Pohled BrittSedět na hodině a soustředit je dost těžký, když za váma sedí nějakej řekněme šmírant, který, podle jeho slov, vás sleduje na každém vašem kroku. Jak to že jsem ho předtím nikdy neviděla? Nikdy jsem si ho nevšimla! A proč se o mě vůbec tolik zajímá? Co po mě vlastně chce? Jestli se šéfík tohle doví jsem mrtvá..nebo hůř babička s Niallem...
Z přemýšlení mě vytrhne zvonění. Vyběhnu ze třídy a vlezu na záchodky. Opřu se o umyvadlo a koukám do zrcadla. Pustím z kohoutku vodu a opláchnu si sní obličej. Už asi pět minut koukám na tekoucí vodu a mám blbej pocit, že mě někdo pozoruje. Proto zvednu hlavu a otočím se a zalapám po dechu... Tak to nebyl pocit to byla pravda..
"Už jsem si myslel že jsi usnula.." promluví.
"Co tady kurva děláš? To jsou ženský záchody pokud teda nejseš předělaná ženská!" prsknu.
"Kdybych byl předělaný tak nemám to co mám.." řekne v klidu. No tak je debil nebo je?
"Co chceš?! Proč mě sleduješ?! Co vlastně všechno víš?!" štěknu po něm. Jen se uchechtne.
"Máš moc otázek na, které bych ti mohl říct odpovědi." uchechtl se "Ale neřeknu ti...nejsem žádná infolinka, takže smůla holka. Řekne ti to ten kdo to vymyslel.." pokrčí rameny a odejde. Koukám za ním.
Do třídy se vracím až, když je půlka hodiny.
"Děje se něco?" zašepal Ni.
"Neřešto...Nechceš jí k nám? Potřebuju vypnout.." povzdechnu.
"Okey." přikývne Niall s úměvem. Taky se usměju a začnu se snažit vnímat učitele.
**
"Ve čtyři u tebe!" zakřičí na mě Ni od skříněk když vybíhám ze školy. Liama jsem viděla u jeho skříňky a nechtěla jsem ho mít v patách. Když jsem dobíhala k mému domu uviděla jsem naší sousedku. Vletěla jsem do domu a zabouchla dveře. Na lednice byl vzkaz že babča šla na tůru s ostatníma babčama. Jen jsem se uchechtla nad představou pěti drben.
Trochu jsem poklidila než přijde Niall. Došla jsem do suterénu a vyndala prádlo z pračky a šla na zahradu ho pověsit. Když jsem otvírala skleněné dveře z obývaku na zahradu všimla jsem si sousedky.
"Dobrý paní Stylesová!" pozdravila jsem jí a ani si nevšimla další osoby co tam byla. Byl to muž. Věk kolem dvaceti. Hnědé kudrnaté vlasy a byl dost podobný paní Stylesové.
"Ahoj Britt! Babička šla zase na kus řeči." zasmála se. Jo kdyby jen na kus.
"Jojo. Zase budu mít hlavu jako pátrací balón." zasměju se též. A začnu dávat prádlo na šňůru. No prádlo..Říkejme tomu padák který nosí babička jako kalhotky. Sama tomu tak říká. A ještě lepší když mi tím vyhrožuje že to budu nosit taky. DĚSIVÁ představa!
"Tak jí pošli ke mě. Ať se taky něco dozvím!" jenom přikývnu a dál věším teď už normální oblečení, takže to moje. Když už mám všechno pověšené vydám se zpět do domu ale sousedčin hlas mě zastaví.
"Britt chtěla bych ti představit mého syna Harryho. Detektiv." kouknu jejich směrem a zarazím se nad posledním slovem. DETEKTIV??? to snad né..
"Těší mě."mávnu ze zdvořilosti. "Vaše maminka mi o vás hodně vyprávěla." to je pravda ale nikdy neříkala co dělá. Vstal a přešel k plotu. Proč jde ke mě? U plotu se zastavil a napřáhl ruku. Jako slušně vychovaná jsem položila koš ve, kterém bylo prádlo a šla také k plotu.
"Také mě těší.." podali jsme si ruce. Měl smaragdově zelené oči. Skenoval mě pohledem z čehož jsem byla nesvá..
"Co vás sem vlastně přivádí?" plácnu první kravinu co mě napadla, abychom tady na sebe nečuměli do aleluja.
"Tykej mi prosím tak starej nejsem." zasměje se. "Jinak mě sem přivádí případ několika vražd které se dějí v severní části Orlanda. Nevíš náhodou o tom něco?" nahodil vážný výraz. se mi dech. On něco tuší sakra..Tohle je nejhorší den ze všechno! Harry se začne smát.
"Promiň nechtěl jsem tě vyděsit." smál se a já se přidala. Tomhle mi lidi nedělejte!!
***
"Ni horor už né!" zamručím. Je asi jedna ráno a mi pořád koukáme na filmy. Niall se rozhodnul, že tu bude spát. Proto teď ležíme u mě v posteli mezi námi je laptop, dvě misky s popcornem a dvě krabice džusu.
"Fajn, tak nějakou komedii?" jen přikývnu. Pustí tam něco ale moc to nevnímám. Začínám upadat do říše snů...
Ahoooj!! Tak tu mám další díl :333 snad se líbí ;))
Vote & Comment :))
ČTEŠ
Little girl /1D CZ/
FanfictionMá na svědomí několik desítek životů...a pořád jich přibývá... Proč? Čti a dozvíš se...