The Prison Cell [CZ]

#6 To my son

Přál bych si tě nazývat smyslem mého života, ale nemůžu, protože mě nikdy nepoznáš a já nikdy nepoznám tebe, přestože bych tak moc chtěl a udělal bych pro to cokoliv. Je pro mě tak těžké ti tohle psát.

Nikdy bych nemohl být tvým otcem, nezlob se za mě na to, i když na to máš veškeré právo. Máš právo mě proklínat, nenávidět. Ale věř mi, že kdybych byl u tebe... nebyl bych dobrým otcem, zničil bych ti život, jelikož bych to nedokázal.

Je mi to líto.

Je mi líto všech těch okamžiků, kdy jsi neměl jít s kým rybařit, kdy sis musel hrát s autodráhou sám, kdy jsi neměl svého mužského hrdinu. Ale tvá máma to zvládne. Je silná. Miluje tě, jak nejvíc může. A věř mi, že někdy se objeví někdo, kdo bude tvým otcem. A bude skvělý. Lepší než já.

Vždycky budeš v mém srdci, v mé mysli, všude. A taky tě nikdy nepřestanu neskonale milovat. Jsi část mě. Možná právě proto taky doufám, že většinu vlastností zdědíš po své matce, protože já nejsem dobrý.

Vím, že mě v budoucnu po přečtení tohohle dopisu (jelikož teď ještě určitě neumíš číst) budeš nenávidět, ale snaž se mě pochopit, prosím. Dělám to jen a pouze pro tvé dobro. Nechci, abys skončil jako já. Nechci ti jít příkladem. Nechci ti zničit život. Na to tě mám až moc rád.