Navždy sama

Seznámení

z pohledu Candy

"5:30" kouknu na hodiny a začnu se pomalu zvedat z postele, namířím si to směrem ke koupelně a kouknu do zrcadla ,,No ty vypadáš." řeknu si pro sebe. Nejradši bych si napustila vanu, ale nestíhám, takže bude muset postačit sprcha. Po rychlé sprše jsem se rychle namalovala, stačí řasenka a linky, nemusím to přehánět. Vyběhla jsem rychle ke skříni, kde jsem si vzala tílko a legíny. Nejlepší kombinace. Obula jsem boty a mohla vyrazit do práce. Ano, čtete dobře do práce. Můj život je poměrně dost chaotický. Moji rodiče chtěly syna, trpěly mě celých 14 let, dokuď se jim syn nenarodil, když se narodil, já jsem byla vyhozená z domu a musela se postavit na vlastní nohy ve 14 letech, ale zvládla jsem to. Jediný důvod proč tu stále jsem je parkour, baví mě to, jediný co vlastně celé dny dělám je, že chodím do práce, trénuji parkour, a pak se doma ještě trochu učím, abych něco zvládala z učiva základky. Život mě naučil jediné věci a to, že už mi na nikom nezáleží. Vyběhla jsem na střechu svého skromného bytu a běžela směrem k práci, parkour vám hodně ulehčí chození do práce místo obcházení, stačí přeskočit pár domů a přelézt pár zdí. Otevřela jsem dveře od skromného podniku, kde pracuji a zaběhla za pult. Za necelých 5 minut otvíráme. Začali přicházet první zákazníci a já jako obvykle obsluhovala. Už se blížilo ke konci směny, když vešel docela pohledný, od pohledu sympatický kluk. Šla jsem k němu ho obsloužit, ale koukal na mě poměrně zaskočeně, nechápala jsem to.

z pohledu Jeremyho

Měl jsem už docela hlad, tak jsem se rozhodl vydat do nějakého podniku. Šel jsem po chodníku až jsem konečně našel nějaké bistro, nebo co to bylo. Vešel jsem dovnitř a sedl si na sedačku do rohu a čekal až ke mě přijde obsluha, nemusel jsem dlouho čekat a přišla nějaká číšnice. Vypadala, že jí je tak maximálně patnáct let. 'Co tady dělá?' Řekl jsem si pro sebe a koukal na ní. Asi jí to vadilo, protože mi začala mávat před obličejem.

,,Co to bude?" Zeptala se.

,,No dal bych si hamburger." Odpověděl jsem jí mile a sledoval jak odchází. Zajímalo by mě co tady dělá. Musím to nějak zjistit. Po asi pěti minutách přišla s mým hamburgerem. Položila ho na stůl a chtěla odejít, ale já musel zjistit co tady dělá.

,,Ehmm.. slečno nechcete doprovodit domů?" Zeptal jsem se jí opatrně. Chvilku bylo ticho, ale pak kývla na souhlas.

,,Končím za 15 minut" Vypadlo z ní a odešla. Už jsem měl dojedeno a čekal až přijde, pokud tedy vůbec přijde. Uběhlo asi 5 minut a já si už myslel, že nepřijde, ale najednou vyšla z podniku a mířila si to ke mně.

,,Ahoj co si chtěl?" zeptala se mě na rovinu. Tuhle otázku jsem popravdě vůbec nečekal.

,,Doprovodit tě domů." Řekl jsem se co nejmileji to šlo a usmál se.

,,Ok vypadlo z ní, ale musíš jít tudy, kudy já." Vypadlo z ní a rozeběhla se naproti budově před námi, rychlostí blesku byla nahoře a já věděl co dělá. Dělá parkour. 'Že mě to nenapadlo dříve.' Řekl jsem si a vyběhl za ní. Byla překvapená, že jsem to zvládl, ale nenechala se rozhodit a skočila na druhou střechu, na holku to byl slušnej skok.

z pohledu Candy

,,Musíš jít tudy, kudy já." Řekla jsem a rozeběhla se naproti budově, hned jak se vzpamatoval, však udělal to samé. 'Jak to zvládl?' Zeptala jsem se sama sebe a skočila na vedlejší střechu. Stále běžel za mnou. Na tom klukovi něco bude. Zastavila jsem na střeše svého bytu.

,,Jak to umíš?" Zeptal se mě ten kluk. Usmála jsem se na něj.
„Naučila jsem se to." Řekla jsem a vyplázla na něj jazyk.

„Nechceš na chvilku ke mě ?" Vypadlo ze mě bez přemýšlení. Ten kluk se zasmál a přikývl.

„To se nebojíš, že ti něco udělám?" Řekl a sledoval moji reakci.

„Hele vždycky je možnost, že na mě vytáhneš motorovku a rozsekáš mě." Řekla jsem v klidu a zasmála se, taky se zasmál a šel zamnou do mého bytu. Když vešel dovnitř bylo vidět, že je překvapený. Můj byt se dá shrnout asi takhle koupelna, postel, televize, kuchyň. Má 2 místnosti, takže není obrovský.

„To se sem s rodiči vejdete?" Řekl udiveně.

„ŽIju sama" Řekla jsem co nejvíce klidně.

,,Kolik ti vůbec je?" Zeptal se zaskočeně.

,,15" Řekla jsem skoro potichu.

,,Co se stalo?" A já věděla kam tím míří.

,,To je nadlouho" Usmála jsem se a sedla si k němu na postel.

„Mám celej večer. Jsem Jeremy." Pronesl a já teda spustila svůj příběh, když jsem to celé dořekla, ulevilo se mi s nikým krom šéfa a zákazníků, jsem se nebavila už asi přes rok.

Z pohledu Jeremyho

'Jak může někdo vyhodit svou dceru na ulici ve 14 letech? To museli být pěkní hajzlové.' Říkal jsem si pořád v duchu a měl nutkání jí obejmout. Je mi jedno, že jí znám chvíly. Je jiná, je hezká a není namyšlená, přesně takovouhle holku bych chtěl a né Stefanny. Objal jsem jí a čekal až mě vykastruje na místě, docela mě překvapilo, že obětí opětovala.

,,Kamarádi?" Zeptala se a já přikývl.