Vstal jsem z postele a šel se do koupelny opláchnout.
Když jsem si upravoval vlasy, objevila se v zrcadle...Ellen! Příšerně jsem se lekl a zaječel sem. V tu ránu jsem se rychle otočil, ale byla pryč... Koukal sem v zrcadle na svůj obraz jako kdyby tam byl duch. A to teda mohl!
Znovu jsem si opláchl obličej, tentokrát studenou vodou a šel se převléct.
"To sem tě parádně vyděsila co?!" zasmála se Ellen
Zůstal sem stát jak solný sloup s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.
"Co koukáš jak kdybych byla duch?" "Pooočkaaat už nějakou chvíli jo" povzdechla si
"Jak to sakra...proč to...to není možný...sen...ja ješte spím!!"
"Eriku...meleš tady pátý přes devátý a ja nechápu vůbec nic" řekla pobaveně
"J-jak.."
"Nevím jak, nevím proč...prostě...prostě se to stalo. Když sem umřela viděla sem všechno jakoby zhora. Nemám páru jak je to možný.. Ale. Celé tři měsíce jsem byla sama, brečela sem, křičela,..nikdo mě neslyšel, neviděl... Ale jednou.. Jsem slyšela jakýsi hlas, který mi říká, že ještě ne..ještě není čas...že ti musím pomoct...ochránit..a že mě uvidí jen ten...jak to bylo...vyvolený nebo něco takovýho. Pořád sem byla s tebou... Ale tys to nevěděl.. A teď najednou jo! Pomůžu ti, ochráním tě, ikdyž nevím co dělat, ale sem tu pro tebe. I jako duch což je dooost ujetý" zasměje se a smutně se na mě usměje.
Poslouchal sem jí, ale nezmohl jsem se na slovo. No uznejte umře vaše nejlepší kámoška a po pár měsících stoji před vámi a mluví s vamí? Doost ujetý!!
"Ellen"...začal sem. Zvedla hlavu a poslouchala. "Nevím co se to tady děje, ale co vím jistě je, že ti pomůžu. Zhluboka jsem se nadechl a řekl sem to co sem...si nikdy nemyslel, že řeknu. ..."Abys našla svůj klid.." smutně, ale i povzbudivě sem se na ni kouknul.
"Hmm, já vím, že jo. Pomůžem si navzájem" usměje se se slzami v očích
Míří si to ke mně. Přede mnou se zastaví a trochu nejistě natáhne svou ruku...když se mě dotkne..!! Ona se mě dotkla!!
Mile se na mě usměje a obejme mě.
Nevím proč, ale...tekly mi slzy i jí. Když jsem jí měl u sebe..tak sem vždycky byl svůj, nic sem netajil. Po chvilce se, ale odtáhla..nechtěl sem ji pustit, ale co nadělám.
"Nic nekazím. Ale...opovaž se přijít pozdě do školy!" rošťácky se na mě usměje
Zkameněl sem. "Sakra! Teď nic nestíhám!" vyprsknu na ní.
Ellen se jen hlasitě směje, když běhám po pokoji a když slyším ten smich musím se taky usmívat.
Teď sem neměla moc času takže se omlouvám. No a snad se vám to líbí :D není to ňák extra, ale snažím se :DD
ČTEŠ
Stay Alive
Romance#DOKONČENO Miluje ji. Boužel si to uvědomí příliš pozdě. Nechá ji odejít,tentokrát už navždy? Anebo ji to nedovolí,protože ji chce mít u sebe? Dá přednost svým touhám anebo jejímu přáni?
