Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

12. Náčelník a Pocahontas

Někdo zaklepal na dveře a já se podívala vedle sebe na Blaka, kterého to nevzbudilo. Šklíba jenom otevřela oči a já vstala a šla ke dveřím. „Přehoď přes sebe něco." Protočila jsem oči a vzala jsem si přes sebe deku a otevřela dveře. Za nimi stal John už v oblečení. „Omlouvám se, že tak brzo... Vy ještě nejste připraveni?" „Já se omlouvám, za chvíli jsme dole." John se usmál a já zavřela dveře. „Zaspali jsme." Křikla jsem, ale odpovědí mi bylo zamručení. Došla jsem k Blakovi a dala mu pusu na tvář. „Už vstávám." Chtěla jsem se obléct, ale změnila jsem svoje šaty na cestovnější a hlavně na kalhoty a vlasy jsem si sčesala do culíku. Než jsem se otočila, tak Blake byl připravený. „Pane jo." Vydali jsme se po schodech dolu a John na nás už čekal a dost dlouho si mě prohlížel. „Můžeme jít." Vyšli jsme z hostince a John si došel pro koně. Chtěl si půjčit koně i pro nás, ale já jsem odmítla. „Pojedeme na jednom." Navrhl Blake. Stála jsem před koněm a nevěřícně na něj koukala. Blake na něj vyskočil a podal mi ruku. Já si sedla za něj a pořádně jsem se ho chytla kolem pasu. „Můžeme jít pěšky." Nabídl John, ale já se donuceně usmála. „To zvládnu. Doufám." Oba pánové se mi smáli a vydali jsme se na cestu. Akorát začalo svítat a v lese byla silná mlha. Akorát byl slyšet ptačí zpěv a Šklíba se zastavila a koukla po nás. „Jsou tu. Vědí o nás." John se porozhlédl a Blake seskočil z koně a ukázal mi ať sedím. Došel před Šklíbu. „Chceme mluvit s náčelníkem a jeho dcerou." Jeden z indiánu vyšel k Blakovi stále na něj mířil oštěpem. Nakonec z lesa vyšlo dalších pět. Ukázali nám ať slezeme z koně. Seskočila jsem z něj a spoutali nám ruce za zády. Takhle nás vedli chvíli mlhou a před námi se objevili první stany z kterých už vycházeli indiánské ženy s dětmi. Prošli jsme celou vesnicí a dovedli nás před hlavní stan z něj vyšel náčelník s Pocahontas. Náčelník si nás prohlédl a ukázal na Blaka. „Jeho zavřít." „Ne!" Křikla jsem a náčelník se na mě podíval. Jeden z indiánu mě srazil na zem a viděl jsem, jak Blake se začal vzpouzet. „Tahle bledá tvář je zlo." Podívala jsem se mu do očí. „Já vím pane. Prosím vyslechněte mě." Pocahontas se na mě zadívala a stoupla si před otce. „Mluv. Vidím ti to na očí. Máš stejné oči jako jsem měla já." Poklonila jsem se jí hlavou. „Tento mladík s vámi chce mluvit za Londýn. Nemá co dočinění s námi." Náčelník pokynul indiánovi a ty ho pustili. „Následuj mě." John se po nás podíval a já se usmála. „Jen jdi za svým šťastným koncem." John pokynul hlavou a zmizel s náčelníkem. „Já cestuji s Temným za záchranou tohodle světa. Vás nesužují přízraci?" Zeptala jsem se a Pocahontas se usmála. „Jsou to duchové. Umíme s nimi být v harmonii. Nikoho z našich nenapadnou. Náš kouzelník je drží od nás dál a duchové nám pomáhají." To je ono duch, ducha nemůže změnit. Proto oni jsou v bezpečí. Pocahontas něco řekla a indiáni jí něco říkali, ale ona je spražila pohledem. Indián nám sundali provazy a mi si konečně mohli stoupnout. Pak se objevil náš kůň. „Máte jistě dlohou cestu." Dodala Pocahontas. „Chceme do labutího hradu." Dodal Blake a Pocahontas k němu došla a podívala se na něj. „Babička vrba říkala, že cítí z tebe zlo. Ale dnes z tebe už jen cítím to, co mě si vzal." Pocahontas ukázala do davu a objevila se Nakoma a podala nám košík jídla. „Na cestu. Můj lid vás vezme k hranicím." „Děkujeme." Blake si vzal od Nakomi jídlo a připnul to na koně a pak se na něj vyhoupl. Já se podívala naposledy po indiánské vesnici a podala ruku Blakovi a on mi pomohl na koně. Otočila jsem se na Pocahontas a ta se s námi po indiánsku rozloučila. Já jí napodobila a už jsme vyšli i ze zbytkem do lesa. Mlha byla neúprosná a indiáni se ani trochu nebáli. „Děkuji." Špitl Blake a já se přitiskla k jeho zádům a hlavu si opřela o jeho rameno. „Ať se stane cokoliv jsme na to dva." Blake se dotkl mých rukou na svém břiše. Indiáni nás zastavili a my se podívali před sebe. Z mlhy vyšla Šklíba. „Kde jsi se toulala?" Vyjela jsem po ní a ona si jen sedla a začala si olizovat tlapku. „Nenechám se chytit někým jako oni." Protočila jsem oči a Šklíba skočila na koně a já pokynula, že můžeme pokračovat.

Neodolala jsem a napsala i o Pocahontas... Je to kratší, ale zase hodně jim pomohla, no ne?