You're mine, Malfoy. [DrarryCZ]

10. kapitola

Vím, že jsem v první kapitole psala, že nebude více jak 10 kapitol, ale co...:D :D :D

V atriu se sešla celá delegace, všichni nějak důležití kouzelníci. 90 procent z nich Harry neznal. Stál vedle ministra a do očí ho bodaly záblesky z fotoaparátu, jak ho novináři s nadšením fotili. Ministr mluvil o tom, že dopadli posledního smrtijeda a poté se přesunulo téma na soud s Dracem Malfoyem.
Harry se rozhlížel všude možně, ale Draca nezahlédl. Ohlédnul se za sebe, kde stálo tucet lidí, couvnul o krok nazpět a zamumlal Nevillovi do ucha.,, Nevíš, kdy toho Malfoye přivedou?"
,,Měli by tu být každou chvilku. Byl tam jen tři dny, neměl by to být takový problém."odpověděl mu.
Zhluboka se nadechl, ale s rozhlížením nepřestal. ,,Ty jsi nervózní."konstatoval Neville.
,,Vážně? Ani jsem si nevšiml."řekl ironicky Harry, ale Neville jeho tón nezaregistroval.
Ozval se potlesk pro ministra, Kingsley krátce pokývl hlavou, pak mávl rukou směrem ke své pravé straně a zpoza rohu vystoupilo šest bystrozorů, uprostřed s Dracem.
I když tam byl "jen" tři dny, jak řekl Neville, trochu to na něm nechalo stopy. Draco byl více bledý, než tehdy v Bradavicích, tmavé kruhy pod očima jako by ztmavly a už takhle z dálky bylo vidět, že se mu nepatrně třesou ruce. Novináři začali zběsile cvakat fotoaparáty jako o život. Harry vykročil o krok vpřed, ale Neville ho zadržel a zakroutil hlavou. Následovaly otázky na Draca, ale on jim ve většině případů neodpovídal a jen mlčel. Harry bojoval sám se sebou, aby se za ním nerozeběhl a alespoň ho nepodepřel, bylo znát, že je slabý a sotva se drží na nohou. Konečně to skončilo, Draca odvedli stranou a pokývli mu na znamení, že k němu může už jít. Novináři po chvíli dali pokoj a taky odešli.
,,Draco."zašeptal Harry a pevně ho objal. Malfoy se na něj slabě usmál a pak se mu vážně zadíval do očí. ,,Už se tam nikdy nevrátím."řekl tiše.
,,Nevrátíš. To ti slibuju."řekl Harry, stále ho objímal a zavřel oči. Když je otevřel, dívali se na něj bystrozoři stojící kousek opodál a rozpačitě těkali očima po atriu a po nich.
,,Máme dovoleno odejít. Radil bych vám udělat to samé."řekl jim Harry tvrdě a pak se přemístili zpět do Bradavic. Byla to docela dlouhá cesta od hlavní brány až do hradu, ale zvládli to.

Draco se roztřeseně posadil na pohovku a oddechl si. Harry přinesl deku a zabalil jej do ní. Pak uvařil čaj a posadil se s hrnky naproti Dracovi.
,,Zachránils mě."usmál se na něj a napil se horkého čaje.
,,Ještě není vyhráno."řekl Harry a ustaraně si ho prohlížel.
Draco sklopil pohled. ,,Viděl jsem se v Azkabanu s otcem..."
,,A?"zeptal se Harry zvědavě.
,,Měli jsme cely naproti sobě. Určitě to byl Pastorkův záměr ."řekl zahořkle Draco.
,,Řekli jste si něco?"
,,Nic moc. Jeho už odsoudili a matka zemřela krátce po válce. Řekl, že mi nic nevyčítá a za všechno se mi omlouvá. Prý mi přeje, abych prožil život lépe, než on."
,,To je od něj hezké."řekl pozitivně Harry. Draco se ušklíbl.
,,Pak se mě vyptával, co vůbec po válce dělám, jak žiju, jestli dávám matce na hrob kytky...Následovaly rady do života a já nevim co ještě. Každopádně vím, že už se tam nikdy, nikdy nechci vrátit. Skoro celé ty tři dny jsem vůbec nespal, nutil jsem se držet při smyslech a to obzvlášť, když mi mozkomoři donášeli jídlo. Je to tam strašné."řekl Draco a otřásl se.
,,Každou chvíli jsem na tebe myslel. Sice mě málem zabili, ale...Udělám cokoliv, aby tě nechali jít."řekl Harry. Draco se usmál. ,,My asi nikdy nebudeme mít šanci na klidný život, co?"
,,Upřímně? Klidný život je pro nás dva španělská vesnice."uchechtl se Harry a přesednul si k Dracovi.
Draco se k němu nahnul a lehce ho políbil na rty. Harry mu polibek opětoval a jemně ho pohladil po bledé tváři.
,,Měli bychom říct McGonagallce, že už jsme zpátky. Já za ní dojdu, ty si zatím odpočiň, potřebuješ to."řekl Harry po chvíli. Draco nic nenamítal, pouze se odpotácel do postele, lehnul si a už se nepohnul. Harry vyrazil do ředitelny.

