Stay Alive

Osudová chyba

~Ellen~

Otevřela jsem oči. Vedle mě ležel Erik a poklidně podřimoval. Zvedla jsem se a oblékla se. Najednou mi ve spáncích začala pulzovat neskutečná bolest. Podlomily se mi nohy a spadla jsem. Chytila jsem se za hlavu a svíjela se bolestí. Bolest se zhoršila. Podívala jsem se na své ruce,žíly kde mi má pulzovat krev najednou svítily. Červeně. Bylo to fascinující,ale bolestné. Bylo to čím dál tím horší. Teď jsem se svíjela bolestí celá a v hlavě mi zněla slova,která mi působila ještě vetší bolest než jsem zvládla. Omdlela jsem.
Spáchala jsi osudovou chybu a teď za to zaplatíš...

~Erik~

"Ellen!" přiřítím se k ní.

Jakmile jsem vstal,uviděl jsem Ellen jak leží na zemi. Ovládl mě nepopsatelný strach. Nechápu co se jí mohlo stát. Večer bylo všechno naprosto v pořádku. víc jak v pořádku.

Třásl jsem s Ellen jak nejvíc jsem mohl. Když otevřela oči mohl jsem se zbláznit radostí. 

"Ellen!"

"E-rik-u.." viděl jsem,že jí to stálo hodně námahy.

"Co se ti proboha stalo? Co se stalo?" chrlil jsem na ní otázky. Pomohl jsem jí do sedu. Zakašlala a potom promluvila.

"Eriku, to co jsme udělali byla chyba. Velká chyba. Proto se mi to stalo. Tohle se nesmělo nikdy stát.." řekla vážně,ale smutně.

"Nic jsem nepochopil" řekl jsem sklesle. Povzdechla si. Už otevírala pusu,aby mi pověděla co se stalo. Ale v tom se před námi otevřelo okno a tam stál ten špeh.

"To byla velká chyba." řekl. Probodl Ellen pohledem.

"Teď,musíte jít se mnou"

"A co když odmítnem?"

"Eriku,obleč se,ať můžeme jít" řekla smutně Ell. Udiveně jsem se na ní podíval. Tem chlap se jenom vítězoslavně usmál.

"Ne," vzdoroval jsem.

"Eriku nekaž poslední společné chvíle!" vykřikla na mě. Díval jsem se na ní,ale než jsem stačil něco říct,promluvila.

"Prosím..." vzdychla. Povzdychl jsem si a zvedl se,abych si mohl vzít oblečení. Potom jsem se zavřel v koupelně. Opřel jsem se o dveře a sklouzl jsem na zem. Prohrábl jsem si vlasy. Nevím co mám dělat. Nevím co se děje. Ale mám pocit,že Ellen brzo odejde..

Objevili jsme se v té tmavé místnosti jako minule. 

Není tu nikdo jiný než ten hlavní chlap. "Takže," začal.

"Řekněte mu to jemně." poprosila Ellen toho chlápka. Kouknul se na ní a přikývl.

"Nuže,začneme." Vybídl nás ať si sedneme na židle. Posadili jsme se proti sobě.

"To co jste způsobili kvůli svému poutu se nemělo stát."¨

"Cože? Jaký poto? Co jsme udělali," vyprskl jsem na něj. Hodil jsem pohled po Ellen. Ta jen uhnula pohedem.

"Včera večer  jste se více sblížili nemám pravdu?" nadzvedl jedno obočí

"A co je vám do toho? To mě jako sledujete i v koupelně nebo co?!"  Vyletěl jsem tak rychle ze židle,že jsem jí převrhl. Nehodlám si zase sednout. Teď chci jen od tud  vypadnout.

"Eriku sedni si" rozkázala mi Ellen.

"Proč?!"   

"Prostě si sedni a poslouchej."  Vykulil jsem na ní oči. 

"Ty ses jako přidala na jejich stranu?!" zaječel jsem na ni. Lekla se. Chtěl jsem se ji hned omluvit,jenomže mě to naštvalo. A navíc nechápu tuhle situaci.

"Ne,ale musíš to vědět. Ani já to úplně nechápu,ale dochazí nám čas..." omluvně se na mě podivala. Povzdechl jsem si. Zvednul jsem svou židli a sednul si. "Tak mi do háje už někdo vysvětlete o co tady jde" vybídl jsem je naštvaně.

"Od začátku bylo puto mezi vámi silné. To je dobře,jenomže pro tenhle úkol,je pouto až moc silné." Nechápavě jsem na něho zíral. Unavuje mě poslouchat tyhle kecy,které stejně nikdo nechápe.

"Tenhle úkol. Chránit tě než se v tobě projeví silné schopnosti,které nezvládneš ovládnout měl dostat někdo jiný." 

"Jak někdo jiný?" 

"Někdo kdo k tobě nechová takové silné city jako tady Ellen." pokynul na ni hlavou.

"A to je nějakej problém?"

"Ano,protože to co jste udělali večer tak vaše pouto natolik posílilo,že to Ellen zabíjí"

"Jak?"

Hlasytě si povzdechl a začal pokračovat. "Všechno je o poutu mezi vámi,vím,že se může zdát nelogické,ale je to tak. A nejde to už vrátit. Kdybyste se k nám dostali dřív mohli jsme vás varovat. Jenomže se to povedlo té druhé osobě...Takže být vámi, využiji poslední chvilky"

Kouknul sem se na Ellen,která se dívala do země. Viděl jsem jak se jí po tváři kutalí slza.. Musím..udělám s tím něco. Nechám ji odejít.

"Děláte si ze mě srandu? Je to vtip ne ?" 

"Není,Eriku,cítím tu bolest jak prochází mým tělem. Cítím,že odcházím a myslím,že i ty" Brečela. Nemůžu jí jít utěšit. Není jak. 

"Musí to nějak jít..." hlesl jsem.

"Kéž by to šlo" řekl ten chlápek.

"Jdeme domů Ellen."

"Ne,nemůžeš odejít. Začínají se projevovat scho-"

"Schopnosti? Jo to vím,je mi to jedno. Teď budu s Ellen v našem světě." odsekl jsem.

"V žádném případě!" zaječel na mě. Vytáhl jsem Ellen na nohy a držel ji za ruku. Intuice mi říkala,že tohle nebude dobrý..