Little girl /1D CZ/

• 22 •

Pohled Niall

Moje noc nebyla moc dlouhá, protože mám pocit že se něco stalo Britt. Zdál se mi i sen, že jí někdo unesl! Takže teď je devět hodin ráno a já už jsem vzhůru v ruce mobil a čekám až se mi to uráčí vzít. Je pravda že na ní to je brzo ale stejně! 

Když mi to ani po dvou hodinách nezvedá jdu se obléknout. Hodím na sebe tepláky, tričko, mikinu a ponožky. Ze stolku vezmu klíče a mobil. V chodbě si nazuji boty, zamknu dveře a vydám se k Britt. K Britt dojdu do pěti minut.

Když dojdu před dveře ještě se nadechnu a zazvoním. Netrvá dlouho a dveře se otvírají. 

"Ahoj Nialle! Co tě k nám přivádí?" objeví se ve dveřích její babička. Mám rád její babičku vždy je moc milá a rozdala by se pro všechny, tak jako její vnučka.

"Dobrý, přišel jsme za Britt. Celé ráno jí volám a nebere mi telefon tak jsem se na ní přišel podívat." usměju se. 

Pohled Britt

Probudí mě otravné vyzvánění telefonu. Když moje ruka prohledá postel a mobil nenajde jsem nucena vstát. Bolest všeho mi neumožňuje rychlí pohyb, takže mobil utichne. Než si stačím znovu lehnout ozve se domovní zvonek. 

"Kurva!" dám si hlavu do dlaní. Bolest hlavy byla čím dál tím větší a každý hlasitější zvuk to ještě zhoršil. Než se stačím znovu nějak pohnout rozletí se dveře.

"Bitt! Jsi v pohodě? Proč mi to sakra nebereš?!" rozkřikne se Niall po pokoji. Tohle nedávám!

"Ššš.." zašeptám. I když se na něj nekoukám vím že má nechápavý výraz. 

"Britt co se děje?" přejde k posteli a sedne si vedle mě. Cuknu sebou, když se mě dotkne. 

"Co tu děláš?" to je jediné co ze mě vyjde. 

"Co tu dělám? Co tu dělám? Děláš si srandu?" vykřikne. Nemůže šeptat? "Dneska v noci u mě byl Payne a ptal se kde si! A když jsem ti několik hodin volal nebrala si mi to!" rozhazuje rukama. U Nialla byl Liam? Co tam chtěl? 

"U tebe byl Liam?" vyjde ze mě. Chtěla jsem se na to vůbec zeptat? Netuším.

"No jasně Payne! Od tý doby co se tu objevil ho máš pořád za zadkem! Tak mi to sakra řekni! Řekni mi, že u tebe šanci nemám! Řekni mi to ať se přestanu snažit jako debil!" rozkřikne se. Cože? Opravdu řekl to co řekl?

"A-ale.." zakoktám. Nevím co mu mám na to říct. Jsem zmatená a ještě k tomu mě všechno bolí. Nemůžu se ani na něj podívat.

"Když ti nestojím ani za pohled tak to musí být vážný." povzdechne. Uslyším vzdalující se kroky ode mne. "Víš co by mě zajímalo? Co má on a já ne.." třískne dveřmi.  

"Ale já sním nic nemám.." zašeptám a svalím se do postele. Chci za ním jít, běžet klidně i letět jenže moje tělo je zásadně proti! Slzy mi tečou. Štípou mě v ráně na obličeji ale ta bolet je menší než kterou cítím v srdci. 

Dneska nemám slov.. :|