Prolog

476 50 4
                                    

Šla z ní cítit obrovská nervozita a strach. Opatrně a zároveň zhluboka se nadechla a jediné, co z jejího drobného těla vylezlo bylo tiché „ano". Opatrně jsem ji políbil a nasadil jí stříbrný prsten.
Já, čtyřiadvacetiletý Petr Lexa si beru úžasnou a vždy dokonalou Leu Lex--uhm, Benešovou.
**
„Petře poslouchej mě, než bude pozdě,"
„Ne Lukáši, neznáš ji! Jsou to pouze hloupé předsudky, nemůžeš říkat, že mě chce jen kvůli slávě, když ji vůbec neznáš!" práskl jsem dveřmi a jel domů za Leou. Nikdy mi nikdo nedopřeje žádný vztah. Nikdy.
Všichni mají Leu za namyšlenou, hloupou, pitomou a arogantní kur*u. Ani ji nedají šanci přesvědčit je, že není taková, za jakou ji všichni berou, ale už ji soudí. Jak ubohé.

Nač si hrát?Kde žijí příběhy. Začni objevovat