Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

5. Do přímořského království?

Takže jenom na úvod hurá nová kapitola. Strašně se omlouvám, že nic nevyšlo. tak snad se to dá zase do normálu. Nebyla jsem na dovolené - byla jsem s prací na školící akci...

Ráno mě probudilo sluníčko, které mi zasvítilo do očí. Sedla jsem si a všimla si Šklíbi, jak ještě leží a Blaka na balkóně, jak kouká ven. Vstala jsem došla jsem vedle něj.

„Páni, takhle krásný to tu nebylo." Blake mě objal kolem ramen a dal mi pusu do vlasů.

„To všechno díky tobě." Trochu jsem posmutněla.

„Přemýšlela jsem, jak budu dál bojovat. V noci jsem měla co dělat oba dva očistit." Otevřeli se dveře a v nich se objevila Jasmína a podívala se na nás. 

„Připravili jsme snídani. Tak nás napadlo, že by jste se chtěli najíst, než půjdete dál." Pokývla jsem na souhlas a došla jsem ke Šklíbě. 

„Vstáváme moje milá společnice." Šklíba se protáhla a vydala se s námi. Sedli jsme si k obrovskému stolu mezi polštáře. Aladin se na nás usmál. 

„Vážně nevím, jak vám poděkovat. Nedokážu si představit, co všechno se dělo." 

„To nic nebylo. Proto tu jsme." Objevil se i Džin a hned nás všechny objal i Blaka. 

„Vážně jsem rád, že jsem vás oba potkal." 

„Možná bych měl nějakou prosbu." Podívala jsem se udiveně na Blaka jako všichni. 

„Hodili by se nám mapy království nebo říše. Hodně se to tady změnilo." Aladin se podíval na Jasmínu a ona zase na něj a oba posmutněli. 

„Zde máme jen plány Agrabáhu." Džin si podrbal na bradě a pak se mu nad hlavou objevila žárovka. 

„A co jít podzemním tunelem do přímořského království? Tam mají hodně map díky princi Ericovi. I když část skončila v Atlantiku..." Zaskočilo mi pití a začala jsem kašlat. 

Blake se na mě podíval i zbytek. 

„To si nejsem jistá, že tam budeme vítáni." Podotkla jsem přidušeně. 

„Já myslím, že každé království bude rádo. Zvlášť, když se oznámí, že Temný a Světlá nás mohou zachránit." Zajásala Jasmína. 

„Moc děkujeme. Asi vyrazíme a vy budete moci uzavřít hranice." Dodal Blake a zvednul se.

Blake - Temný

Zamávali jsme Jasmíně, Aladinovi a Džinovi a vydali se do podzemního tunelu. Šklíba šla jako první a vedle mě šla Eli. Už jsme zase na sobě měli svoje normální oblečení jako v Londýně. 

„Já tam nemohu Blaku. Ariel mě nesnáší a tebe snad ještě víc." Vzal jsem jí za ruku a propletl naše prsty. 

„Neboj se toho. Možná bude naštvaná, ale už jsi silnější a dokážeš jí pomoci. Jen se podívej, co si zvládla do dneška." Eli se malinko usmála. 

Těším se, až všechno budu mít a sebou. Budu doma navštěvovat vnouče, trávit víkendy s rodinou a žít s Elisabeth. A nic jiného mě nebude tížit. Na chvíli jsme si sedli a odpočinuli si. Šklíba stále nervózně škubala ocasem. 

„Co se děje?" Šklíba se na mě podívala. 

„Nelíbí se mi ten váš vztah." Pousmál jsem se. 

„Jenže s tím nic neudělala ani sama královna." 

„Jenže se bojím, až to skončí a vy se vrátíte domu... Máš svojí moc tak dlouho, že tě to může zničit..." Podíval jsem se výhružně na ní a Eli se na nás podívala a pak se zadívala za mě. 

„Co to je?" Podíval jsem se a uviděl zlatou značku. 

„Znak rozcestí. Tohle vede ke království Sněhurky." Pronesl stín, který se objevil vedle mě.

 „Marian, jaká byla tvoje ... naše značka?" Mariana se zadívala na mě. 

„Měsíc a Slunce." Mariana se podívala na Eli. 

„Takže to je znamení tebe a tvé sestry." Mariana pokývla na souhlas a v tom se začala ztrácet. „Mariano!"

„Noahu, něco se děje..." Marina zmizela a všichni jsme koukali na místo, kde před chvíli byla. 

„Kam zmizela?" Pípla Eli a Šklíba se nemile zatvářila. „Spojím se s ní večer." Dodal jsem a kolem Eli se objevilo světlo. 

„Eli..." Chtěl jsem se jí dotknout, ale nemohl jsem. Měla zavřené oči a nevnímala nás.

„Slyšíš mě, moje nástupkyně?" Chvíli jsem mžourala očima a pak sem před sebou spatřila ženu celou v bílých šatech a s blond, dlouhými vlasy. 

„Světlá..." Vyšlo mi z úst a Světlá se na mě usmála. 

„Jsem Joan... Musím tě varovat. Není moc času." Byla jsem překvapená. 

„Nesmíš věřit Temnému nebo Marianě. To ona stojí za tím vším." 

„Za tou bránou? Ale jak?" Joan se na mě vážně podívala. 

„Musíš se od nich držet dál. Jsi předurčená celou říši zachránit. Oni jí chtějí zničit a má sestra touží ..." Světlá se odmlčela a podívala se na mě. 

„Po čem touží?" 

„Přivlastnit si tvé tělo, aby mohla s Noahem zase být." Byla jsem v šoku. 

„Drž se od nich dál..."  

Světlá se začala ztrácet a kolem mě začalo mizet světlo a objevila se tma. Když jsem otevřela oči, tak mě Blake držel v náruči. 

„Eli?" Podívala jsem se na něj a hned jsem vstala. 

„Jak dlouho jsem nevnímala?" 

„Asi deset minut." Dodala Šklíba a zvláštně se na mě dívala a já stále přemýšlela nad slovy Světlý. 

„A Mariana?" 

„Taky se nezjevila. Nevím, co se děje." Podívala jsem se na druhý konec chodby. 

„Tak jdeme."

Zítra se objeví normálně kapitola jak by měla - takže tenhle týden toho bude více. Jinak co si myslíte o Joan a Marianě?