I See You Again. Dokončeno

15. O měsíc později.

Už je to měsíc co jsem se Scottem ani s Thomasem nebo s Joem, nepromluvila, Oni se vyhíbají mě a já jim, až nato že Thomas mě úspěšně ignoruje ve třídě a oni zase mimo hodiny, na obědě sedím sama, nevadí mi to, vždycky si vezmu knížku a něco si čtu, stala jsem se holt neviditelná..

Právě sedím v učebně chemie v poslední lavici, zatím co učitelka si tam něco čmárala na tabuli mě dělalo společnost kružítko se kterým jsem 'Rýsovala', 'bublinky' po mém sešitě.

"Thomas a Skyler, vy budete spolu" Hned jsem se obrátila na učitelku a nechápala jsem o co jde, "Nemůžu být radši s Jonesem?" Řekl blbeček v první řadě, "Ne nemůžeš, takhle to hezky vychází, tak všichni si přisedněte ke svým dvojcím" Usmála se učitelka, Thomas naivně seděl v první řadě a čekla že za ním příjdu, do první lavice mě nikdo nedostane dobrovolně, opřela jsem se lokty o lavici a čekala až se zvedne, "Thomasi na co čekáš" Skřížila si učitelka ruce a tím naznačila že se má zvedout a jít si sednout ke mě, Thomas se zatvářil, a pak se uráčil sednout vedle mě, mezi námi to bylo napjatý a přitom, on by se mi měl omluvit protože jsem pak na toho mrtvého pána myslela, co když měl rodinu a-

"Mmm Tak jdeme dělat ten projekt?" Odkašlal si "Jo jasně" Začali jsme dělat na našem projektu, vtipné je, že jsme vážně mluvili jen o chemii, ani jeden z nás nenavázal s tím druhým oční kontakt a ani jsme nenavázali na jiný téma..

Když zazvonilo odevzdali jsme naší práci učitelce, a všechno bylo stejné jako vždy, Thomas mě ignoroval a já se mu pohledem vyhíbala, "Prosím aby první stupen šel pomoci připravit tělocvičnu" Vstoupil náš ředitel do učebny literatury a my se všichni zvedli, šla jsem jako poslední, a byla ráda že jsme o tak nudný předmět přišli..

Ani nevím na co jí máme připravit, vešli jsme do tělocvičny, a uviděla jsem Scotta a jeho partu, výborně, takže připravit tělocvičnu na zápas, to nestačí nato pár lidí? najednou se mi představa nad tím že by jsme strávili hodinu čtením, nudného příběhu který ve finále ani nedává smysl, začal líbit..

Povzdechla jsem si a šla jsem dělat něco při čem se můžu vyhnout Scottovi a ostatním..

"Na zametej" Podal mi tělocvikář koště, co jsem, uklízečka? Nic jsem radši neříkala protože předemnou už nějakou holku seřval, šla jsem proto zametat, když jsem měla už svůj kout zametený,, s úsměvem jsem šla dát učiteli koště, po cestě jsem ale zakopla a bouchla se do hlavy, hned ke mě někdo přiběhl a zvednul mě, "Jsi v pořádku?" Motala se mi hlava a nemohla jsem pořádně ani chodit, "Ne-e ne-jsem" vydechla jsem, viděla jsem okolo sebe obrysy lidí ale nevěděla jsem která bije, "Odvedte jí ke zdravotnici" Cítila jsem jak mě někdo vzal do náruče a říkal abych nezavírala oči ale mě se chtělo hrozně spát proto jsem usnula.

Probudila jsem se když jsem cítila něco mokrého na čele, probudila jsem se v bílé místnosti, jako u doktorky když jdete na prohlidku tak tam je to lehátko a tam jsem přesně ležela," Jak vám je?" Zeptala se mě sestřička "Už dobře asi, co se stalo? " Zmateně jsem se dívala okolo sebe " No upadla jste a-"

"Ano to vím, ale kdo mě sem odnesl?" Čekala jsem že vysloví jméno Scotta, "Můj syn tě sem odnesl, stál hned vedle tebe když se to stalo" Mile se usmála a podala mi lízátko, neví vůbec k čemu mi bude ale vzala jsem si ho, "A kde vašeho syna najdu?"

