Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

3. Budeme procházet Agrabahem

Takže je tu slibovaná část. Nevím, proč mě to nenapadlo dřív, ale ke každému dílu co se bude týkat pohádkových postav k nim přidám nějakou jejich písničku, aby jste si jí mohli k tomu pustit. Co vy na to? Jak se vám to líbí?

Přede mnou se objevilo světlo. Snažila jsem se zakrýt oči. 

„Eli." Ozývalo se všechno z dálky. Snažila jsem se soustředit. 

„Eli, slyšíš mě?" 

„Kdo je to?" Obraz se mi zaostřil a já uviděla Clarion. 

„Co se děje?" Clarion si oddychla. 

„Nedá se s Říší divů spojit. Co se tam děje? Žádná brána nefunguje." Chvíli jsem nechápala. 

„A jak spolu mluvíme?" 

„Přes sen." To by vysvětlovala vše kolem. 

Clarion se mi začala ztrácet. 

„Robin Hood mluvil o rozbité bráně..." 

„Temná brána? Jak to?" Pokývla jsem, že nevím. 

„Ztrácím tě..." Natáhl jsem ruku ke Clarion, ale už byla pryč. 

Vyletěla jsem a podívala se po jeskyni. Oheň stále hořel a Blake tu nebyl. Všimla jsem si Šklíbi, jak spokojeně spí a já dál sledovala vchod.

Blake - Temný

Stál jsem před jeskyní a díval se na mizející hvězdy na nebi. 

„Je zvláštní být zpátky." Podíval jsem se po Marianě. 

„Hodně se to tu změnilo. Jak najdeme místo, kde se vše stalo?" Mariana se usmála. 

„Pochybuji, že to místo najdeme. Kdysi tu žili jen víli a normální lidé bez těhlech království." Mariana ukázala k hradu. Podíval jsem s k němu. 

„Bude to dlouhá cesta." Mariana zmizela a já došel do jeskyně. 

Eli spala a Šklíba se protáhla a koukla na mě. 

„Budeme procházet Agrabahem. Říká se, že tam je kouzelná lampa. Třeba by nám mohla pomoci." Usmál jsem se na Šklíbu. 

„Kolik toho víš o téhle zemi?" Šklíba si mi lehla do klína a já jí začal drbat mezi uši. 

„Moc ne, jen tak posledních pět set let její historie. To už tu žádný Temný ani Světlá nebyla. Všichni žili v míru a čekali na to, až se někdo objeví a pomůže jim z jejich šťastným koncem." Opřel jsem si hlavu a stěnu jeskyně. 

„A ty přízraci?" Šklíba se zavrtěla a naskočila jí chlupy do pozoru. 

„Vždy tu byli. Ale temná brána je mírnila. Ale poslední měsíc začínali být agresivní a teďka mění naprosto všechny – zlý i hodný." 

„Kdo může být tak silný, aby tohle udělal?" Zavřel jsem oči a na chvíli jsem ještě usnul.

Došli jsme k hranicím Agrabahu a Šklíbě se objevil malí turban na hlavě. 

„Páni, jak to?" 

„Projdi hranicí." Pobídla mě a já prošla a mě se změnili šaty. 

Měla jsem na sobě červené kalhoty a červený svršek. Podívala jsem se na Blaka a i jemu se změnilo oblečení na bílé kalhoty a černou vestičku. Procházeli jsme městem a já se dívala po krámcích. V tom jsme uslyšeli křik mladé dívky. Běžela jsem instinktivně za křikem. 

„Eli." Křikla na mě Šklíba, ale já jí ignorovala. Když jsem zahnula za roh, uviděl jsem dívku v hnědém plášti a jak jí drží stráže. 

„Pusťte mě!" Křikla dívka a já došla k nim. 

„Co provedla?" Stráže si mě změřili a v očích měli tupý výraz. Zarazila jsem se. Stráže na mě vytáhl svůj meč a já zmizela a objevila se za ním a chytla jsem dívku. 

„Neboj se. Jsem kamarádka." Stráže se na nás otočili a začali na nás útočit. V ruce se mi objevil meč a začala jsem se bránit. 

„Uteč." 

„Ale..." Podívala jsem se na dívku a ta začala utíkat. Já jsem hlavního strážního odzbrojila a vedle mě se objevil Blake a popadl mě kolem boku. 

„Čas odejít." Oba jsme zmizeli a objevili se na střeše, kde byla dívka se Šklíbou. 

„Co to bylo? Byli jak smyslů zbavený." Dívka si sundala kapuci a já konečně zjistila, kdo to je. Uklonila jsem se. 

„Omlouvám se, princezno Jasmíno." Jasmína pohladila Šklíbu a došla před nás s Blakem. 

„Neomlouvej se. To já bych měla, že jsem vás takhle vystrašila." Blake se podíval dolu a pak na nás. 

„Není tu bezpečno. Měli by jsme se někam schovat a tam si popovídat." Jasmína pokývla za souhlas a ukázala nám, ať jí následujeme. 

„Tohle už nedělej. Nevíš, co tě tu může čekat." Podívala jsem se na Blaka. 

„A ty víš, co se tu děje?" Osočila jsem se na něj a vydala jsem se za Jasmínou.

Blake - Temný

V úkrytu nám Jasmína dala něco k jídlu a sedla si k výhledu na palác. 

„Jsem ráda, že konečně se tu objevili kouzelníci. Ani nevíte, jak dlouho na vás čekáme." Podíval jsem se na Jasmínu. 

„Ty víš, kdo jsme?" 

„Musela bych být blbá, abych to nevěděla. Mluví o vás celá říše. Ne jen naše království." Podíval jsem se na Eli, která se na ní usmála. 

„To jsi první, která je ráda, že jsme tu oba." Pípla Eli a já se uculil. 

„Víte, můj snoubenec byl proměněn na přízrak. A on všechny ovládá a hlavně má v moci i džina. Utekla jsem a schovávám se tady už delší dobu. Ale dneska jsem byla neopatrná." Eli se zvedla. 

„Tak ho jdeme proměnit zpátky. To je hračka." 

„Neznamená, že když se to povedlo v lese, tak se to povede znova. A hlavně má v moci stráže, džina a bůh ví, o ještě!" Zvýšil jsem hlas a Jasmína na nás koukala. 

„Nepodceňuj mě." Odsekla Eli a zmizela pryč.

 Chtěl jsem se zvednout, ale Jasmína mě zadržela. 

„Naprosto jí chápu. Za chvíli bude zpátky. Teď chce být určitě sama." Sedl jsem si vedle Jasmíny a kouknul na palác. 

„Řekni mi, jak to tam vypadá." 

„Proč?" Jasmína se na mě vyplašeně podívala a Šklíba si sedla vedle mě a mňoukla. 

„Večer se tam vydáme a dobijeme zpátky Agrabah." Jasmína se zasmála. 

„Jsi ty vůbec Temný?" Ve mě hrklo a Jasmína mi dala ruku na rameno. 

„To byl žert. Moc děkuji." Jasmína se pustila do vyprávění, jak to vypadá v paláci.

Tak ještě příště se vydáme do bitvy v Agrabahu a pak hurá do cestování.