II.vzpomínka
Počet slov:382
11 let/srpen 1971
Sledovala jsem všechny ty kouzelníky v tmavých hábitech a snažila se představit si své rodiče, kteří tu také před několika lety procházeli. Teď jsem tu však byla sama.
Podívala jsem se do seznamu věcí, který mi přišel v dopise, a usoudila, že bude nejlepší jít nejdříve do Krucánků a kaňourů, abych si nakoupila všechny potřebné učebnice. Do Gringottovy banky jsem chodit nemusela, protože teta mi peníze předala. Jakým záhadným způsobem se k nim dostala, to mi neřekla.
Jakmile jsem měla nakoupené učebnice, zašla jsem si koupit kotlík, sadu skleněných lahviček, dalekohled a váhy. Zbývalo mi tedy zajít si pro hábit, hůlku a mazlíčka.
Protože obchod s hábity Madame Malkinové byl hned po mé levé ruce, zamířila jsem tam. Jedna z žen si mě hned postavila na stoličku a ptala se, jestli jedu do Bradavic. Když jsem jí odkývala, že ano, kolem mě se začal prohánět metr. Do půl hodiny byl hábit hotový a já tak mohla opustit rušný obchod.
Pro mazlíčka jsem se rozhodla zajít až naposled. Zbývala mi tím pádem jen hůlka. Abych řekla pravdu, na tu jsem se těšila ze všeho nejvíce.
Obchod s hůlkami pana Ollivandera byl pravý opak obchodu s hábity. Zatímco u Madame Malkinové bylo rušno, tady byl klid.
,,Haló?" zavolala jsem do ticha obchodu.
,,Á, vy jste slečna -" U pultíku se najednou objevil starší muž s šedivými až bílými vlasy. Zřejmě chtěl říct moje jméno, ale zarazil se. Nechápala jsem proč.
,,Pembertová, pane. Po tetě," usmála jsem se nervózně. Ollivander pokýval hlavou a vytáhl jednu z mnoha krabiček s hůlkami.
,,Jádro z draka, dvanáct palců, hruškové dřevo, lehce poddajná. Vyzkoušejte si ji," pobídl mě.
Opatrně jsem hůlku vzala do pravé ruky a mávla s ní. Váza s uschlými květinami naproti mně se roztříštila. ,,Tuhle ne." Položila jsem ji zpět do krabičky.
,,Zkuste tuhle. Jádro z žíně jednorožce, deset a půl palce, hruškové dřevo, mírně pružná." Ollivander mi hned podával další hůlku.
Vzala jsem si ji do ruky a mávla s ní. Pocítila jsem náhlé vzrušení a z hůlky vylétly fialové jiskry.
,,Výborně! Tahle hůlka je vaše, slečno Pembertová," usmíval se Ollivander a já za hůlku zaplatila. Potom jsem si šla vybrat mazlíčka. Do oka mi padla nádherná sova pálená, kterou jsem si samozřejmě koupila. Nezbývalo mi nic jiného, než se vrátit domů a čekat na prvního září.
Dnes už opravdu poslední díl:D
Zase zítra:)
Líbí se vám to zatím aspoň trošku?:o
Neplecha ukončena.
Milka
ČTEŠ
Other Slytherin girl I. ✔
Fanfiction,,Byla jiná. Zvláštní a výjimečná," říkávali. ,,Ne proto, že byla na škole jediným metamorfomágem. Ale proto, že byla jiná zmijozelská dívka." Příběh o dívce, která šla svou cestou. Až do konce. Mladý a usměvavý Sirius Black jeví o nadanou zmijozelk...
