Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

14. Zachránili jste mě

Probudila jsem a venku jsem stále viděla tmu z oken. Opatrně jsem si sedla a všimla jsem si, že vedle mě leží Blake i se Šklíbou. Mírně jsem se usmála a vstala jsem. Vykouzlila jsem si přes sebe šátek a vydala jsem se opatrně hradem ven k jezeru. U něj jsem si sedla a dívala se do vody a začala jsem se soustředit na spojení s Joanou. Začala jsem cítit kolem sebe divný pocit něčeho magického.

Objevilo se světlo a já instinktivně přivřela oči k sobě víc. „Slyšíme se Eli?" Ozval se jemný hlas a já pokývla na souhlas. „Můžeš otevřít oči, jsi ve svém podvědomí." Otevřela jsem oči a spatřila Joanu. „Potřebuji pomoci. Chci zrušit kletbu..." „Labutí princezny." Povzdechla si Joana a já na ní koukala udiveně. „Mohu ti pomoci, ale má to svoje omezení. Měla by jsi pak odložit na pár dnů cestu." Chvíli jsem se asi musela tvářit nešťastně a Joana mi dala ruku na rameno. „Až se na to budeš chystat, budu s tebou. Ale já to pouze mohu vyvolat. Ty to svojí mocí musíš dokončit." Podívala jsem se Joaně do obličeje. „Dobře." Joana se pousmála a chtěla odejít, ale já se zvedla. „Ještě počkej... Víš, proč mám ty divné sny o tobě a Marianě?" Joana se na mě otočila a nevypadala zrovna šťastně. „Zřejmě se v tom moc ubíráš a proto jsi z toho rozpoložena." Pokývla jsem na souhlas a světlo začalo mizet.

Otevřla jsem oči a v dálce jsem uviděla, že se snaží vyhoupnout slunce na obzor. Vstala jsem a šla k hradu. V to mě zabolela hlava a já padla na kolena. Zatmělo si před očima a já přemýšlela, co se to děje.

„Mariano! Joano!" Sam chodila v dešti mezi skály a hledala své dvě dcery. „Mami!" Křikla jedna z dívek a i já se otočila za hlasem. Stála tam tmavovláska a ukazovala za sebe. Doběhla jsem tam nastejno se Sam a světlovlasé děvče se drželo na skalní římse. „Joan, neboj se zlatíčko. Jdu za tebou." Houkla na ní Sam a vydala se za ní. Mariana je sledovala a Sam v pořádku sešla k Joaně a vyhoupla jí k sestře nahoru. Chtěla jsem jim pomoci, ale moje ruka jimi jenom projela. Sakra zapomněla jsem, že je to vidina. Holky se objali a Sam se vyškrábala za nimi a objala je. „Tohle mi už nikdy nedělejte holky." Obě dívky přikývli. Sam vzala každou za ruku a vracela se k domovu. Když už byli doma, tak se snažila Sam osušit holky. Když je osušila tak se pustila teprve do sebe. Když už byla převlečena, tak se za ní objevila Joana. „Copak se děje sluníčko?" Joana se tvářila zvláštně. „Vážně musíme stát proti sobě?" Zeptala se Joana a Sam jí pohladila po tváři. „V tom případě, já chci dobro." Pronesla rozhodně Joana a já uviděla její obličej - nepřátelský vůči svojí rodině až mi zamrazilo po zádech. V tom se vše začalo ztrácet.

Blake - Temný

Seděl jsem u ní a držel jí za ruku. Šklíba přešlapovala podél postele. Eli sebou škubla a otevřela oči. Usmál jsem se na ní a objal jsem jí. Vypadala zmateně. „Nic mi není Blaku." Usmála se Eli a já jí pustil. „Nahnala si nám strach. Odetta se vracela na jezero a spatřila tě na chodbě, jak tam ležíš." Dodala Šklíba a podívala se uraženě na Eli, která jí podrbala na hlavě mezi uši. „Promiňte." Špitla a sedla si na kraj postele. „Můžeme Odettu přeměnit, ale ..." Podíval jsem se na ní aby pokračovala. „Nebudu moct pár dní asi cestovat..." Vzal jsem Eli za ruku a ona se mi podívala do očí. „Tak si na chvíli odpočineme. Zítra nás čeká bál a Derek nás tu s Odettou nechají." Šklíba pokývla mým slovům na souhlas.

Stáli jsme u jezera a Odetta k nám připlula. „To že vás tu pár dní navíc pohostíme stejně neodmění tvojí kuráž Světla." Eli se smála a podívala se na mě. „Zvládneš to vílo." „A co když ne?" Vzal jsem Eli obličej do dlaní a podíval se jí do očí. Ona na mě nechápavě koukala. Nahnul jsem se k jejím rtům a políbil jí. Eli se pousmála a já jí pustil. „Děkuji." Pípla Eli a podívala se na Odettu, která pokývla svojí labutí hlavou. Kolem El se začala objevovat zář a chvíli jsem cítil moc Joany a ne Eli. Ale to brzo vystřídal pocit jiný. Eli upřeně posílala sílu k Odettě, která se pomalu začala měnit v ženu. Ale Eli kouzlo začalo slábnout a Odetta se začínala vracet do labutě. Dotknul jsem se Eliínýho ramene a kolem ní se začala objevovat silnější zář. Odetta se dopromněnila v ženu a Eli by padla na kolena, ale v čas jsem jí zachytil, i když jsem sám neměl moc síly. Odetta se k nám sklonila a já se na ní usmál a pokynul hlavou na Dereka. Odetta to pochopila a šla se políbit s Derekem. Eli jsem vzal do náruče a šel s ní do komnat. Tam jsem jí uložil do postele a Šklíba si lehla k ní. Vstal jsem a šel do jídelny, kde byla už Odetta s Derekem. „Je v pořádku?" Optala se královna a já se pousmál a pokývl hlavou na souhlas. „Jen musela vydat více síly. Až si odpočine, bude v pořádku. Bude jí těšit, že jste opět člověk." Odetta přikývla a usmívala se na mě. „Nepamatuji si, že Temný byl tak hodný a milý." „To víte královno. Láska mění i to nejhorší na světě." Odetta pokývla, že rozumí a Derek si odkašlal. „Doufám, že neodmítnete zítřejší ples. Mrzelo by nás to s Odettou. A rádi by jsme vás uvítali do společnosti." Dodal Derek a mě zaskočilo kus jídla a snažil jsem se ho zapít a zarudle jsem se na ně podíval. Derek nechápal. „Promiňte, ale tohle zatím nikdo neudělal. Možná Světlou jo, ale mě nepříjmou." Polkl jsem a Odetta se na mě mile usmála. „Zachránili jste mě. Vím, že jsi pomohl a navždy vám pomůžeme, jako ti kterým jste doposud pomohli." Přiťukl jsem si s nimi a dál se věnovali jídlu.

Příště plesík. Tak jak se těšíte? A proč Joana byla nesvá?? Brzo se vše dozvíte.