You're mine, Malfoy. [DrarryCZ]

1. kapitola

Tramtadadááá :D Tak, protože si hodně z vás přálo pokračování povídky "You're idiot, Potter" , napadlo mě tohle. Abych vás potěšila, tak to nebude jen jednodílovka, ještě přesně nevím, kolik chci udělat částí. Určitě jich bude méně, než deset, ale budu se snažit ty části dělat co nejdelší. Doufám, že se bude líbit :) ! Koment, nebo vote potěší :))

Díval se kouzelný strop, který měl teď zakalenou barvu a přemýšlel. Kolegové na něj mluvili, ale on jejich slova neregistroval. Slyšel jen šum, i když bylo na snídani velice hlučno. Nechtěl si kazit nikým tu pozitivní auru, která byla jen kolem něj. Pomalu se napil dýňové šťávy a pozoroval studenty, jak unaveně míří na své první hodiny v novém týdnu. Ze snění ho probudilo jemné šťouchnutí do žeber.

Jako by se všechno vrátilo do normálu. Draco najednou slyšel hluk a cizí rozhovory. Pohled mu spadl na černovlasého mladíka se zelenýma očima.
,,Jdeš? Za chvíli začíná výuka."připomněl mu Harry.
Jako odpověď se na něj usmál a zvedl se.

,,Teď budu mít zmijozelské páťáky. Nevěřil bys, jací jsou to drzouni..."prskal Harry cestou po chodbě.
,,Až si příště něco dovolí, pošli je za mnou."mrkl na něj a ďábelsky pronesl.,,Však já už jim něco vymyslím."
Došli k jedné učebně. Harry přitiskl ucho ke dveřím. ,,Všichni už jsou uvnitř."
Poté se pomalu rozhlédl na obě strany chodby a zlehka ho políbil. Draco mu polibek opětoval a Harry se poplašeně odtáhl. Draco se po něm nevrle podíval.
,,Promiň. Jen nechci, aby nás někdo viděl."zamumlal a opět se rozhlédl po liduprázdné chodbě.
,,No a co? Tak nás někdo uvidí!"řekl a začal ječet.,, Ať to klidně ví celý Svět, miluju Harryho-!"
Harry po něm skočil a zacpal mu pusu. ,,Ty blázne."řekl jen, ale usmíval se.
Náhle se kousek od nich otevřely dveře od kabinetu a vyšla profesorka McGonagallová. Naštěstí šla na druhou stranu chodby a vůbec si jich nevšimla. Touhle dobou by už měli být totiž na výuce a kdyby je takhle viděla, nemuselo by to pro ně dobře dopadnout. Uvnitř třídy se ozval třesk, jako by se něco rozbilo a poté hlasitý smích.
,,Měl bych už jít."řekl Harry, naposledy ho políbil a zmizel za dveřmi. Draco tam ještě chvíli stál a pobaveně naslouchal, jak si Harry zjednává pořádek.

Sešel schody do sklepení, žáci tam už před učebnou čekali a hlasitě si povídali. Hned jak ho zahlédli, všichni okamžitě zmlkli. V duchu se pousmál. Za těch pár měsíců školy si tu dokázal vybudovat respekt. Měl zrovna nebelvírské a zmijozelské.
Na tabuli napsal lektvar, který dnes mají dělat. Protože to byli sedmáci, lektvar byl velmi složitý a jediná chyba by znamenala katastrofu. V zadní lavici zaslechl, jak se tři nebelvírští studenti baví.
,,Pane Michaelsone,"promluvil co nejchladnějším tonem na studenta, co seděl uprostřed.,,Přesedněte si do přední lavice, prosím."
,,A proč?"vyhrkl ublíženě. To Draca dopálilo.
,,Protože jsem to řekl. Za vaši drzost odebírám Nebelvíru 50 bodů."
Všichni nebelvírští potichu zaúpěli, ale nedovolili si protestovat jako jejich spolužák a jen po něm vrhali vraždící pohledy. Už si na ně tak nějak zvykl.
,,Na co čekáte?! Otevřete učebnici a začněte."pár studentů sebou cuklo a rozpačitě začali hledat požadovanou stránku. Tohle ho neskutečně bavilo.

Harryho potkal po vyučování na chodbě, ale skoro se k němu nedostal, protože ho málem ušlapal dav studentů.
,,Tak jsem si všiml, že jsi zase strhl Nebelvíru tucet bodů," řekl naštvaně Harry.
,,Ale ty chudinko,"řekl ironicky Draco. ,,Jsou to parchanti."
Harry už natahoval ruku, aby mu dal facku, ale Draco ho jediným pohledem zarazil. Pořád byli na chodbě. Neprali se doopravdy, jen občas ze srandy. Harry byl rozený Nebelvír a při sebemenší narážce na nebelvírské šílí a chce ho zmlátit. Pár studentů se po nich udiveně podívalo, jiní si snad i přáli, aby tu facku Draco dostal, ale hned jak se na ně podíval, okamžitě pokračovali dál ve své cestě.
,,Hodně se ti líbí, když z tebe má někdo strach?"zeptal se nevraživě Harry.
Všichni studenti už odešli a chodba byla úplně prázdná.
,,Jo, hodně. Možná chci, aby jsi ze mě měl strach i ty,"zašeptal Draco a víc se k němu přiblížil.
,,Možná z tebe strach nemám,"odpověděl mu také šeptem.
Draco ho přirazil na stěnu, ale Harry neprokazoval žádné známky strachu. Přeci jenom - zabil Voldemorta. Nahnul se a vášnivě ho políbil. Zdál se překvapený, ale nezůstával pozadu a přidal se k němu. Draco sjížděl svými rty níž a zase zpět. Harry při tom slastně vzdychal a Dracovi se to líbilo.
Mohl na ně kdykoliv někdo narazit, ale jak to tak vypadalo, Harrymu to v tomto okamžiku nevadilo.
Vykašlali se na večeři a tak tak se dopotáceli do jejich kabinetu, v podstatě stále přilepení jeden na druhém. Harry ho hodil na jeho postel a začal mu sundávat hábit. Draco se trochu nadzdvihl, aby to pro něj bylo jednodušší a mezitím Harrymu rozepnul kalhoty.
,,Pitomý hadry."zavrčel Draco a dál Harryho líbal. Když už byli oba dva zadýchaní, svlékli ze sebe poslední kousky oblečení a Harry začal Draca uspokojovat rychlými pohyby jazyka. Draco si nemohl pomoci, cítil k němu neskutečné sympatie. Nechápal, jak ho mohl tak nenávidět.