Navždy sama

Svatba?? Ani omylem!

z pohledu Jeremyho

,,Jeremy?" Zavolal na mě můj otec.

,,Co se děje?" Řekl jsem mu celkem znuděně.

,,Synu, je ti už poměrně dost let. Je čas na ženění, vím je to celkem brzy, ale potřebuji to kvůli pracovním vztahům. Vemeš si Stefanny." Dořekl svůj proslov táta a já na něj pobaveně koukal.

,,Děláš si prdel?" Řekl jsem už na pokraji výbuchu smíchu.

,, Takhle se svým otcem mluvit nebudeš! A nedělám si legraci, vemeš si jí a hotovo!" Vykřikl už poměrně dost naštvaně.

,,Tati asi tě zklamu, ale žijeme ve 21.století! Mohu si vzít koho chci a Steff to určitě nebude." Táta se na mě jen frustrovaně kouknul a pak odešel.

'A to má být jako co?' pomyslel jsem si v duchu a nad tou představou, že bych si tu krávu měl vzít, jsem se zasmál. Chvíly jsem počkal než jsem se uklidnil a pak jsem se přesunul do kuchyně. Hned u dveří mě překvapila 'milá' návštěva.

,,Ale koho pak tu máme?"Zeptal jsem se zamyšleně.

,,Chci ti jen říct, že jsem ti odpustila včerejšek." Řekla Stefanny a koukla na mě výrazem bloncky.

,,Ty si mi odpustila? Děláš si prdel? To já bych měl odpustit tobě!" Dořekl jsem naštvaně a snažil se, abych jí teď nevrazil.

,,Tak to by stačilo Jeremy!" Zařval na mě naštvaně otec.

,,Vemeš si Stefanny a hotovo.Stefanny souhlasila, tak ty budeš taky. Chodíte spolu, tak si nevymýšlej!" Dodal a já ztuhnul na místě.

,, Rozcházím se s tebou Stefanny. Jsi namyšlená, nikdy bych si tě nevzal! Takže sorry tati!" Řekl jsem a byl na sebe pyšný.  Tohle jsem chtěl udělat už dlouho.

,,Že je to kvůli tý nicce." Zeptala se vysmátá Stefanny.

,,Nicce? Candy není žádná nicka. Upřímně ty bys její život nevydržela!" Dořekl jsem teď už opravdu naštvaně a odešel z kuchyně. Nezapoměl jsem dramaticky třísknout dveřmi. Vím přesně kam jdu. Jdu tam, kde má můj život smysl. Vyběhl jsem schody a vzal si mobil. Vytočil jsem číslo jediného dobrého člověka.

,,Ahoj Candy nemáš dnes čas?" Zeptal jsem se Candy a přitom si druhou rukou vjel do vlasů.

,,Mám, pokud to tedy tý pipce nebude vadit." Řekla a bylo vidět, že je naštvaná.

,,Nebude. V 13:30 v parku u té vysoké zdi?" Zeptal jsem se a plánoval si cestu, abych to stihl.

,,Jop." Řekla a típla hovor.

Mám 15 minut, na to tam dojít. Pravděpodobně budu muset běžet, abych to stihl. Rozeběhl jsem se a snažil se nemyslet na to, co se stalo před chvílí.Běžel jsem pár minut a už z dálky viděl Candy. Seděla na lavičce a koukala do mobilu.

,,Ahoj" Sedl jsem si vedle ní a usmál se na ní.

,,Ahojky" Řekla s úsměvem. To je dobré znamení, třeba není až tak naštvaná.

,,Kdy ses mi hodlal říct, že máš přítelkyni" Řekla s ironickým hlasem.

,,No už nemám přítelkyni. Rozešel jsem se s ní před chvílí." Šokovaně se na mě podívala a nejspíše se zamyslela, protože dlouho nic neříkala.

,,Proč?" Vypadlo z ní a já přemýšlel, jak šikovně jí to říct.

,,Chodil jsem s ní jen kvůli tátovi. Táta teď však chce, abych si jí vzal. Ale já si nevemu někoho tak namyšleného jako je ona." Dořekl jsem a usmál se na Candy.

,,Tvůj táta je debil " Řekla se smíchem a já se začal smát s ní.

,,Jo , to je." Řekl jsem po chvíly a sledoval partu kluků, jak hrají basketbal.

z pohledu Candy

Zrovna jsem skákala na jednu zeď, když v tom mi zavibroval mobil. Zvedla jsem ho a čekala kdo to je. Byl to Jeremy, chtěl se sejít. Byla jsem ještě stále naštvaná na tu krávu se kterou Jerry chodí, ale souhlasila jsem s jeho nápadem. Sedla jsem si na lavičku a čekala. Po pár minutách přiběhl. Sedl si vedle mě a pozdravil mě. Pozdrav jsem mu opětovala a začala se sním bavit. Zjistila jsem, že se rozešel se Stefanny.

,,Proč ?" Zeptala jsem se pro jistotu, aby to nebylo kvůli tomu co včera.

,,Chodil jsem s ní jen kvůli tátovi. Táta teď však chce, abych si jí vzal. Ale já si nevemu někoho tak namyšleného jako je ona ." Vypadlo z Jeremyho a já nemohla uvěřit tomu co jsem slyšela. Jak vidím, moji rodiče nejsou jediný debilové v okolí.

,,Tvůj táta je debil" Řekla jsem a až pak jsem si uvědomila, co jsem vůbec řekla. Překvapivě souhlasil a já si oddychla. Nechci ho teď naštvat.

,,Proběhnem se?" Zeptala jsem se,  abych prolomila ticho. Nečekala jsem na souhlas a rovnou jsem se rozeběhla po písčité cestě. Jeremy vyběhl zamnou a doběhl mě. Běželi jsme vedle sebe a povídali si.

,,No víš, je asi brzo to říkat, ale záleží mi na tobě více než jako na kamarádce." Řekl Jeremy a já se zarazila.

,,Promiň .Nevěřím na lásku!" Řekla jsem rychle a zvýšila tempo běhu.

,,Zatím." Řekl Jeremy a já se snažila přijít na to, co tím myslí.

,,Co tím myslíš?" Řekla jsem po chvíly.

,,Každý věří na lásku, jen si to musí uvědomit." Odpověděl a já zkaměněla....

Ahojky tak jak se líbí?:)