Other Slytherin girl I. ✔

V L K O D L A K

XIV.vzpomínka
Počet slov:746
7.ročník/29.března 1978

,,Tiše," sykl Severus po dvou minutách cesty. Před námi byl jakýsi ,,vchod", ze kterého byly slyšet podivné zvuky, které silně připomínaly vrčení nějakého psa.

V první chvíli mě napadlo, že by to mohlo být vrčení toho černého psa, kterého jsem v zimě potkala.

Pak zvuky utichly.

,,Pojď," zašeptal Severus a šel dál, blíž ke vchodu. Chytila jsem ho za rameno a on se na mě překvapeně otočil.

,,Může to být nebezpečné... nechoď tam, prosím."

,,Jestli se bojíš, tak se vrať," odsekl a prolezl vchodem.

I přesto, že jsem se bála a v krvi mi koloval adrenalin, jsem ho následovala.

Ocitli jsme se v jakési staré místnosti. Možná by se ta místnost dala nazvat i pokojem, kdyby všechno - matrace, zdi a nábytek - nebylo poškrábané.

Remuse jsem nikde neviděla. Ani tvora, jenž vydával vrčení.

,,Vidíš, nic se nestalo. A ty jsi se bála."

,,Strach je u člověka přirozená emoce," odsekla jsem tentokrát já a šla se porozhlédnout po pokoji.

Všechno bylo poškrábané nebo potrhané. Dříve použitelná matrace teď byla rozškrábaná a výplň se válela na zemi.

Přejela jsem rukou po jednom obzvlášť velkém škrábanci na stěně. To zvíře nemohlo být obyčejným psem. Bylo to něco většího, daleko většího, než jen pes...

,,Millie... řekl bych, že máme společnost," zašeptal Severus a začal ke mně couvat. Mezi jeho slovy se ozývalo znovu vrčení onoho zvířete.

,,Co je to?" špitla jsem a skryla se za jeho záda. Z jednoho obzvlášť temného rohu ony zvuky pocházely.

Drápy zvířete byly slyšet, když se dal tvor do pohybu. Škrábaly o starou, neudržovanou podlahu. Zrychleně jsem dýchala. Nedokázala bych popsat slovy, jak moc jsem v tu chvíli byla vyděšená.

Velkým oknem do místnosti zářil měsíc. Byl právě v úplňku. A mě v tu chvíli napadlo, co za netvora to může být.

,,Seve... to je vlkodlak," vydechla jsem vyděšeně a v tu chvíli netvor vystoupil ze svého stínu.

Byl to vážně vlkodlak. Veliký, s dlouhými drápy a zuřivě cenícími zuby.

,,Máš pravdu. Tak to jsme opravdu v háji," vzdychl a stoupnul si více přede mě.

Jak nebelvírské, pomyslela jsem si. Pak mi ale došlo, že v Nebelvíru vlastně není.

Vklodlak se k nám pomalu přibližoval a zuřivě vrčel. Jeho drápy vypadaly děsivě, stejně tak i zuby. Vlastně, on byl děsivý celý.

Pravou rukou jsem zajela do kapsy hábitu a teprve teď si uvědomila, že Severuse celou dobu držím pevně za ruku.

,,Za to Black zaplatí," zavrčel Severus a mně na malou chvilku připomínal vlkodlaka.

,,Pokud to ovšem přežijeme," namítla jsem a pevně sevřela hůlku.

,,Jsi vážně optimistická," řekl jízlivě.

,,Já vždycky," odsekla jsem a couvala blíž k východu.

,,Možná bych i mohl dodat, že někdy mi přijdeš egoistická, ale asi teď není ten správný okamžik."

,,Tady je někdo chytrý. Dvacet bodů pro Zmijozel," protočila jsem očima. Udivovalo mě, že vlkodlak ještě nezaútočil.

Právě jsem to asi zakřikla. Na vlkodlaka dopadla měsíční zář a jeho oči potemněly. Přikrčil se a chystal se ke skoku. Byla jsem díkybohu rychlejší.

,,Mdloby na tebe!"

,,Vážně, Millie? Tím ho opravdu nezastavíš!" křikl Severus. Měl pravdu. Vlkodlaka to ještě víc podráždilo a dlouze zavyl.

Vrhla jsem se k výhodu a dala se do běhu. V této nepříjemné cestě to ovšem šlo těžko. Za sebou jsem slyšela Severusovy kroky a vlkodlakovo chrochtavé oddechování.

,,Lumos!" vykřikla jsem v půlce cesty. Málem jsem zakopla o kámen, naštěstí jsem to ale vybrala a pokračovala v běhu. Už jsme byli blízko.

,,Poběž! Je to už jen kousek!" křikla jsem na Severuse. Už jsme byli u východu a já se rychle vydrápala nahoru. Pak jsem pomohla Severusovi a hodila jsem na vlkodlakovu hlavu velký kámen. Otřásl se a pronikavě zavyl.

Severus mi pomohl z kleku na nohy a já spatřila Jamese se Siriusem běžící k nám.

,,Utečte! Honem, utečte do hradu! My ho zdržíme!" křičel Sirius a já uviděla něco, co mi teď připadalo naprosto nemožné.

James se proměnil na jelena a cvalem se blížil k vrbě.

,,To bych chtěl vidět, jak ho zdržíte!" štěkl Severus, ale přesto mě popohnal k běhu. Vrba už se pomalu začínala pohybovat.

,,Drž hubu a zachraň si ten svůj blbej život!" vyštěkl na něj Sirius. V tu chvíli ale mohl štěkat doopravdy. Proměnil se totiž na psa. Toho černého.

Zastavila jsem se a s otevřenou pusou na Siriuse/psa zírala. Ten však běžel za Jamesem/jelenem, směrem k vlkodlakovi, který už vylezl zpoza doupěte.

,,Pojď, honem!" Severus mě chytil za ruku a rychle jsme běželi dál od vrby a vlkodlaka.

To byl den, kdy jsem pochopila jejich přezdívky. Ale také utekla před bolestivou smrtí.

Hurá, na psaní téhle části jsem se taky strašně těšila:DD:3
Snad se líbila^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka