Navždy sama

Přeci jen existuje!

z pohledu Candy

Jsem dohodnutá s Jeremym, že půjdeme v 13:00 do parku. Už se stačí jen obléct a budu připravená. Vzala jsem si na sebe vínové tílko s černými legínami. Outfit jsem dovršila vínovými botami. 'Můžu vyrazit!' Pomyslela jsem si a vydala se ven. Dveře jsou mi vlastně k ničemu stejně lezu oknem. Vylezla jsem na svou oblíbenou střechu a koukala na lidi na ulici. Spoustu z nich jsou, tak nebezpečně zaneprázdnění. Většina kouká do mobilů a nevšímá si lidí kolem sebe. Země je plná sebestředných a arogantních lidí, avšak každý člověk je pro něco dobrý. Vytáhla jsem mobil a koukla se na mobil.

,,12:55 TOLIK?!" Vykřikla jsem a seskočila ze střechy. Pár lidí si na mě ukazovalo, ale mě je to teď jedno. Běžela jsem jak nejrychleji jsem dokázala. Blížila jsem se už k parku.

,,Promiň zpozdila jsem se." Křikla jsem na Jeremyho a usmála se.

,,V poho" Usmál se Jeremy a nahodil svůj sexy úsměv.

,,Jsi připravená na další lekci?" Zeptal se vysmátý Jeremy.

,,Musím?" Povzdychla jsem a ani nečekala na odpověd, stejně ji už znám.

,,Candy neboj užiješ si to slibuju." Řekl Jerry a mile se na mě usmál.

,,Jé koukni ten pár s tou nemocnou holkou je tu zase. Věříš, že mezi nimi je láska nebo ještě stále ne?" Vykřikl pyšně Jeremy.

,,Nevím co si mám myslet. Myslím, že jsem změnila od minule trochu názor na věc, ale stejně si myslím, že je láska nedostatkové zboží." Vydala jsem ze sebe bez jakékoli emoce a koukala na ten pár. Vypadá tak bezchybně až mě to děsí. Proč tohle já mít nemůžu? Nevím jak se to Jeremymu povedlo, ale mění mě. Měla bych radši zbrzdit. Nenechám ho tak lehce vyhrát. Nechci, aby mě zase někdo zklamal.

,,Láska sice není pro každého, ale musíš jí dát šanci. Nebo jí nikdy nezískáš." Řekl zamyšlený Jeremy a já se až teď na něj koukla. Je na něm něco co mě dost přitahuje, ale musím se držet.

z pohledu Jeremyho

,,Nevím co si mám myslet. Myslím, že jsem změnila od minule trochu názor na věc, ale stejně si myslím, že je láska nedostatkové zboží." Vydala ze sebe potichu Candy. Je dobré, že změnila  alespoň trochu svůj názor. Rád bych byl s ní, jako její přítel, ale nejdříve jí musím naučit milovat.

,,Láska sice není pro každého, ale musíš jí dát šanci. Nebo jí nikdy nezískáš." Řekl jsem stále ještě zamyšlený nad svýma myšlenkama. Candy na mě koukla takovým zvláštním pohledem, jako by si mě poměřovala. Najednou mojí pozornost zaujalo něco jiného. Na druhé straně ulice klečel kluk s pugetem snad 50 rudých růží a prstýnkem. Žádal o ruku svoji přítelkyni, bylo to tak romantické. Bylo vidět, že to Candy dojalo, ale nechtěla to na sobě nechat znát ,,Existuje nemyslíš?" Zeptal jsem se s úsměvem na tváři Candy.

,,Přeci jen existuje!" Vykřikla.

,,Ale né pro mě" Dodala a sedla si do trávy vedle stromu a sledovala ten romantický okamžik.

,,I pro tebe uvidíš" Řekl jsem jí povzbudivě. Kdyby jen věděla, že k ní něco cítím, ale nechci vše pokazit. Najednou se však zvedla a objala mě ,,Ne pro mě ne, ale jsem ráda, že mám tak dobrého kamaráda jako jsi ty." Řekla a vlepila mi pusu na tvář. Byla trochu nervózní, ale pro mě to znamenalo poměrně dost.

,,Já jsem taky rád, že mám tebe" Dodal jsem jí a dal jí pusu do vlasů.

Večer

z pohledu Jeremyho

Přišel jsem domů a pořád přemýšlel nad Candy. Miluju jí vím to, ale musím naučit, aby ona uměla milovat mě. Otevřel jsem dveře od svého pokoje. Seděla tam na mojí posteli Stefanny.

,,Co tu děláš?" Zeptal jsem se nezaujatě.

,,Tvá snoubenka má snad právo být tu se svým skoro manželem." Řekla takovým výsměšným hlasem, že jsem skoro až hněvem spolkl jazyk.

,,Hele ty moje snoubenka nejsi a nikdy nebudeš." Řekl jsem hrdě a čekal na její reakci.

,,Tvůj a můj táta to zařídili. Takže pokud nemáš přítelkyni, která ti dosvědčí, že s tebou chodí, tak si mě musíš vzít." Řekla vysmátá Stefanny a odešla z pokoje.

,,Nenechám je vyhrát." Pomyslel jsem si a přemýšlel co bych s tím mohl udělat. Napadla mě jediná možnost.

Ahojky trošku kratší kapitolka, ale chtěla jsem alespoň něco vydat. Budu ráda za vaše komenty a vote (hvězdičky)Další kapitolka by měla vyjít zítra :-*