,,Dále."ozvalo se klidně. Harry otevřel dveře.
,,Dobrý den, paní profesorko."pozdravil.
,,Dobrý den, Harry. Co vás sem přivádí?"zeptala se Minerva, sedící za masivním stolem.
,,Chtěl jsem vám jen říct, že už jsme oba dva zpět."
,,Ano, viděla jsem vás procházet hlavní bránou."kývla profesorka.
,,Potřeboval bych si s vámi promluvit."řekl váhavě.
,,Jistě, posaďte se."

Harry se posadil do křesla naproti profesorce, nabídnutou kávu neodmítl.
,,Řízení s Dracem Malfoyem bude brzy. A...Já si přeju, aby ten proces vyhrál. Je to můj přítel."
,,To samozřejmě chápu. Ale Kingsley Pastorek je velmi tvrdohlavý člověk a jen tak snadno se nevzdá potěšení z toho, že půjde další člověk, co měl co dočinění se smrtijedy do Azkabanu. Connor Finch bude mít soud hned po panu Malfoyovi a už dopředu všichni víme, jak to skončí. Draco ještě naději má a s tím mu můžete pomoct vy, Harry."
,,Já nevím jak."řekl zoufale.
,,Nechte si podat veritasérum. A mluvte. Jedině tímhle ho můžete zachránit."řekla a usmála se na něj.

Do ložnice se vrátil pozdě večer. Celý den se procházel po školních pozemcích a vymýšlel všelijaké argumenty a dlouhé proslovy, které by mohly přesvědčit soud, i samotného ministra. Bolela ho z toho hlava. Ani na večeři nešel, jak byl zahloubaný, tak si došel do školní kuchyně, pozdravil Kráturu a rovnou se i najedl.
Draco pořád spal jako zabitý, ani se neobtěžoval svléknout ze sebe oblečení. Harry z něj sundal hábit, triko, kalhoty i boty a navlékl ho do pyžama. Snažil se s ním moc netřást, aby se nevzbudil, ale v Dracově případě to bylo momentálně jedno. Kdyby se mu pravidelně nezvedala hruď, myslel by si, že je mrtvý. Poté ho přikryl dekou a políbil jej na čelo. Nalil si do skleničky trochu whiskey a posadil se ke krbu. Možná budou v knihovně knížky o soudních procesech. Mohl by z nich načerpat nějaké rady...
Zvedl se, popadl hůlku a vyrazil. Bylo pro něj zvláštní, že se potuluje v takhle nočních hodinách bez neviditelného pláště. Nikdo ho nemohl chytit.
Dorazil ke knihovně a otevřel si dveře jednoduchým poklepnutím hůlkou na zámek.
,,Lumos."zašeptal, hůlka se mu rozsvítila a začal hledat. Po asi půl hodině si nesl do kabinetu tucet knih. Posadil se zpět do křesla a začal číst. Řádek za řádkem, stránka za stránkou, ale nebylo to nic platné. Pomalu se mu začaly klížit víčka, až nakonec padnul únavou.

,,Harry."slyšel hlas z dálky. Ještě ne, pomyslel si. Ještě chvíli, malou chvilinku...
,,Harry, zmeškáme snídani, jestli se neprobudíš."
Harry neochotně otevřel oči a pohlédl na plně vyspalého, i když ne o dost lépe vypadajícího Draca.
,,Vypadáš hrozně."řekl Harry.
,,Taky tě rád vidím."odvětil Draco a zacukaly mu koutky.

Cestou na snídani neprohodili jediné slovo. Když procházeli hradem a poté i Velkou síní, všichni se na ně dívali a šeptali si.Asi nikdo nečekal, že to bude tak rychlý návrat. Oni sami to nečekali.
Celý učitelský sbor seděl u stolu a s úsměvy je oba dva vítali, dokonce i Draca, což oba dva překvapilo.
Harry si myslel, že tam Draca všichni nenávidí a on to tak viděl stejně. Přisedli si a nasnídali se.
Po jídle se vydali zpět Vstupní síní a řekli si, že se alespoň na chvíli projdou. Počasí se začalo zlepšovat a dnes byl krásný slunečný den. Když už téměř byli z hradu, zavolala na ně profesorka McGonagallová.
,,Tohle právě před chvílí donesla sova do sborovny."řekla a podala jim dopis s pečetí Ministerstva.
Draco si dopis vzal do ruky a rozbalil obálku. Harry mu nahlížel přes rameno.
,,Mé disciplinární řízení má být 20. dubna."promluvil přiškrceně.
,,To je za dva týdny."poznamenal Harry.
,,Měli by jste se na to řádně připravit. Oba dva."řekla Minerva, povzdechla si a nechala je samotné před vstupem do hradu.

Dva týdny uběhly rychle jako voda. Harry načerpal vše, co mohl a Draca se snažil udržovat v klidu, aby ho nervozita příliš nepohltila. Kráčeli atriem, oba vystrojení do vyžehlených a hedvábných hábitů a sjížděli výtahem do podzemních prostor. Chvíli šli dlouhou chodbou, až dorazili ke správným dveřím. Za dveřmi se ozýval ruch a konverzace. Pohlédli na sebe.
,,Ještě před tím, než tam vejdeme...Ať se stane za těmi dveřmi cokoliv, chci ti jen říct, že tě miluju a cením si všeho, co pro mě děláš."řekl Draco. Harrymu se zadrhl hlas.
,,Já tě z toho vysekám."řekl jen pevně, políbil ho a pak společně vešli do soudní síně.