Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

2. Robin Hood, my Lady

Blake - Temný

 Prošli jsme modrým vírem a rozhlédli jsme se kolem sebe. Uviděl jsem hrad v dálce. Pod námi byla dlážděná cesta a všude kolem byl les, hory a magie. 

„Konečně doma." Vydechl jsem a podíval se na Katy. Ta packou ukázala před sebe. 

„Vítejte v Říši Divů." Elisabeth se kolem sebe otáčela a prohlížela si vše. 

„To je nádhera. Katy, to je i tvůj domov?" Katy si sedla a podívala se po Eli. 

„Většina lidí mě zná pod jménem Šklíba." Pousmál jsem se nad údivem Eli a podal jí ruku. V tom se mezi nimi objevila Mariana. 

„Páni, tady se to změnilo." Podotkla její myšlenka. 

„Bude to těžké najít tvůj hrob." Pípla Eli a Šklíba si odkašlala. 

„Jste tu kvůli něčemu jinému." Podíval jsem se na ní. 

„Nějaký problém?" Šklíba vyskočila na obrovitou houbu. 

„Musíme se utábořit v jeskyni, než padne tma." 

„Co se stane až padne tma?" Došla Eli ke svojí kočce a podívala se jí zostra do očí. 

„Zemi sužují přízraky." Eli mávla nad tím rukou a já se podíval k nebesům. 

„Brána je narušená." Šklíba pokývla na souhlas a Eli složila ruce na prsou a teprve si uvědomila, že má na sobě světlé šaty. 

Vydali jsme se do lesa a cestou jsme nikdo nepromluvil. Když jsme uviděli jeskyni, tak se kolem mé hlavy prohnal šíp a zapíchnul se vedle Elisabethini hlavy. 

„Co se..." Došel jsem k ní a dal jí ruku před pusu a v ruce jsem vykouzlil ohnivou kouli. 

„Vylez!" Křikl jsem a z křoví vyšel muž s lukem a stále na nás mířil. Stoupnul jsem si před Elisabeth a muž stále na mě mířil. 

„Jste v pořádku slečno?" 

„Blaku, dobrý." Ona došla před mě a usmála se. 

„Jsem v pořádku. Jen já jsem tu poprvé. Jmenuji se Elisabeth a tohle je Blake a Šklíba." Muž povolil tětivu a přestal na nás mířit. 

„Omlouvám se, myslel jsem, že jste přízraci." Muž schoval šíp a luk a uklonil se. 

„Robin Hood, my Lady." Eli udělala pukrle a já odvolal kouli a slabě jsem pokunul hlavou na pozdrav. 

„Jestli chcete, můžete se připojit k mojí družině na noc." Eli se po mě podívala. 

„Jak chceš." Vydali jsme se za Robinem a jeho družinou.

V ruce jsem držela kus masa a dívala se po všech. Nemohu tomu uvěřit. Sám Robin Hood. Koho tu všechno potkám? 

„Kam cestujete?" Zeptal se mě Robin. 

„Dokonat jednu starou věc..." Robin ukázal na Blaka. 

„Tvůj přítel?" 

„Jak se to vezme. Správně já jsem Světlá a on je Temný, ale neublíží..." Nemohla jsem to doříct, jelikož Robin namířil na Blaka a všichni utichli. 

„Jak si ho sem mohla přivést?" Křikl na mě Robin a já si stoupla před Blaka a on vstal. 

„Nic nikomu neudělá!" Křikla jsem. 

„Jak to můžeš vědět? Je Temný, který zabil Světlou..." 

„Bylo to nedorozumění." Ostatní už stáli kolem Blaka a já si všimla, že začíná kouzlit. 

„Blaku, prosím nedej jim příležitost." Blake měl naštvaný výraz a vypadalo to, že se chvíli sám ze sebou pere. Blake odvolal kouzla a já si oddychla. 

„Zavřete ho!" Křikl Robin a všichni si na něj vrhli. Blake se nehal odnést do vězení. Podívala jsem se na Robina. 

„On není takový." 

„Jseš si jistá, že tě nevyužil a nebyl to celou dobu jeho plán?" Vyděšeně jsem se po něm podívala a Robin chodil sem a tam. 

„Začali se tu kdysi objevovat přízraci. Poslední dobou je jich tu víc. Když se tě dotknout, stane se z tebe do dalšího dne přízrak. Pochop, že jediný kdo je dokáže zastavit jsi ty svojí nejčistější magií. On tě chce zničit." Sedla jsem si a koukala na Robina, který si ke mně kleknul a vzal mě za ruce. 

„Co když ne?" Pípla jsem a Robin a se mi podíval do očí. 

„Lady, já mu nevěřím. Jako všemu, co je temné." Robin vstal a došel k jednomu muži. Ten mi donesl deku. 

„Jsem Malý John. Potřebujte ještě něco?" Vzala jsem s od něj deku. 

„Chci, aby Temný dostal taky takové pohoštění." Malý John chvíli váhal, ale pak odešel pryč.

 Lehla jsem si vedle ohně a koukala jsem do něj a pomalu usínala. Doma mají o mě určitě starost. A co s námi tady bude? Jak mohu bojovat proti něčemu, co neznám? V cizí zemi. Ucítila jsem, jak se mě někdo dotknul. Chtěla jsem se ohnat, ale přistála mi ruka na puse a ruku mi taky chytili. 

„Jsme to já." Povolila jsem a Blake mě pustil. Vyletěla jsem k němu a objala jsem ho. 

„Promiň." Blake se usmál a odtáhl mě od sebe. 

„Musíme jít." Pokývla jsem na souhlas a vstala. 

Oba jsme běželi lesem a za sebou jsem uslyšela šepot. Blake se zastavil a schoval mě v objetí. Všude kolem zněl šepot a přibližoval se. Všimla jsem si přízraků a Blake se je snažil odehnat pomocí světla, ale moc to nezabíralo. 

„Musím je osvobodit já." Odtáhla jsem se od Blaka a v zadívala se do rukou. Musela jsem zavřít oči a cítila jsem jak mnou proudí magie. Všude stále zněl šepot. I přes zavřené oči jsem uviděla zář. Slabě jsem otevřela oči a osvítila tím kousek kolem nás. Hromada přízraků utekla, ale dva padli k zemi. Když jsem k nim došla, tak místo přízraků leželi na zemi dvě ženy. Jedna z nich se probudila a koukala na nás vyděšeně. 

„Neboj se. Jděte tímhle směrem za světlem a dojdete ke skupině zbojníku. Jsou hodní." Obě ženy pokývli hlavou. 

„Posílá vás Elisabeth." Vyšší žena se uklonila 

„Mariana." Zrzka se pousmála. 

„Díky Elisabeth. Kdyby cokoliv, medvědi jsou mí přátelé. Odkaž se na Meridu." Ženy zmizeli se světlem a mi se vydali dál.

Tak jak se vám líbí v pohádkové říši?