Stay Alive

Já se zblázním..

Rychle jsem si zvyknul, že Ellen je pořád se mnou. A když říkám pořád tak myslím vážně pořád. Ale nevadí mi to. Mám ji rád. Je to moje nejlepší kamarádka už od dětství. Ikdyž poslední dobou cítím něco nového..vím co to je za pocit, ale nemíním si ho přiznat. Nechci.

"Heeej! Koukej vylíst z tý postele ty lenochu." vytrhla mě z přemýšlení Ellen.

"Nech mě bejt. Ty nemusíš chodit denně do školy." zamumlal sem na ní.

"Žádný výmluvy. Slíbil si, že mě vezmeš na výlet. Tak koukej vstát z tý postele!" přikázala mi.

"Nikam nejdu,pudem zítra" řekl jsem a vlezl si pod peřinu.

Najednou Ellen ze mě servala peřinu,vzala polštář a začala mě s ním mlátit.

"Nech mě!" křičel jsem

"Dokud nezvedneš svůj líný zadek tak ani mě nehne!"

Zamračil jsem se a vyletěl jsem z postele. "Vzdávám se okej?" zvedl jsem ruce jako že se vzdávám. Ellen se na mě vítězně usmála.

Šel jsem dolů do kuchyněa udělal jsem snídani.
"Ellen?" oslovil jsem jí.

"No?"

"Jak to vlasně bude? Chci říct, budeme dělat jakoby se nic nestalo a normálně chodit ven a tak? Jako nevadí mi to, ale asi mě budpu mít za blázna.." řekl jsem a odvrátil ksem od ní pohled.

Povzdychla si. "Nevím." pokrčila rameny.

Pak už jsem se na nic neptal. Tohle téma se mi nelíbí. Ale co mám asi dělat? Chci, aby měla klid a její duše tady nemusela být a hlídat takovýho pitomce jako sem já. Bolí mě se na ní dívat. Ikdyž jsem za ni rád. Ale nemůžu přece naveřejnosti anebo doma s ní hlasite mluvit. To už si můžu rovnou zajít do psychiatrické léčebny. Tam jim to aspoň nepříde divný. Asi se v nelbližší době z toho zcvoku. Dobře. Už je to týden co je tu se mnou Ellen,vyhovuje mi to. Ale čím víc jsem s ní tak se straním od lidí. A připadám si jako blázen. Od toho dne kdy se Ellen zjevila ta ženská se nic neděje. Jestli si jenom něco vymyslela tak ať si mě nepřeje.

"Tak kam pojedem?" zeptala se Ellen.
Cukl jsem sebou. "Vážně chceš někam jet?" zeptal jsem se znuděně.
"Ano! Nebaví mě pořád trčet tady" rozhodila rukama kolem sebe.
Povzdech jsem si.

"Eriku ty seš normálně cvok!" vykřikla na mě Lucy a hlasitě se smála. Stála u vchodových dveří a chysala se odejít. Ani sem si ji nevšiml.
"Zavři zobák!" zaječej sem na ní.
"Říká cvok"
"Jedinej kdo je tu cvok seš ty" vrátil sem jí to
"Jojo aspoň nemluvím sama se sebou" ušklýbla se na mě
Já na ní vyplázl jazyk a konečně vypadla.
"Že vás to nikdy neomrzí" zadrmolila Ellen
"Jak vidíš tak ne" řekl sem trochu naštvaně,tím sem si od ní vysloužil naštvaný pohled.

Zvednul jsem se a sklid ze stolu.
"Počkej tu du se převlíct" řekl jsem Ellen.
Jenom přikývla. Už mi to všechno začíná lízt na mozek.

Nasedli jsme do auta a vyrazili jsme. Nevěděl sem kam chce. Řekla, že je jí to fuk. Nakonec sem se rozhodl, že jí vemu na její oblíbený místo. Je to tak přibližně půl hodiny.

"Vím kam jedem,"řekla
"Vyhovuje?"
Neodpověděla,jenom přikývla. Nevím co je jí. Poslední dobou už moc nemluví. Ale není se čemu divit.

Zaparkoval sem u ňejakého domu, a potom jsme se vydali přes louku do táhlýho kopce. Potom kousek do kopce přes les a sme tam. Trvalo nám to přibližně hodinu. Ale výhled za to stojí. Nahoře je louka, nikdy v životě jsem neviděl hezčí. Ale na druhé straně je menší sráz ze kterého je vidět na nedalekou krajinu. Jezero, jehož hladina se trpytí na slunci,pole, zanímž se táhne park plný zeleně a v dálce město. Nepopsatelně nádherné.