"Čeká venku, z nějakého důvodu chtěl být u toho až se probudíš" Usmála se a pokrčila rameny, "Děkuju za vše" Usmála jsem se a vyšla ven z místnosti kde jsem do ted ležela, na zemi na proti dveřím seděl Antonio, syn Karlose, "Ty jsi-" Neměla jsem slov, za prvé, nevěděla jsem že chodí k nám do školy protože mu nikdy nešlo moc mluvit anglicky, za druhé, nevěděla jsem že je jeho mamka školní zdravotnice.

"Ahoj Skyler" Usmál se a stoupl si, hne mě obejmul a já obejmula jeho, konečně někdo komu můžu věřit. "Co tu děláš? Odjel si přece do španělska" Usmála jsem se "Ale vrátil jsem se, víš, dělám ted pro tvého tátu" Úsměv mi zmizel, pustila jsem ho z objetí a šla k mojí skřínce která byla až daleko vzádu, "Počkej!" Křikl a já se zastavila, ovšem jsem se neotočila, zavřela jsem oči a vydechla, "Ze školy mě vyhodili, neměl bych kam jít, nikam by mě nevzali"

"Takže tě do školy nepřihlásil můj táta za účelem aby jsi mě přemluvil?" otočila jsem se na něj a on sklonil pohled na svoje boty, otočila jsem se zpátky " Skyler, vždyt on není jako ostatní ve městě víš to."

" Jo vím,ale moje odpověd je Ne" Šla jsem ke své skřínce, byla jsem smutná, víte, vím co je můj táta zač, a když viděli tátovi chlapy z gangu co dokážu, jak jsem dobrá ve střílení a podobně,chtějí mě v týmu, táta byl proti ale pak přikývl ovšem já odmítla.

Antonio mě šel semnou domů, stejně je strejda Karlos u nás, vešli jsme do domu a JÁ hodila tašku do obýváku stejně tak udělal i Antonio akorát slušněji, " Jsme doma" Křikla jsem "Všichni jsou dole" Řekla Eamy která pila ze skleničky v kuchyni, obejmula jsem se s ní a sedla si na barovku, vysvětlení, Eamy otec v tom jede taky, konec vysvětlování.

"Jak jste se měli ve škole? " Zasmála se, věděla jsem že si z nás utahuje protože oba do školy nechodí (na gifu je Eamy).
"No pakárna co ti budu povídat " Zasmála jsem se. "No zatím co jájsem naší princeznu zachraňoval" Zasmál se Antonio "Haha " Řekla jsem. Eamy chtěla něco říct ale přerušil násjejí táta.
"Děcka pojďte dolů " hned jsme se vsichni zvedli a šli za ním.
"Prej děcka" Ušklibl se Antonio.
Sešli jsme schody dolů ks všichni seděli u stolu, nechápu proč jsou tady, vzdycky jsou v jídelně.

"Skyler?" Řekl můj táta a já se na něj podívala.
"Ukaž co dokážeš" Přikývla jsem, stejně jsem měla blbou náladu a tahle to aspoň ze sebe dostanu, vzala jsem první zbraň co jsem měla po ruce a ještě za pochodu jsem střílela na terč "Takovej ten panák co je ve filmech :D ", všechny rány smrtelné a ani jednou neminula, usmála jsem se a podívala se zpátky na otce, ten se na mě hrdě díval a všichni ostatní si mě přihlíželi .

"Vážně se k nám nechceš přidat?" Řekl otec, na všechny jsem se postupně podívala a Antonio se koukal jinam, vím proč, jeho táta na něj nikdy hrdý nebyl, Eamy se dívala hrdě a čekala na mou odpověď zároveň se dívala nejistě, protože řekla pokud se přidám já tak i ona, je neuvěřitelné kolik se toho staloza jeden měsíc.

"Pod jednou podmínkou " všem spadla brada protože už přestali doufat že se k nim přidám "Nikdy nebudu muset nikoho zabít " Všichni souhlasili, "V tom případě, vás všechny vítáme do našeho světa" Zasmál se táta a všichni jsme si na náznak míru a našeho nového 'rodinného podniku' připili.

Omlouvám se za chyby, :)

_______________
-AnonymOff