Live in Wonderland ✔️ [DOKONČENO]

16. Vzpomínka

Amber

Seděla jsem na zahradě na lavičce a koukala po okolí. Už se udělalo celkem pěkně a začínalo pomalu jaro. Sáhla jsem si už na větší bříško a usmála jsem. Zazvonil mi mobil a vzala jsem ho. „Prosím?" Z druhé strany se ozvala ženin hlas patřící Emily. „Tady Emily." Poznala jsem, že podle hlasu se něco děje. „Našli je?" Vyhrkla jsem a postavila jsem se a přešlapovala na místě. „Byla nalezena mrtvá nějaká mladá dívka, co odpovídá popisu Eli... Thomas tam jel jí identifikovat..." Zalili se mi oči slzami a nemohla jsem popadnout dech. V telefonu se ozval vzlyk. „Třeba to není ona Emily." Pípla jsem a chtěla jsem znít optimisticky. „Jak mi dá Thomas vědět, zavolám..." Položila jsem telefon a opřela jsem se o strom a dívala se po zahradě. Zrovna fouknul vítr a musela jsem si překřížit ruce na prsou. Třeba to El není. Táta by nedopustil kdyby se jí něco stalo. Ale je pravda, že už je to skoro dva měsíce, co jsou pryč. Doufám, že to není tělo Eli. Proboha, co bych řekla Thomasovi? Hlavou se mi vířili myšlenky, že jsem nepostřehla ani, že se u mě objevil Will. Dotkl se mého ramene. Lekla jsem se a podívala jsem se mu do očí. „Copak se děje miláčku?" Byl vystrašený, asi jsem vypadala příšerně. „Volala Emily. Nic není jistý, ozve se ještě později jednou..." „Kvůli čemu. Našli je?" Nadechla jsem se. „Možná našli mrtvou El." Will mě ihned objal a dal mi pusu do vlasů. „Tomu nevěřím. Eli by se nevzdala..." Usmála jsem se mu do hrudi a v tom jsem ucítila jak mě vzal do náruče a nesl k domovu. „Pěkně přibíráš. Za chvilku tě neunesu." Plácla jsem Willa do hrudi a on mě položil na gauč. „Udělám ti čaj." „Děkuji."

Otec Eli

Zabouchl jsem dveřmi a z kuchyně vyšla celá uplakaná Emily. Došel jsem k ní a objal jí. „Není to ona." Emily si oddychla. Taky se mi ulevilo, když jsem zjistil, že to není Eli. Ale stále jí nenašli. Ani stopu. Do toho jsme zjistili, že zmizela i naše kočka Katy. Doufám, že za to nemůže ten Blake, jinak je na místě mrtvý. Odtáhl sem se od ženy a ta brala mobil a šla někomu volat. Došel jsem do pokoje, kde seděla moje mamka. „Tak co Bobby?" „Nic." Mamka mi dala ruku na rameno. „Neboj se o ní. Ona to všechno zvládne a vrátí se." „Kdybych jen něco věděl mami. Ale ona nám nic neřekla. A ani ta pracovnice Desmonda nic neví, že by plánovali." Mamka si vzala zase svoje pletení a já koukal do krbu. Všimnul jsem si na stolku Eliiný knihy pohádek. Opatrně jsem jí vzal do ruky. Otevřel jsem jí na přední straně a všimnul jsem si tužkou pár označených příběhů. Hned mi bylo jasné, že jsou to její nejmilejší. Vedle mě si přisedla Emily. „Milovala tuhle." Ukázala prstem na krásku a zvíře a já našel onu stránku. Nadechl jsem a spustil jsem. „Bylo, nebylo..."

Thomas

Seděl jsem za počítačem a zíral na prázdnou stránku dokumentu. Nemohl jsem se soustředit. Sakra. Kdyby tu byla Eli, nebo jsem s ní mohl mluvit o čemkoliv, určitě by mi vnukla nápad. Někdo mi dal ruku na rameno a já poskočil. „Charlot, já se lekl." „Promiň. Jen že tě sleduji delší dobu. Děje se něco? Dneska nejsi ve své kůži." Povzdechl jsem si a ona se opřela o můj stůl. „Jde o mojí kamarádku..." „Bývalou, Elisabeth?" Pokývl jsem na souhlas a složil jsem ruce do klína. „Vždy mi pomohla, když jsem nevěděl o čem psát." Charlot se na mě usmála a vzala mě za ruku. „Proč nenapíšeš o ní? Ztratila se, hledá se a můžeš to využít i jako publikování o pomoc." Zvedl jsem k ní oči a vystřelil s křesla a objal jí. Charlot strnula a byla v šoku. Odtáhl jsem se od ní a smál se. „Děkuji." Charlot se naklonila k mému uchu. „Vyberu si odměnu ve formě oběda dnešního?" Podíval jsem se jí do tváře a pokývl jsem na souhlas. Charlota odešla a já se pustil do psaní. Nebylo to ani tak těžké, když píšete o někom koho znáte až moc dobře.

Zase kapitola z Londýna a i z New Yorku. Neumím moc psát takovéhle scény protože jsem to nezažila, bát se o někoho kdo je nezvěstný... Ale musí to být určitě hrozné.

A hlavně veliká omluva všem kdo to čtou. Nebyl nápad, chuť a hlavně čas. Musela jsem něco vymyslet a už jsem chytla další nit. Tak snad se povede dál něco zajímavého vymyslet.