"Jasně"
Rozhlédla se znepokojeně po pokoji. "Co je?" zeptal sem se.
Povzdechla si. "Zase mluvíš sám ze sebou. Pořád poslední dobou mluvíš sám se sebou. Rozhodla sem se ti zapla-" nedořekla to,jelikož jsem jí do toho skočil.
"Zapomeň. K žádnýmu psychoušovi nejdu!" Vykřikl sem. Vyhledak sem pohledem Ellen. Měla slzy v očích. Chtěl sem se k ní rozeběhnout,ale pořád tu byla mamka.
"Eriku,chci pro tebe jen to nejlepší.."
"Vím. Ale musíš mi věřit. Nejsem blázen. Jen vidím věci,které ostatní ne..." S hlasitým povzdechnutím odešla z mého pokoje.
Svěsil jsem paže podél svého těla a vydal se k Ellen. Kleknul jsem si k ní.
"Eriku...je to všechno kvůli mě.." vzlykla. Po tváři jí stekla neposedná slza. Utřel jsem jí svým rukávem od mikiny a potom jsem vzal její obličej do svých dlaní.
"Nic není tvoje vina. Jsem rád,že s tebou mohu prožívat chvíle,které bychom nejspíš ani neprožívali." usmál jsem se na ni. Zamrkala a usmála se také.
Dívali jsme si navzájem do očí. A potom jsem udělat věc,které bych nikdy neuvěřil,že ji udělám. Zadíval jsem se na Elleniny rty,a poté jsem na ně přitisknul ty své. Její rty byly teplé,svěží a chutnaly po jahodách. Nejdříve mi polibky neoplácela,ale poté ano.
Když nám došel dech odtáhli jsme se. Dívali jsme se na sebe.
"Emm...no.." začala Ellen.
"Promiň,byla to moje chyba" uhnul sem pohledem.
"Ne. Já...chtěla jsem to udělat už dřív,ale nevěděla jsem jak bys zareagoval. Přece jenom měli jsme skvělý kamarádský vztah" usmála se.
"Já...ehm...probudilo se to ve mě až teď nedavno...chci řìct...,že až teď jsem zjistil,že tě miluju." Nahrnula se mi krev do tváří. Koutkem oka jsem ae koukn na Ellen. Také byla rudá.
Teď když už jsou naše city venku oba se cítíme mnohem lépe než předtím. Začali jsme spolu chodit. Víme,je to uhozený,ale co.
Nemáme za sebou ještě všechny problémy. Ale teď jsme sehraní jako nikdy dřív. My to spolu zvládneme.
Začalo se nám to vybarvovat :D
ČTEŠ
Stay Alive
Romance#DOKONČENO Miluje ji. Boužel si to uvědomí příliš pozdě. Nechá ji odejít,tentokrát už navždy? Anebo ji to nedovolí,protože ji chce mít u sebe? Dá přednost svým touhám anebo jejímu přáni?
